Centimetr, někde i dva! Sněhová kalamita udeřila, Pražáci by neměli vycházet ven

Prahu zachvátila nefalšovaná sněhová vánice
Zobrazit fotogalerii (3)
 

Je to tu zase! Polovina prosince a venku mrzne, někde dokonce padá sníh. Neskutečné! Podle některých reakcí to vypadá, že bychom se měli zabednit doma a minimálně do února, možná raději do března, nevystrčit nosy. Zejména v Praze a blízkém okolí se zdá situace zdaleka nejhorší.

/KOMENTÁŘ/ Na horách už nějaký ten pátek sníh leží. Nikdo se nad tím příliš nepozastavuje. Nakonec, proč také? Pro toto roční období je sníh docela běžným jevem, žádný extrém se nekoná. Ovšem pro obyvatele hlavního města byly poslední hodiny neuvěřitelným zážitkem. Mnohým šlo možná o holý život. Alespoň to tak vypadá po místy až hysterických reakcích a fotkách, které zahltily sociální sítě. Je třeba dávat pozor, o tom není sporu. Ale čeho je moc...

Sníh (skoro) všude, kam se podíváte

"A v Praze kalamita jak na Sibiři, tři centimetry sněhu a u muzea čtyři," zpívá Jaromír Nohavica ve svém songu Ladovská zima. Nutno podotknout, že metropole zatím takovou zátěž ani zdaleka nezažívá. Pokud byl v pondělí ráno někde cenťáček, tak je to moc. Ano, uznávám, že neděle byla horší, tam se člověk musel natvrdo prokousávat drsnou vánicí a mnohdy neviděl dál než na deset, patnáct metrů. 

Za normálních okolností by se nějaký ten karambol svedl na silničáře. Letos to jde hůře, protože tyto "jednotky" byly v terénu pro jistotu už od listopadu. Sice i tak sem tam tradičně zaspaly (v překladu to znamená, že se na nějaký úsek prostě vykašlaly), ale zdaleka ne v takové míře, jak tomu bylo zvykem v letech minulých. 

Reakce se tak většinou točily kolem hlášek jako "se z toho zblázním, ono sněží," či "no, nekecej, ono tam fakt padá!", případně "ty vole, to je ale kosa", což je v prosinci opravdu velmi zvláštní a je třeba na to upozorňovat. Pro řidiče, z nichž řada jaksi zapomněla přezout svá auta na obutí vhodné pro toto roční období, bylo zase obrovským šokem, že je na silnici místy ledovka. Což ovšem platilo pouze v opravdu velmi časných ranních hodinách.

Stále stejná písnička, až do jara

Přesto jste cestou do Prahy mohli v okrajových částech či pár kilometrů za metropolí potkat pár vozů v přikopech, okolo nichž pobíhali zmatení řidiči v krátkých tričkách, protože se fakt nedalo očekávat, že na těch letních pneumatikách k něčemu dojde. Věřím, že tito lidé nikdy nedojedou dále než domů a do práce. Protože kdyby se dostali opravdu do míst, kde nasněžilo a mrzne celý den, na světě by byla opravdová katastrofa. 

Zatím si však mohou každé ráno až do jara zanadávat, jak je ten svět nespravedlivý, hodit nějakou tu fotečku, případně i selfie, na sociální sítě a večer spokojeně usnout. Samozřejmě s pocitem, že ráno budou muset opět oškrábat auta, očistit od sněhu a půlhodinová cesta do práce bude zase tím obrovským dobrodružstvím s nejasným koncem. Zase budou uvažovat, jestli není lepší zůstat doma, než se to všechno přežene. Mimochodem, zajet do servisu a přezout? Ne, proč? Vždyť ono to nějak dopadne...