Adam Plachetka se už dotknul nebe. Jeho hvězda však stále stoupá

Sólista Vídeňské státní opery Adam Plachetka stál na nejslavnějších jevištích světa, zpívá árie, během kterých divákům tečou slzy proudem a jejich těla nejsou schopna pohybu. Patří mezi to nejlepší, co tato umělecká forma nabízí. Jaký ale vlastně je muž, který se v pouhých dvaatřiceti letech dotkl uměleckého nebe? 

08.08.2017 - 11:57   |  
Adam Plachetka patří k nejvýznamějším operním pěvcům současného světa
Zobrazit fotogalerii (5)

Kdy jste zjistil, že byste se mohl živit zpěvem? Nejste z muzikantské rodiny, takže to nejspíš ani vaše rodiče nenapadlo...
Jít na konzervatoř bylo moje naprosto spontánní rozhodnutí ve čtrnácti letech. Tehdy jsem vlastně vůbec neuvažoval o tom, jestli mě zpívání uživí. Prostě jsem to chtěl zkusit. Měl jsem velkou výhodu, že jsem začal brzo a dost dlouho se vlastně zpěvem živit nemusel, protože jsem pořád bydlel u rodičů a honoráře měl spíš jako kapesné. Díky tomu jsem nemusel brát nevhodné role a projekty jen kvůli penězům, což se do mojí budoucí dráhy rozhodně pozitivně promítlo.

V devatenácti Národní divadlo, o dva roky později Don Giovanni, v roce 2010 už Vídeňská státní opera. To je kariéra jako hrom. Máte vůbec čas si to uvědomit, že jste někde, kam se dostane jen velmi málo vyvolených?
Uvědomit samozřejmě ano, ale když člověk začíná, má moře po kolena a nedělá si ze spousty věcí hlavu. Myslím, že mi dráhu usnadnilo, že jsem velké operní domy začal brát jako standard dřív, než mě dostihla zodpovědnost. Dovedu si představit, že vstup na stejná jeviště o deset let později by byl výrazně stresovější.

4. února 2015 debutoval na scéně Metropolitní opery v New Yorku v roli Masetta v Mozartově Donu Giovannim a stal se tak prvním Čechem, který do třiceti let svého věku vystoupil v New Yorku.

Jak jde vaše kariéra skloubit s rodinou? Máte malou dcerku, která asi vyžaduje pozornost. Nemluvě o manželce, která je také operní pěvkyní...
Bohužel ne až tak dobře, jak bych si přál. Teď na jaře byla dcerka po celou dobu mých závazků v opeře se mnou ve Vídni. Manželka mi hodně vyšla vstříc, byla taky ve Vídni, když to šlo, a na představení a koncerty dojížděla. Než jsem z Vídně minulý týden znovu odjel, došlo mi, že to bylo za tři roky poprvé, kdy jsem s malou byl v kuse tři měsíce.

Je výhoda, když vaše paní dělá stejnou práci jako vy?
Z mého pohledu rozhodně. Samozřejmě má vlastní kalendář, ale i tak je zpívání rozhodně flexibilnější než práce v kanceláři od pondělí do pátku. Taky je fajn, že víme, co naše práce obnáší, a dovedeme se vžít do kůže toho druhého.

Když máte volný čas a nejste zrovna s rodinou, co děláte?
Záleží na tom, kde zrovna jsem. Všude se dá jít běhat nebo jít do kina. Když je někdo poblíž, snažím se vídat s kamarády, na které mám ještě míň času než na rodinu. Chodím do divadla nebo na koncerty, ve Státech často na hokej. Když je parta, rád si jdu zahrát volejbal, fotbal, hokej, tenis nebo badminton. Bohužel to není tak často, jak by se mi líbilo.

Rodák z Prahy absolvoval Pražskou konzervatoř u profesora Luďka Löbla a pražskou HAMU. Je laureátem řady soutěží, například Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka.

Říká se, že na hlas nedělá dobře kouření. Je to pravda, dodržujete to?
Jako teenager jsem samozřejmě nějakou dobu kouřil. Když jsem začal zpívat pořádně a zjistil, že to hlasu nesvědčí, hlídal jsem se, ale ve volných týdnech jsem si stejně zase občas dal. A pak se mi stala úžasná věc. Jednou jsem si po delší době zapálil a vůbec mi to nechutnalo. Od té doby nekouřím, ale ne z donucení, nýbrž proto, že mě to neláká.

