Filipe, můžeš mi říct datum tvého narození?
4. 9. 1997. Bude mi 21 let.
Jak dlouho už jsi politicky aktivní?
U Zelených už jsem skoro dva roky a politicky aktivní jsem už v podstatě od nějakých čtrnácti let. V té době jsem začal hrát v jedné kapele, která byla otevřeně antirasistická a antisexistická. Vystupovali jsme společně skoro každý týden během pěti let. Hráli jsme na politických akcích, podporovali jsme různé iniciativy, různé dobročinné akce. Takže si vlastně pamatuji, že ve čtrnácti letech jsem se zúčastnil první demonstrace na podporu Romů.
Takže tvá politická témata jsou gendre, antirasismus… Hlavně solidarita se všemi utlačovanými.
Dva roky jsi tedy v politické straně. V těch čtrnácti letech jsi měl pocit, že to je jen ta kapela, nebo se u tebe začal vyvíjet už nějaký politický názor nebo cítění?
V té době jsem už byl součástí několika kolektivů, hlavně tedy antifašisticky zaměřených, s kterými jsme často jezdili blokovat fašistické pochody a akce. Z těchto mých zkušeností vlastně i vyplynulo moje budoucí rozhodnutí studia religionistiky v době náboženského sporu obsaženého v uprchlické krizi, které jsem postupně změnil na studium sociologie a ekonomie, protože mě víc začala zajímat otázka vykořisťování a utlačování některých lidí. Ten skutečný přestup mezi tzv. politikou v ulicích a politikou ve straně nastal v mých osmnácti letech, když jsem byl v projektu Člověka v tísni "Hledá se leader", kde jsem absolvoval stáž na radnici a setkal se s řešením různých lokálních problémů. Tato zkušenost mě posunula k názoru, že z té komunální politiky se dá ovlivnit spousta věcí.
Když tady zmiňuješ dva póly politické aktivity - ulice a strany, jaký byl pro tebe mezi nimi přechod?
Podle mě je zapotřebí dělat obojí, o což se taky neustále snažím. Politika v ulicích spíš ukazuje na problém, medializuje ho, a tím ho posouvá o hranici dál. Úkol té stranické politiky je podle mě v tom, najít systematické řešení a prosadit ho.
Mně to zní jako dvě věci, které by se měly doplňovat, ale přitom jsou úplně rozdělené a ty je vlastně spojuješ.
Jasně, může to být tak vnímáno. Ale jako současnou největší kauzu uvedu zákon o sociálním bydlení, který nabízí systémové řešení, které by bylo pro Českou republiku zlomové. Je to příklad minulého roku, kdy jsme zahrnuli toto téma do programu parlamentních voleb, ale zároveň jsme potřebovali tlačit na vládní strany. Takže tam byla ta politika v ulicích, kdy jsme v zimě přespávali před Úřadem vlády.
Je pravda, že v současné době je spíše vzácností vidět v politice kandidáty tvého věku. Jak moc je podle tebe důležité, aby se mladí lidé politicky angažovali?
Vzhledem k tomu, že aktivní volební právo je od osmnácti let a výsledná rozhodnutí se dotýkají lidí všech věkových skupin, tak je důležité, aby i mladí mohli rozhodovat. V současné době je politika spíš jakýmsi klubem starších pánů, kteří řeší problémy dotýkající se jen jejich životů. Proto si myslím, že by mělo být nejen větší zastoupení mladých, ale třeba i žen, které v té politice chybí. A to je i jeden z hlavních důvodů, proč jsem ve Straně Zelených, kde věk ani pohlaví není překážkou. Jde jen o to projevit dostatečné znalosti, motivace, chuť a ztotožnění se s prosazováním programu. I na samotné kandidátce je 55 procent žen. Mám taky pocit, že Strana Zelených je otevřená i k realizaci ideálů svých kandidátů, naproti některým stranám, kde, když začne být někdo moc aktivní, tak je tzv. vyštípán.
Jsou to tedy hlavní důvody, proč jsi se rozhodl pro Stranu Zelených?
Tak určitě je to i proto, že se tam člověk cítí dobře, že může svobodně pracovat na svých ideálech bez toho, aby mu někdo házel klacky do cesty. Zároveň ta strana řeší nejdůležitější témata, která v současnosti jsou v České republice a je pro mě vizionářská v tom, že jedním z hlavních témat je klimatická změna, která ovlivňuje také kvalitu života nejen tady, ale i celosvětovou a zahraniční politiku, migraci… I to jsou důsledky klimatické změny, které by se měly řešit.
Dobře, ale chtěl jsem se taky zeptat, jak všechny ty idee předáte voličům, když minulý rok během parlamentních voleb byl výsledek Strany Zelených tragický?
Co se týče současných voleb, tak v komunálních volbách si Zelení vždy vedli dobře, a to i celoevropsky, kde řídí celou řadu měst. Jsme například v radách v Hamburku, Berlíně, ve Vídni, která se často dává za příklad progresivního moderního města. Tím, že jsme součástí jakési celosvětové rodiny Zelených, tak navzájem sdílíme informace a zkušenosti, jak to dělat. Jinak jsme v naší straně dlouho debatovali o příčinách neúspěchu, k něčemu jsme se dostali, ale část strany stále tvrdí, že spočíval v osobě Matěje Stropnického. Já si naopak myslím, že nedostal dostatečný prostor a chyběla mu podpora předsednictva strany, aby mohl skutečně stranu dovést k úspěchu. Také jsme prezentovali náš levicový a velmi sociálně citlivý program především v bohatších městech, kde tolik lidí neoslovil.
