Letadla: Práce jako hobby, a naopak

Odleva. Zdeněk Svěrák, Nigel Lamb, Eric Abraham, pruducent filmu
Zobrazit fotogalerii (6)
 

Říká se, že člověk by měl vědět o všem něco a o něčem všechno. Jestli někdo ví všechno o menších letadlech a o těch velkých skoro všechno, tak je to Jindřich Zimák. 

Nepochybně jste viděli Tmavomodrý svět. Pro tento film spolu se svými spolupracovníky vytvořil naprosto věrnou maketu střední část kabiny letadla Spitfire a jeho tým v tomto filmu zajišťoval servis všech létajících Spitfirů. To je jen jedna malá zajímavost.

Firmu založil v roce 1992 a byla to první soukromá letecko-opravárenská společnost, která dostala licenci na tuto činnost. Během svého profesního života zrekonstruoval a opravil desítky historických letadel, některá z nich s minimálním finančním efektem a jen díky nadšení pro věc.

Jindřich Zimák s vnoučaty Adamem a Anetkou

(Přečtěte si také: Práce jako hobby a naopak)

Jak to bylo

Myslím, že Jindřich Zimák se narodil už s letadýlkem v dohledu. Odmala chodil na letiště, v tehdejším Svazarmu absolvoval výcvik plachtaře a získal všechna patřičná školení a certifikáty, aby měl našlápnuto pro kariéru pilota. Ovšem – tatínek byl zubař dentista a ze syna chtěl mít totéž. Tenkrát se ještě rodiče museli poslechnout, a tak Jindřich se skřípěním zubů prošel 1. ročníkem zdravotní školy, ale pak k letadlům stejně utekl. Pracoval v Leteckých opravnách Kbely, a dál prošel všemi – tehdy i vojenskými – zkouškami včetně učiliště v Teplicích, aby se vyznal ve všech typech letadel, a souběžně v Aeroklubu absolvoval typové zkoušky na civilní letadla do váhy 5700 kg.

Víte, co to byl vírník?

Další zajímavost: v mládí stavěl a dokončil vírník; znalci vědí, co to bylo, dalo se s tím dokonce přeletět přes hranice. (Je to takový jakoby malý vrtulníček, ale na rozdíl od vrtulníku například nemá rotor, ale motorem poháněnou vrtuli.) V Kostelci nad Černými lesy, kde žije, se to dalo tajit. Někdy. Takže veselé a méně veselé historky na toto téma by vám mohl sypat z rukávu.

Jindra vyprávět umí, ale pozor, pokud mu nad hlavou letí letadlo, zastaví tok své řeči, zaposlouchá se a podle zvuku (já bych řekla „podle vrčení“) pozná druh, typ – no prostě to, co nám letí někde nad hlavou.

Ještě jednou film

Ještě k filmu Tmavomodrý svět a o tom, jak se dávalo dohromady umění a technika: „Jan Svěrák si přál, aby při nouzovém přistání na louce vrtule jakoby ryla v zemi, ohýbala se, vířila trávu kolem a bylo to dramatické,“ vypráví Jindřich. „Ovšem vrtule v letounu Spitfire nebyla kovová, ale většina materiálu na ní byla dřevěná. Tak jsme se dohodli, že budou ,jen‘ lítat třísky. Tady jsme technickou věrohodnost dodrželi.“

Ondřej Vetchý ve filmu Tmavomodrý svět

Ovšem další už Jindřich neobhájil: „Ptal jsem se, o jaký typ letounu Spitfire půjde – během války létaly v různých obdobích 2 typy těchto letounů. Trochu se lišily, a pro velké zjednodušení řeknu, že jeden z nich měl vypouklé nýtování, druhý typ měl nýty zapuštěné. Ptal jsem se Jana Svěráka, jaký typ budeme dělat. A on na to: Pane Zimák, na nýty vám… On neřekl ,kašlu‘, on to řekl jadrně a výstižněji česky…“

 

Zítra: 

Ke kotrmelcům na nebi nedošlo (představíme si další krásná letadýlka)

 

Čtěte také: Všichni máme svou příležitost

Klíčová slova: