- Měli jste hroznou radost z toho, že vás všichni začínají brát vážně. Konečně, po tolika letech. Ale byla to opravdová lež.
- Bláhově jste čekali na osmnáctku. Věřili jste, že budete dospělí. A soběstační. Teď si přejete pravý opak.
- Mysleli jste si, že máte opravdové problémy. Jako třeba první nešťastné lásky a nedostatek peněz.
- Nevěděli jste, že za pár let budete mít úplně stejné problémy. Akorát to nebudou polibky v garáži rodičů a žebrání o stovku na pivo, ale rozvody s pomocí psychologa a makačka v Mekáči.
- A když jsme u té lásky, brali jste to smrtelně vážně a opravdu věřili, že spolu zůstanete celý život. Nakonec slavíte úspěch, když vydržíte se svým desátým objevem aspoň jeden rok.
- Dříve jste měli dobrou výmluvu na to, co ještě nemůžete dělat, protože jste mladí. A nezkušení. Nebo jste svoje cíle mohli odsunout do neurčité budoucnosti: “Až mi jednou bude 25, to už budu mít dobrou práci, nebudu chodit kalit…”
- Kamarádi na střední, to byla vaše rodina. Měli jste se scházet minimálně každý týden u piva. Potom se z toho stal měsíc. Pak se z toho stalo jedno kafe za tři měsíce. No a potom jste se viděli už jenom na pískovišti, kam náhodně spolužačka vzala na procházku děti.
- Říkali jste si, že rozhodně neskončíte jako vlastní matka. Nebo otec. V horším případě oboje dohromady. Věřili jste, že před sebou máte dobrodružný život, který vám budou všichni závidět. Určitě.
- Vždycky jste si chodili nakupovat jídlo do supermarketů a nedokázali jste pochopit, jak tam někdo může dělat. Potom vám to došlo, když jste tam byli z nouze na brigádě, protože inženýrů a teoretiků je jako hub po dešti.
- Když vám někdo řekl, že vydělá třeba 15 tisíc, přišlo vám to hrozně moc. Nechápali jste, kam ty peníze lidi dávají. Vy byste z toho vyžili aspoň 3 měsíce. Teď na ty chvíle jen trpce vzpomínáte.
