Příběh pana Iva: Lupénka mu napadla klouby, kvůli šupinám na obličeji se mu smáli

Lupénka postihuje kolem 2–4 procent středoevropské populace. Nejedná se o život ohrožující onemocnění, ale má obrovský vliv na fyzickou, sociální, a hlavně psychickou stránku života. Na druhou stranu lupénka není jen povrchová kožní choroba, ale je spojena s řadou onemocnění. Existuje léčba nebo prevence?

22.10.2018 - 08:30  
Nemoc začíná pozvolna, ale pak je těžko zastavitelná
Zobrazit fotogalerii (3)

Pan Ivo  (43 let) z Prahy se potýká s lupénkou již od svých 17 let. Spouštěčem onemocnění byla prodělaná mononukleóza, kdy došlo k celkovému oslabení organismu. Zpočátku se nemoc projevovala šupinatěním kůže v oblasti vlasů a čela, později se rozšířila po celém těle včetně obličeje.

Pan Ivo podstoupil standardní léčbu - promazávání dehtovými mastmi, následovala léčba kortikoidy, doprovázená fototerapií a lázeňskými pobyty. Bohužel zdravotní stav pana Iva se zhoršoval, lupénka postupně napadla i klouby. Zhruba ve 25 letech absolvoval komplexní měsíční kúru v Lázních Lipová, která zahrnovala bylinné koupele, fototerapii, parafínové zábaly, elektroléčbu i spinální cvičení. Lupénka i bolest kloubů dočasně ustoupila. 

Jizvy se začaly hojit

Postupem doby si ovšem organismus na léčbu zvykl a pan Ivo po konzultaci se svojí kožní lékařkou začal navštěvovat specializované pracoviště, Dermatologickou kliniku Vinohradské nemocnice. Na klinice přistoupili k biologické léčbě, kterou pan Ivo užívá dodnes. Zhruba do měsíce se mu přestala vysušovat a loupat kůže. Zhojily se mu veškeré popraskané jizvy. Pokožka se celkově vyhojila.

Nemoc konečně přestala ovlivňovat jeho soukromý i pracovní život. S fyzickou úlevou přišla i ta psychická. Přestaly ho pronásledovat zvídavé pohledy, nemusel se vyhýbat situacím jako je koupání na veřejnosti, sportování. Zlepšil se i jeho partnerský život. "Biologická léčba pro mě byla jako zázrak. Kvalita mého života se zlepšila o 100 procent," říká Ivo Plný.

První byl Robert Willan

První záznamy o lupénce jsou nedohledatelné. Popisy kožních projevů se objevily již u starověkých civilizací, v egyptských papyrech, přibližně před 2 tisíci lety. Historie lékařství dokládá, že se lupénka vyskytovala už před 4 tisíci lety. Na mumifikovaných tělech totiž vědci objevili typická psoriatická ložiska. Toto kožní onemocnění popsal už starořecký lékař Hippokrates.

Označení choroby pochází z řeckého slova psóra a znamená "svrbění" nebo též "šupina". Dlouhá staletí se používalo pro většinu kožních chorob. S velkou pravděpodobností tak docházelo k situacím, kdy se lupénka zaměňovala například za malomocenství. Její nositelé byli zcela zbytečně odsouzeni k životu na pokraji společnosti.

Prvním, kdo spolehlivě popsal lupénku jako samostatné kožní onemocnění, byl na samém počátku 19. století anglický lékař, zakladatel moderní dermatologie Robert Willan. Pojmenoval ji jako "Willanova lepra". O několik desítek let později se díky vídeňskému dermatologovi Fermandu Heberovi začalo říkat původním řeckým označením.

Klíčová slova:

Přidat komentář

Pro vkládání komentářů se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.

Výhody registrace:
Při registraci si můžete zvolit unikátní přezdívku a pod ní psát příspěvky. Tuto přezdívku vám nikdo nebude moci vzít. Registrace bude do budoucna jeden z našich nástrojů k udržení diskusí v přijatelných mezích.

Při registraci si můžete zvolit unikátní přezdívku a pod ní psát příspěvky. Tuto přezdívku vám v budoucnu nikdo nebude moci vzít. Zároveň registrací dáváte souhlas se zasíláním informací a nabídek tykajících se webu Čtidoma.cz nebo jeho provozovatele či obchodních partnerů.

Redakce si ponechává právo jakýkoli nevhodný příspěvek smazat bez udání důvodu.