Nejčastější vrozená vada Downův syndrom: Napoví vám už jen tvar hlavy

Downův syndrom patří k nejčastějším vrozeným syndromům. Jedná se o nejběžnější poruchu chromozomů a bývá také nejvíce rozpoznatelnou příčinou mentální retardace. Jaké jsou jeho příznaky a jak se takové děti chovají?

12.02.2018 - 06:30   |  
Downův syndrom patří k nejčastějším vrozeným syndromům
Zobrazit fotogalerii (3)

Průměrně se tento syndrom vyskytuje u každého sedmistého narozeného dítěte. Ve většině případů se diagnostikuje hned po porodu nebo krátce po něm, a to podle vzhledu dítěte. Jen velice zřídka se stává, že příznaky nejsou příliš viditelné.

Vyšší věk matky, vyšší rizika

S věkem matky roste i riziko, že se může narodit dítě s Downovým syndromem. Toto riziko je obzvlášť vyšší po dosáhnutí 35. roku. Proč vlastně záleží na věku matky, a ne otce? Pokud se narodí dívka, tak všechna vajíčka, která jsou vaječníky vyprodukována, jsou již v nezralé podobě hotová a jejich další cyklus je potlačit do té doby, než nastane konkrétní cyklus, během kterého se vajíčko uvolní. Jedná se tak o dlouhodobý proces, čím je žena starší, tím se prodlužuje. Naproti tomu se spermie tvoří teprve v pubertě.

Charakteristické znaky

U této vady bylo charakterizováno asi 120 příznaků, většina dětí jich pak má asi šest až sedm. Kromě mentální retardace neexistuje ani jeden příznak, který by se musel vyskytovat u všech postižených dětí.

Jedná se hlavně o kulatý obličej, který má z profilu plochý tvar. Hlava je často zezadu zploštělá. Oči jsou pak mírně šikmé a často se u nich vyskytuje malá kožní řasa. Vlasy jsou většinou rovné a jemné. Tvar krku je u novorozenců občas na zadní straně s volnou kůží, přičemž během růstu se vyhladí. Starší děti a dospělí mají krátký a široký krk.

Ústa jsou malá a jazyk naopak trochu větší. Ruce jsou široké s krátkými prsty a malíček může mít pouze jeden kloub místo dvou. Na dlaních se pak objevují jedna nebo dvě příčné rýhy. Nohy bývají mohutnější a mívají také širokou mezeru mezi palcem a ukazovákem. Celkový vzhled postavy se projevuje hlavně v menším růstu.

Složité začátky

Těsně po narození podobně postiženého dítěte nastává složité období, kdy se rodiče musí vyrovnat s diagnózou. Novorozenci vyžadují stálou pozornost a musí se častěji krmit a přebalovat. Není nutné, aby takto postižené dítě bylo ihned stimulováno. V tomto stadiu je nejdůležitější uspokojit potřeby dítěte a vytvořit mu pocit bezpečí.

V průběhu prvního roku se motorika rozvíjí pomaleji, i tak ale jde o velký skok. Dítě je schopno se rozvíjet v rámci reakcí na okolní svět, jemné motorice a uvědomění rukou. Na konci prvního roku dokáže sedět již samo a bez opory. V poloze na bříšku se pokouší lézt, ale nedělá žádné pokroky.

V rámci chování se názory rozcházejí. Jeden říká, že jde o klidné jedince, druhý pak, že se jedná o těžce zvládnutelné bytosti. Děti s Downovým syndromem jsou ve vývoji opožděnější než průměrné děti. Pokud je porovnáme s ostatními, pak jejich chování neodpovídá jejich věku ani tělesné zdatnosti. Období vzdoru, které se u normálních dětí objevuje okolo 2-3 let, se u nich objevuje až kolem čtyř let, kdy jsou děti větší a silnější. V podstatě ale u nich neexistují žádné výchovné problémy, které by měly souvislost výhradně s diagnózou Downova syndromu.

Rodiče by měli myslet i na sebe

Výchova podobných dětí je nesmírně náročná. Děti jsou někdy i obtížně zvladatelné a díky tomu může přijít stres. Pak je důležité si umět odpočinout a trochu se odreagovat. Je tak dobré, když je v rodině někdo v záloze, kdo může při výchově pomoci.

Asi od patnácti měsíců do tří let je běžné, že jsou děti roztěkané, výbušné a neustále aktivní. Základní problém je v tom, že se nedokáží soustředit na jednu činnost. Pomoc existuje jen taková, že budeme dítě zahrnovat přiměřeně náročnými úkoly, které budou trvat pouze pár minut, a postupně intervaly navyšovat. Je také vhodné dát dítěti příležitost k tomu, aby nadbytečnou energii spálilo při pohybových hrách, jako je například plavání.

Složitá dospělost

Období, kdy děti odejdou z domovů, jsou složité nejen pro ně, ale i pro rodiče. Je třeba velká podpora od rodičů, nicméně i směřování dětí k tomu, aby byly schopny samostatného života s co nejmenší cizí pomocí. V dospělosti je třeba pravidelných lékařských prohlídek, které by měly vyloučit či potvrdit případné zdravotní problémy.

Lidé trpící Downovým syndromem se dožívají okolo padesáti až šedesáti let. Náplň, kvalita a jejich začlenění do běžného života se podstatně změnila. V současné době pracuje v mnoha komunitách a centrech spousta organizačně schopných a energických lidí, kteří se snaží vytvořit pro osoby s tímto mentálním postižením stále lepší podmínky.


Přidat komentář

Pro vkládání komentářů se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.

Výhody registrace:
Při registraci si můžete zvolit unikátní přezdívku a pod ní psát příspěvky. Tuto přezdívku vám nikdo nebude moci vzít. Registrace bude do budoucna jeden z našich nástrojů k udržení diskusí v přijatelných mezích.

Při registraci si můžete zvolit unikátní přezdívku a pod ní psát příspěvky. Tuto přezdívku vám v budoucnu nikdo nebude moci vzít. Zároveň registrací dáváte souhlas se zasíláním informací a nabídek tykajících se webu Čtidoma.cz nebo jeho provozovatele či obchodních partnerů.

Redakce si ponechává právo jakýkoli nevhodný příspěvek smazat bez udání důvodu.