Pamatujete nápisy v nemocnicích, které před lety upozorňovaly na nutnost ticha k úspěšné léčbě pacientů? "Ticho léčí" byl nápis, jenž visel snad v každém zdravotnickém zařízení. Dnes jako bychom na tuto skutečnost zapomněli.
A přitom je to právě ticho - absence zvuků - kterou lidský organismus tak zásadně vyžaduje pro regeneraci a přípravu sil na další dny života. Když se ticho stane nedostatkovým zbožím, není možné se divit, že brzy začnou docházet také zásoby energie a dokonce i zdraví. Proto bychom měli o právo na ticho (hlasitě) bojovat.
Stále jsme součástí přírody
Proč tolik toužíme po klidu a tichu? Protože jsme součástí přírody a od ní také máme odpradávna zakódovánu informaci, že ticho v podstatě znamená bezpečí. Pravěcí lidé se hluku báli, protože jej kromě nich samých vydávala také zvířata, která je často ohrožovala, nebo další přírodní jevy, které s sebou většinou nesly možné problémy.
Tělo se tedy na hluk naučilo reagovat jako na jiné druhy stresu produkcí hormonů, které živočichům pomáhají překonat krizové situace buď útokem, nebo útěkem. Z tramvaje plné lidí, kanceláře s neustále drnčími telefony, z dílny nebo továrny, ale ani ze školky nebo dětského hřiště většinou jen tak neutíkáme a už vůbec nemůžeme zaútočit. Proto dochází k dlouhodobému stresu a s tím spojenému zvyšování krevního tlaku - a spirála se roztočí…
Tichem proti infarktu
Lékařské studie potvrzují, že lidé, kteří žijí v hlučném prostředí, bývají oproti těm šťastnějším, jimž ticho tolik nechybí, častěji postiženi mozkovou mrtvicí nebo infarktem. Každých deset decibelů nad stanovenou hranici přitom při dlouhodobém působení představuje zvýšení rizika zdravotních problémů přibližně o 10 %. A to již stojí za zamyšlení.
I mozek potřebuje odpočívat - v tichu
Kromě problémů s krevním tlakem a souvisejícími nemocemi se při dlouhodobém pobytu v příliš hlučném prostředí mohou objevit například i trávicí problémy nebo snížená celková imunita. Trpí ale samozřejmě také psychika. Vždyť i mozek potřebuje mít čas na regeneraci, možnost soustředit se na jednu konkrétní činnost.
Učení při zapnuté televizi sice někomu zdánlivě nevadí, lékaři ale jednoznačně prokázali, že je příjem informací v takovém případě mnohem méně efektivní než v tichu, kde mozek nemusí nejprve vyhledávat důležité informace mezi všemi ostatními, které se k němu dostávají. Pokud se do chemických vzorečků míchá střelba z Divokého západu, zapamatuje si žák určitě méně sloučenin, případně ke vstřebání všech nutných vědomostí potřebuje mnohem více času.
Tichem ke štíhlé linii
Vážíte o pár kilo víc, než byste si přáli? Zdravotníci přišli s dalším možným vysvětlením. Není vyloučeno, že zkrátka žijete v příliš hlučném prostředí. Jak již bylo uvedeno, hluk vede k vyšší produkci stresových hormonů, které mimo zvýšení tepové frekvence způsobují i přípravu organismu na horší období - jak jinak, než podporou ukládání tuků.
Ticho chrání i zákon, který ale sami porušujeme
Základní hlukové limity stanoví zákon a jsou běžně dohledatelné. Základní hodnota pro venkovní prostředí se přitom pohybuje mezi 40 a 50 dB, u železničních tratí se můžeme setkat i s hlukem o síle přibližně sedmdesáti dB. Ve vnitřním prostředí bychom pak měli udržet hluk v maximální míře do 40 dB ve dne a do 30 dB v noci.
Pro představu hlučnost většiny digestoří se pohybuje nad stanovenou normou. Představme si tedy, obývací pokoj s kuchyňským koutem, kde běží digestoř, televize je dostatečně nahlas, aby ji přehlušila, a na koberci si hrají děti, které se většinou v zápalu hry hlasově příliš neomezují… Potom není divu, že se rodiče na konci dne cítí jako po směně v železárnách. Dopřejme si proto každý den alespoň pár minut skutečného ticha.
