Majitelka psa, který v Králově Dvoře útočil, má problém. Od soudu už si odnesla usnesení pro přečin ublížení na zdraví z nedbalosti. Psa totiž během venčení pustila z vodítka přesto, že musela předpokládat, že se kolem budou vyskytovat další lidé. Policisté dlouhodobě upozorňují majitele psů, že každý je povinen mít své zvíře řádně zabezpečené. Jak je vidět, marně.
Případy, kdy pes napadne člověka, ale nejsou nijak běžné. O to víc jsou však propírané, pokud jde o tak zvaná "bojová plemena". I když takový pojem vlastně neexistuje, lépe řečeno je špatný. "Spojení slov bojový pes je nesprávné. Takové plemena žádná nejsou, s tímto výrazem přišla média a pořád je opakují. Znám bojový nůž, bojové vozidlo, ale ke psům to nepatří. Asi myslíte plemena typu Bull," uvádí na pravou míru Petr Červinka, jeden z nejlepších výcvikářů u nás a majitel výcvikového centra Bull Eden.
Každý volně pobíhající pes se může stát za určitých okolností pro okolí nebezpečným. Když se vyleká, má pocit ohrožení nebo třeba cítí strach. "Možností, proč pes může zaútočit, je opravdu hodně. Jde i o nevhodné chování majitele nebo nepochopení signálů, které zvíře vysílá. Zpravidla ale chyba nevychází od psa."
Právě neznalost ze strany lidí je podle Červinky velký problém. "Pokud je pes zdravý a psychicky v pořádku, tak je útok možný asi stejně jako vlna tsunami na Václaváku. Vyloučené to není, ale velmi nepravděpodobné." Vnímání veřejnosti je v tomto ohledu velice mlhavé. Většina lidí bere při vyřknutí slova "pitbul" cvičně nohy na ramena. Nejčastěji to "odskáče" právě americký pitbulteriér. Ovšem jsou i takoví, kteří si naopak nemohou vynachválit jeho věrnost a lásku k lidem.
Pravda je ta, že americký pitbulteriér vznikl křížením stafordšírských bulteriérů s dalšími plemeny tak, aby vzniklo zvíře co nejvíce odolné v psích zápasech. Jejich obliba byla zejména ve Velké Británii, kdy se "zábava" provozovala i v době, kdy byly zápasy oficiálně postaveny mimo zákon. Dnes jsou tito psi stále častěji využívání například i k služebním účelům.
Jisté je, že tato plemena opravdu nejsou pro každého. "Člověk, který si ho chce pořídit, by měl o plemenu, co si vybral, něco vědět. Měl by mít i nějaké zkušenosti s výcvikem. Když je nemá, je dobré s pejskem chodit někam, kde poradí a nastaví majitele správným směrem. Samozřejmě je vhodné začít s výcvikem co nejdřív," uzavírá Červinka.
