Jestli nemáte rádi hudbu a nic vám neříká, nepochybně jste se už setkali s nechápavou reakcí okolí. Když někdo "nemá hudební sluch", všechny písničky mu připadají stejné. Nezáleží na tom, jestli to je pop, metal nebo dechovka. Vnímá to jako nepříjemný rámus. Lidem s hudební anhedonií chybí emoční reakce, když hudbu poslouchají. Neschopnost čerpat z hudby potěšení přitom vychází z neurologického stavu.
Podle nového výzkumu je tento problém zakořeněný v mozkovém centru, které zpracovává zvukové vjemy s centry odměny. Mozek lidí s muzikální anhedonií jednoduše vykazuje méně než průměrnou propojenost těchto dvou oblastí. Protože je interakce mezi nimi nedostatečná, člověk trpící muzikální anhedonií může poslouchat emočně nabitou písničku a nepocítít vůbec nic, přestože v kterýchkoliv jiných případech vykazuje normální emoční reakce.
Nic vás nebaví
Poslouchat tak lidé s muzikální anhedonií nechtějí většinou vůbec nic. "Když v mém okolí hraje nějaká hudba, vůbec nic to se mnou nedělá. Nechce se mi tančit, necítím nic pozitivního nebo negativního. Jednoduše nechápu, co všichni na té hudbě mají," říká jednačtyřicetiletá Jana.
Rozdíl mezi lidmi, kteří poslouchají hudbu, a mezi těmi, kteří mají muzikální anhedonii, spočívá i v rozdílech fyziologických. Běžně mnozí lidé cítí známé "mrazení", když slyší hudbu, která se jich opravdu emočně dotkne. To však lidé anhedoničtí necítí. Co vlastně neschopnost najít potěšení z hudby způsobilo?
V rámci nové studie na to odpovědělo 45 zdravých účastníků. Vědci pak tyto účastníky rozdělili do tří skupin na základě jejich odpovědí. Pak skenovali jejich mozek při poslechu hudby a sledovali, jestli z toho mají nějaké potěšení. Pro kontrolu, aby se ujistili, že reakce mozku je unikátní, nechali účastníky také hrát hru, při které mohli vyhrát nebo prohrát peníze. Přitom jim také skenovali mozek.
Skeny mozku ukázaly to, že všichni muzikální anhedonici vykazují méně aktivity v části mozku, která je známá pod latinským označením nucleus accumbens. Tato část mozku hraje důležitou roli v mechanismech odměny, potěšení, smíchu, ale také například závislosti, agrese či strachu. Když hráli anhedoničtí lidé hru o peníze, tato část mozku byla zcela normálně aktivovaná. Mozek normálního člověka pak vykazuje podobnou aktivitu jak při hraní hry, tak při poslechu hudby.
Také se přišlo na to, že u anhedoniků část mozku nucleus accumbens je odpojená od oblastí mozku, které hrají zásadní roli při zpracování audio vjemů. Naopak lidé, kteří jsou na hudbu velmi citliví, vykazovali značnou hladinu propojení mezi těmito dvěma oblastmi mozku. A čím víc si účastníci hudbu užívali, tím více tyto dvě oblasti mozku byly propojeny. Aby si tedy někdo mohl "užívat hudbu", musí k tomu mít doslova propojené ty správné mozkové oblasti.
Jsem muzikální anhedonik. Co s tím?
Jak se žije člověku s muzikální anhedonií? Úplně stejně jako komukoliv jinému. Není důvod brát to jako psychickou nemoc. Lidí, kteří trpí muzikální anhedonií, je totiž celá řada. Možná i vy znáte někoho, komu hudba jednoduše nic neříká... Není to proto, že by neměl emoce nebo přímo hudební sluch. Jednoduše ale z hudby necítí žádné potěšení.
