Populisté už parazitují na smrti Karla Gotta. Andrej Babiš ho musel hrozně milovat

Smrt Karla Gotta zasáhla celý národ, jeho odchod má mezinárodní přesah. Není se čemu divit, odešel Pan zpěvák. Ať si o něm myslí kdokoli cokoli, byl opravdu Mistr. Nebyla by to ale Česká republika, aby se okamžitě nevyrojila spousta populistických parazitů, který si z jeho smrti chtějí ukrojit svůj díl a ideálně z ní ještě něco vytřískat pro vlastní prospěch.

03.10.2019 - 11:54  
Karel Gott bojoval do poslední chvíle, navždy zůstane v srdcích svých fanoušků
Zobrazit fotogalerii (2)

/KOMENTÁŘ/ Hodnotit dnes osobnost Karla Gotta a jeho roli za minulého režimu rozhodně nemá smysl. Není k tomu žádný důvod. Možná někdy později, v klidu a bez emocí. Co ovšem není možné nechat bez povšimnutí, je celá řada známých i neznámých človíčků, kteří si na smrti celebrity přihřívají svoji polívčičku. Je to místy velmi trapné a nedůstojné hlavně samotného dvaačtyřicetinásobného Zlatého (později Českého) slavíka.

Sociální sítě a spousta kamarádů

V podstatě okamžitě po ohlášení zpěvákova odchodu zahltily sociální sítě nejrůznější vzkazy a fotky, kde majitelé profilů hovoří k Mistrovi jako ke svému nejlepšímu kamarádovi. OK, budiž, opravdu ho mohli mít rádi jako někoho blízkého. I takové city Gott dokázal ve svých fanoušcích vyvolat.

Ovšem kdo mohl, přidal si fotku, kde se zpěvákem pózuje. Aby jako ukázal, že právě on k němu měl ten "správný vztah". Světe, div se, jeho opravdoví kamarádi nic takto ulítlého neudělali. Proč asi, že? Nejsmutnější na tom ale je, že se na medvědí službě oceňovanému interpretovi podílejí i státní špičky. Dokonce při honbě za politickými body, zřejmě kvůli vlastní neznalosti, porušují zákon.

Ponížení státu, ne úcta ke Gottovi

Na Pražském hradě zavlály vlajky na půl žerdi. Což je naprosto nepřípustné a zákon nic takového nedovoluje. Dokud není vyhlášen státní smutek, nic takového se dít nesmí, jinak jde o hanobení státního symbolu, což potvrzuje i bývalý ředitel hradního protokolu Jindřich Forejt. Podle něj to není prokázání úcty Karlu Gottovi, ale ponížení státu.

Navíc státní smutek pro umělce je něco, co u nás nemá obdoby. Dodnes se tak stalo pouze při úmrtí Jana Masaryka, Edvarda Beneše a Václava Havla. Totalitní období nechme mimo tyto úvahy, tam se dělo spousta nesmyslů.

Forejt přitom upozorňuje na fakt, že takový akt má naprosto přesná pravidla, která nelze porušovat, ani si jakkoli upravovat. Povinných ceremoniálních koků přitom není málo. Takže v tomto případě je i návrh rozloučení s Karlem Gottem ve Svatovítské katedrále, jak navrhl už ve středu Andrej Babiš, nepřípustné. Nic takového státní pohřeb nedovoluje.

Politické body nadevše

Premiér zároveň neměl, když prohlásil, že státní pohřeb bude, souhlas Gottových nejbližších. Pro ten si šel až dlouho poté, co bylo svoláno mimořádné jednání vlády, přesto padala velkohubá prohlášení. Někdo by dokonce mohl považovat za hyenismus fakt, že se plánuje něco, o čem nemá rodina zesnulého ani tušení. Pár hodin po odchodu milovaného člověka se očekává, že jeho blízcí budou truchlit a ne řešit plány předsedy vlády. 

Možná měl pan Babiš s Mistrem blízký vztah a chce pro něj to nejlepší. Chce ocenit jeho práci a věhlas. Nebo chce získat plusové politické body i za cenu toho, že se bude zase jednou chovat jako slon v porcelánu. Bohužel vláda se nezachovala ani uctivě, citlivě ani kompetentně, což je obrovsky smutné. Nezachránila to ani tím, že panu Gottovi nakonec vystrojí pohřeb se státními poctami, což už má smysl a zní to logicky. Napáchané škody však bylo až moc.

Zkusme se od alespoň my od politiky na chvíli oprostit, zanotujme si pěknou písničku Karla Gotta a věnujme mu vlastní vzpomínku.