1) Jak jste spokojení se zázemím, které se vám ve Velkých Popovicích dostává?
Ubytování na hotelu i podmínky pro hokej jsou tu perfektní. Výborná je i poloha ve středních Čechách, protože to sem třeba kluci z Plzně nebo Jihlavy mají přibližně stejně daleko.
2) Jste manažerem juniorské reprezentace. Co přesně spadá do Vaší agendy?
Je to hodně organizační práce. Spadá sem veškerá administrativa, která se týká organizování turnajů, soustředění, zajišťování ubytování, podmínek pro trénování...
3) Neláká Vás to zpátky na led? Například jako trenér brankářů?
To už by mě asi nenaplňovalo. Být trenérem není určitě mojí vizí.
4) Kromě práce manažera juniorské reprezentace šéfujete i odboru pro podporu hokeje v malých klubech. V čem přesně tkví jejich spolupráce se svazem?
Je to program, v kterém si dáváme za cíl sjednotit metodiku a organizaci práce trenérů v těch nejmenších klubech. V současné době máme v programu 54 profesionálních trenérů Českého svazu ledního hokeje, kteří pracují dle jednotné metodiky. Ta se zaměřuje na nejmodernější trendy v ledním hokeji.
5) Jak se projekt daří uskutečňovat tady ve Velkých Popovicích?
Vím, že je zde dobrá práce s mládeží. Zdejší klub pořádá nábory dětí úspěšně už několik let. Jsou tu i dobré podmínky pro trénování, kterých ostatně využívají i národní týmy.
6) Vraťme se k reprezentaci. Kromě hráčů z tuzemských klubů plní sestavu i hokejisté ze zámořských soutěží. V Čechách přitom část expertů zastává názor, že by se v Severní Americe dokázali hokejisté lépe prosadit, kdyby odcházeli v o něco „zralejším“ věku. Jak na to nahlížíte Vy?
Já bych byl mnohem raději, kdyby hráči v Čechách zůstávali. Jde to ale ruku v ruce s tím, že je potřeba, aby je kluby zařazovali do režimu seniorského hokeje. Následkem toho pak kluci raději odcházejí za moře, protože v českém klubu ztratili vizi svého dalšího rozvoje.
7) Vy sám jste přestupoval z Kladna do Kanady v 19 letech. Za co vděčíte prvnímu zámořskému angažmá?
V Kanadě jsem se naučil absolutní profesionalitě. Tam je to opravdu vysoká škola hokeje.
8) Hrával jste v NHL, v kariéře jste nakoukl i do Kontinentální hokejové ligy. V čem vidíte největší rozdíly těchto dvou soutěží?
NHL hrají ti nejlepší hráči na světě. Třebaže v KHL působí i takové veličiny světového hokeje jako je Ilja Kovalčuk, hráčskou extratřídu prostě nenabídne. Velké rozdíly vyplývají i z používaného stylu hry. Například, na severu Ameriky je hokej o něco rychlejší, hra má větší tempo. Naproti tomu v KHL hokejisté puk rádi podrží na hokejkách o něco déle.
9) Reprezentační dres jste oblékl ve 106 případech, čímž se řadíte k brankářům s nejvíce starty v národním týmu. Bylo pro Vás tehdy vůbec myslitelné, že byste odmítl pozvánku reprezentačního trenéra?
Nás to v reprezentaci především bavilo. Reprezentovat pro nás byla to pro nás obrovská čest. Dneska se to posouvá už do jiných rovin. Někteří hráči preferují sezonu v NHL a individuální přístup k sobě samému. Je to samozřejmě dané výchovou i založením člověka, je to dané ale i vývojem v hokeji. Dnes jsou hráči podchycení agentem ve 12 letech, v našem případě to bylo třeba o pět, šest let později.
10) Letos v srpnu uplynulo jedenáct let od úmrtí trenéra Ivana Hlinky, pod kterým jste jeden čas v reprezentaci nastupoval. Jaké vzpomínky se Vám vybaví na tuto výraznou postavu českého i světového hokeje?
Vzpomínám na charismatického člověka, který dokázal před důležitými a vypjatými utkáními vnést do kabiny potřebný klid a důvěru. Pro nás pro všechny to byl obrovský lidský vzor.