A co třeba zmrzlina a takovéto věci, můžete si to někdy dovolit?
Ano, nepatřím mezi zpěváky, co by se nějak zásadně omezovali. Podle mého názoru by tělo zase nemělo příliš zchoulostivět, takže chlazené nápoje nebo zmrzlinu neřeším.

Co myslíte, že byste dělal, kdybyste nezpíval?
Kdybych se ke zpívání nedostal na začátku, netuším. Dneska bych asi už zůstal v branži v nějaké administrativní funkci ať už na straně managementu, nebo agentur.

Mluví se o vás jako o nejlepším mozartovském barytonistovi své generace. Ale...dal byste i soprán? 
(smích) Na takovou operaci už je zhruba dvacet let pozdě.

Účinkujete po celém světě, kde podle vás publikum nejvíce rozumí?
Vídeňské publikum patří rozhodně k těm nejnáročnějším. Slyšelo už všechno a řada lidí chodí na desítky až stovky představení ročně. Zpívat pro ně je výzva, na druhou stranu pochvala od nich potěší jako od málokoho.

Je vám 32 let, dosáhl jste v podstatě všeho. Je ještě vůbec něco, po čem v pracovním směru toužíte, kam byste se rád posunul?
Mám v životopisu skoro všechna důležitá divadla na světě, ale to neznamená, že jsem dosáhl všeho. Umění se nedá srovnat se sportem, kde je sen jednou vyhrát olympiádu. My se obrazně řečeno na olympiádu kvalifikujeme a pak tam musíme pár desítek let vydržet. Je fajn zpívat v kvalitních divadlech, ale to pro mě není meta, spíše příležitost. Vždycky bude nějaká nová role, nová inscenace, nový dirigent, noví kolegové, což je pokaždé novou motivací.

Jak je to vlastně s operním zpěvem jako zaměstnáním, dá se tím zajistit na budoucnost? Nemyslím konkrétně vás, ale obecně. Řekněme v "levelu" o stupínek nižším...
To je dost rozdílné. Úvazky jsou pro nás normální tabulkové platy, takže třeba plat v Národním divadle je často i pod průměrným českým platem. Samozřejmě se pak dají navíc dělat koncerty, které jsou někdy lépe, někdy hůře zaplacené. Když se člověk dostane až úplně nahoru, je to pochopitelně lepší, ale třeba s platy vrcholových sportovců se to srovnat nedá. Takže na vaši otázku odpovím, že spíš ne. Až na pár vyvolených musí všichni pracovat, dokud můžou.

Jak dlouho se dá zpívat, je to možné třeba do šedesáti stále stejně kvalitně?
To záleží na mnoha faktorech. Principiálně platí, že hlubší hlasy mají šanci vydržet déle, ale jsou výjimky na obou stranách. Když si zpěvák vybírá správný repertoár, má dobrou techniku a slouží mu zdraví, může zpívat do šedesáti i déle. Nebude to ale celý život stejný repertoár.

Co je pro operního pěvce nejdůležitější? A musí být třeba i více při těle, aby to "uzpíval"?
Ne. Je to dobrá výmluva, ale pravdy je na ní pramálo. Je fakt, že vyloženě vyzáblým kolegům a kolegyním snadněji dojde energie, ale když je někdo vysportovaný, neměl by mít problém. Já osobně jsem zjistil, že se mi zpívá líp, když nejsem úplně ve formě, ale tím myslím pár kilo navíc, ne pár desítek...

Četl jsem o vašem spojení s jednou hodinkářskou značkou, proč?
Mám všeobecně rád české výrobky a snažím se je podporovat. Jezdím v českém autě, nosím české obleky, piju z českých sklenic a tak byly i české hodinky jasnou volbou. Neříkám, že jiné nemám, ale Primky jsem nosil už dřív dost často, a tak mě těší, že můžu značku reprezentovat i oficiálně.

Utrácíte? Kolik nejvíce byste byl ochoten utratit peněz za hodinky?

Nedávno jsem tuhle otázku dostal k oblekům a odpovím stejně. Kolik je třeba. U hodinek je to trochu výmysl, protože samozřejmě digitálky za pár stovek budou ukazovat čas přesněji než ručně vyrobený originál. Myslím to tak, že beru v potaz propracování, původ a určitou přidanou hodnotu každého kusu, a tak mi u dvou různých modelů může stejná cena připadat příznivá i vysoká.