Byť se to možná na první pohled nezdá, tak způsob „úklidu“ ve stranách či hnutích vypovídá hodně o organizacích samotných. Strany a hnutí mají zánik členství popsaný ve stanovách, které registruje ministerstvo vnitra. V ČSSD se o zrušení členství rozhoduje kolektivně od místní úrovně až po sjezd ČSSD. U lidovců o zrušení členství rozhodují celostátní orgány. U občanských demokratů zbavuje členství buď místní sdružení, kde je proviněný členem, nebo celostátní výkonný výbor. Stanovy ANO určují, že zbavit člena legitimace může předsednictvo hnutí. U SPD tak může učinit buď krajská organizace, nebo předsednictvo.
Krátký proces v ANO
Předsednictvo ANO poměrně rychle zbavilo členství dva své politiky, kteří momentálně sedí ve vazbě pro podezření z korupce. Trvalo to jen pár dní a Andrej Babiš vyhlásil, že se ANO musí očistit od korupčníků. Zatímco v případě svém či kolegy Faltýnka volá po presumpci neviny, stylem sobě vlastním poměrně jednoduše „popravil“ oba podezřelé pro závažné porušení stanov a morálního kodexu, aniž by jejich vinu konstatoval soud.
Tito dva členové měli smůlu. Když totiž kodex porušil sám Andrej Babiš, když mu bylo sděleno trestní stíhání, neměnila se členská legitimace, ale morální kodex. Z původní rezignace kvůli "zahájení trestního stíhání" se stalo "podání obžaloby pro úmyslný trestní čin". To se Babišovi ještě nestalo, takže kodex může klidně spát.
Mimochodem, on je ten kodex stejně jen holí v rukou mocných, protože například ve svém článku č. IV kodex zakazuje střet zájmů. Naposledy Babišův střet zájmů konstatoval černošický městský úřad. Odvolání proti tomuto rozhodnutí bude řešit Středočeský krajský úřad, který je díky vedení místopředsedkyní ANO paradoxně též ve střetu zájmů.
ODS se po dlouhém váhání rozhoupala
Mnoho ohlasů vyvolalo vyloučení Václava Klause mladšího z ODS. U této strany o zániku členství rozhoduje buď místní sdružení (u Klause tedy MS ODS Dejvice), nebo celorepublikový orgán výkonná rada. Po Klausově extempore ve sněmovně poslanecký klub ODS přijal usnesení, ve kterém říká, že Václav Klaus dlouhodobě poškozuje dobré jméno ODS. To bylo jedno z prvních znamení ukazujících, že následně v sobotu při zasedání výkonné rady Klaus bude členství zbaven. Stanovy totiž jako jednu z povinností člena určují, že musí vystupovat způsobem nepoškozujícím dobré jméno strany.
Členové (nejen) vedení ODS dlouhodobě poukazovali na netýmové vystupování Václava Klause, který často v Poslanecké sněmovně hlasoval proti své straně či v posledních senátních volbách loni na podzim podpořil kandidáta SPD proti oficiálnímu kandidátovi ODS. Tyto kroky šly proti práci členů i poslanců ODS a bylo tedy jen otázkou času, zda přijde dřív vyloučení, nebo odejde Václav Klaus sám. A nešlo jen o „slavné“ přirovnání projednávání zákona o zpracování osobních údajů, kdy syn exprezidenta přirovnal práci poslanců k jednání Židů o tom, kdo půjde do transportu. Klaus mladší totiž nejednou hlasoval proti ODS s klubem SPD, sám se přiznal, že volil jinou stranu, otevřeně podporuje vystoupení ČR z EU a tak dále. Míra přetékala dlouho, než dosáhla kritické hranice.
Za pomalé řešení přešlapů Václava Klause bylo vedení ODS často kritizováno. Jenže tento relativně pomalý postup je paradoxně spíše známkou vnitřní demokracie a procesní vyzrálosti. Vyhodit někoho jen za rozdílný názor nejde. Za názor extrémistický nebo negující činnost strany ano. Stejné postupy vylučování upravují i stanovy KDU-ČSL nebo ČSSD. Rozhodnutí nemůže padnout ze dne na den, vždy o něm hlasují orgány, které se nesvolávají ad hoc, ale podle zavedených pravidel.
Známka demokratičnosti
ANO a SPD mají pověst hnutí jednoho muže a to v podstatě potvrzují i procesy vylučování členů. U ANO je předsednictvo poměrně malým orgánem, ve kterém má rozhodující slovo Andrej Babiš. Mimochodem, vyloučení jednoho z proviněných Babiš podle svého serveru oznámil ještě dřív, než předsednictvo vůbec zasedlo. U SPD stačí k vyloučení člena souhlas tří členů předsednictva včetně předsedy.
Zbavování se členů může být tedy rychlé, svým způsobem efektivní, protože udělané jednotlivcem či malou skupinkou, která má celý proces ve své moci. Je zároveň netransparentní, a jak ukazuje příklad změn kodexu u ANO, ohýbá se podle aktuální potřeby vedení.
Nebo může být zdlouhavější, procesně složitější, ale také méně zneužitelné, protože rozhoduje větší počet osob. Jaká bouře by se asi strhla, kdyby se o vyloučení pana Klause rozhodlo u předsedy Fialy v kanceláři?
Zkuste si představit, že podobně vykonává spravedlnost stát. Kdo bude mít více vaší důvěry – ad hoc svolaný orgán o pár lidech, nebo kolegium s širokou reprezentací?
- Mgr. Jiří Kozák je nezávislým politologem a ředitelem CEVRO (www.cevro.cz). Vyučuje na vysoké škole CEVRO Institut (www.cevroinstitut.cz). Není členem redakce a reprezentuje názory nezávislé na redakci.-