Když se bavíš o kumunálním úspěchu strany, tak se hlavně jedná jen o Prahu?
Nejenom. Jsme take v Brně, v Liberci. Kandidujeme většinou v koaličních uskupeních. Nejčastěji s Piráty, ale také s KDU-ČSL nebo se STANEM.
Vrátím se k tématu ulice a politika. Myslíš si, že se tvůj projev a rétorika na sociálních sítích mění, nebo že zůstáváš stále aktivistou?
Myslím si, že se v tom nehodlám nějak výrazněji měnit. Spíše si ty věci teď více promýšlím.
Což byl také případ Matěje Stropnického, který často způsoboval svými výroky kontroverzi jak navenek, tak i uvnitř strany?
Nevím, jestli je to nutně nevýhoda. On zase posouvá tu hranici chápání některých současných problémů někam dál díky svým trefným poznámkám k nějakému aktuálnímu dění. Takže si nejsem jist, jestli je ta kontrverze nevýhoda. Pořád je to náš nejvýraznější zelený politik. Další otázkou je, zdali podle laiků na sociálních sítích můžeme tvrdit, jestli tomu tak je a nebo ne. Mně přijde nejdůležitější, co nedávno říkal v rozhovoru pro DVTV, že nešel do politiky kvůli sobě, ale kvůli lidem, kteří nemají čas se angažovat do politiky, a že zázemí, které má díky své rodině a kontaktům, využívá k zastupování lidí, kteří si to nemůžou dovolit.
Mluvíš o Matěji Stropnickém jako o člověku, který politiku vnímá způsobem vrácení služby společnosti i díky svěmu zázemí. Jaké je tvé zázemí, když jsi s politickou aktivitou začal už ve čtrnácti letech? Kde u tebe vznikla ta touha a motivace pustit se do něčeho takového?
Řekl bych, že byť v menším měřítku, ale je to podobný příklad. Měl jsem dobré zázemí s možností vzdělání. Odmala jsem hrál na nástroje, dělal sport. Takže tam vnímám také tu potřebu vrátit to nějakým způsobem společnosti.
A jaké projekty se ti povedlo realizovat?
Bylo to hlavně během uprchlické krize, kdy jsem založil takovou malou iniciativu "Studenti pomáhají"’, ze které po dalším spojení se studenty z Karlovy univerzity vzniklo studentské hnutí za solidaritu, se kterým jsme vlastně dělali přednášky po celé České republice ohledně uprchlické krize a seznamovali lidi s touto problematikou. Organizovali jsme také výjezdy do Srbska, do uprchlických táborů, starali se o dodávky oblečení a podobně.
Starostou Prahy 3 je aktuálně Alexander Bellu, který je kontroverzní postavou pražské ODS. Jak ho vnímáš ty?
On je jedna z hlavních motivací mé kandidatury, protože bych velmi rád viděl Alexandera Bellu v opozičních lavicích. Jen si nedokážu představit, že by to jeho ego zkouslo. Je to člověk, který je tady navázaný na staré struktury ODS. Ty se hlavně točí kolem Pavla Hurdy, což je podle mě člověk pražského podsvětí. Hurdova ODS také stojí za divokou a neprůhlednou privatizací bytového fondu. Právě Hurdovi patří celý Palác Akropolis, který získává od města nadměrný příjem kulturních grantů, které by jinak měly sloužit pro malé a autonomní organizace, které si nemohou dovolit velké investice. Za zmínku také stojí statisícový příspěvek z radniční kasy na Miss České republiky. Obhajoval to poté tím, že z těchto příspěvků bude mít na oplátku PR pro Žižkov. Jako reklama mělo sloužit video a rozhovor s vítězkou, která se prochází po čtvrti. Největší vtip byl v tom, že říkala, že nečekala, že je to tady tak hnusné a špinavé. Kolem osoby Alexandra Belly je kauz ještě více, počínaje získáním obecního bytu, který byl poté "náhodou" za nízkou cenu privatizován, přes boj proti autonomnímu centru Klinika, až po zaměstnání více policistů, kteří by vyhazovali bezdomovce z ulice a tím "vyřešili" tento sociální problém.
Často říkáš slovo ideál. Co to pro tebe vlastně znamená a jak je pro tebe v politice důležité?
Myslím si, že je to něco s čím by každý politik a politička měli do politiky jít. Vlastně si nedokážu představit, kvůli čemu jinému tam jít. Já osobně vnímám tu stranickou politiku k tomu, něco prosadit a zároveň zjistit, jestli to má nějakou podporu, jestli s tím lidé souhlasí. Bez určitěho ideálu si to ani nedokážu představit. Je to vlastně i jedna z nejdůležitějších věcí, co mě v politice drží.
Jaký je tedy hlavní ideál, který chceš proměnit v realitu?
Úplně prioritní téma je pro mě otázka bydlení. Obecně považuji střechu nad hlavou jako základní lidské právo. Na celostátní úrovni se tento problém nepovedlo vyřešit, ale v komunální politice je hodně cest, jak přispět ke zlepšení dnes skoro neudržitelné situace. Ať už jde o lidi bez domova, nebo o případy extrémně vysokých nájmů. Musíme dokázat dostat všechny lidi bez domova do bytů a stejně tak musíme zařídit, aby běžní lidé nebyli vystěhovávani ze svých domovů, protože si již nebudou moci dovolit platit nájem. Nájmy rostou po celé Evropě rychleji než mzdy, takže ideálem je, aby měla obec dostatečný počet bytů, kterým by mohla cenovou hladinu nájmu regulovat, včetně bytů pro krizové situace. Může se tím řešit třeba i problematika domácího násilí.
