Třebíz: Vesnička jako namalovaná Josefem Ladou

Stačí jeden pohled a hned jste na jednom z gruntů.
Zobrazit fotogalerii (7)
 

Boj s památkáři se tu vyplácí. V Třebízi na vás dýchne starodávná atmosféra, stačí se třeba projít po návsi. Čím vás vesnička okouzlí a jaké poklady zde najdete? Pojďte se s námi podívat do minulosti, ale i přítomnosti. 

Třebízi se dodnes podařilo udržet své historické sedlácké kouzlo. Dost možná i díky tomu, že centrum bylo vyhlášeno v roce 1995 památkovou rezervací, a proto musely být všechny opravy a zásahy prováděny v souladu s památkáři. Boj s nimi není snadný, ale právě díky nim se podařilo zachovat významné postavení s odkazem na národní kulturní dědictví.

Poklady Třebíze

Celá řada staveb je zde zapsána v seznamu chráněných památek. Ať už jde o kostelík svatého Martina, kapličku Nejsvětější Trojice z 18. století nebo pomník Václava Beneše Třebízského.

Hodnotný urbanistický celek představuje celé jádro vsi s výjimečně dochovanou tradiční zástavbou. Na obdélníkové návsi s kostelíkem, kaplí a rybníčkem se ocitnete v době, kdy si každý sedlák hleděl svého gruntu. A pokud máte bujnou fantazii, napadne vás, že se tady klidně mohl natáčet klasický český film Je třeba zabít Sekala. No, třeba to vyjde s nějakým pokračováním.

Lipská silnice hrála důležitou roli ve vývoji vsi už od 13. století. Kdysi vedla od Kvílic kolem návesní kapličky a pokračovala kolem někdejšího mýtního domku do Hořešovic. Její směr se měnil a v polovině 19. století měla již směr stejný jako dnešní silnice směřující od Kvílic přes „Kozinu“ k Hořešovicím. 

Exkurze do historie 

První ověřená historická zpráva o vsi pochází z roku 1318, jenže to tady stáo jen několik statků drobné šlechty. Později najdeme i poznámky o zdejší tvrzi s bílou opukovou věží. Podle ní vznikl německý název Weissturm. Česká Třebíz je odvozena od jména majitelů Třebidova dvoru.

Od 16. století se vesnice stala majetkem svatovítské kapituly a k dohledání jsou dokonce i jména majitelů jednotlivých gruntů. Místo vzkvétalo a místní živilo především zemědělství a řemeslná výroba. Děti ze vsi chodily do farní školy do nedalekých Kvílic. Tam se chodilo i do kostela, Třebíz totiž svůj dříve neměla. Až v roce 1754 proto vystavěli kapli sv. Martina.

V obci spisovatele připomíná rodný domek, který je součástí Národopisného muzea. A samozřejmě i pomník na skále nad vsí. Vzpomenout si na něj můžete i při čtení jeho povídek: Ze sázavských letopisů, Z pověstí karlštejnského havrana, Pobělohorské elegie, nebo u románů: V podvečer pětilisté růže, Bludné duše, Trnová koruna

Václav Beneš Třebízský

Významným rodákem vsi se stal Václav Beneš, který se narodil jako syn krejčího. Díky tomu také mohl po škole v Kvílicích chodit do gymnázia ve Slaném a odtud se vydal studovat teologii do Prahy.

Na přání rodičů se stal knězem a působil v Klecanech u Prahy. Jeho sen byl psát a přestože to s jeho povoláním moc nekorespondovalo, během svého života napsal množství pohádek a povídek.

Náměty pro svou tvorbu přitom čerpal z české historie a ze znalostí venkovského života. Svou lásku k rodné vsi demostroval literárním jménem "Václav Beneš Třebízský". Jeho dílo bylo oblíbené a dokonce byl nazýván „miláčkem českého národa“. Tuberkulóza ho zabila v pětatřiceti letech, na jeho pohřbu se i tak sešli literáti a další vlastenci, kteří jeho tělo přepravili do Prahy, kde byl na vyšehradském hřbitově pohřben. 

Žijící lidová kultura

Malebná ves vede její obyvatele k uržování tradic. Na některé akce se vůbec nestydí obléct si i kroj! Je tady živo a lidé k sobě mají blízko, což je vidět na každém pálení čarodějnic, tradiční pouti a dalších akcích. Pro ty, kteří mají blíž ke sportu, pořádají každoroční akci Třebízský Defektman. A pokud jste raději pasivním divákem kultury, zajděte do zdejšího Národopisného muzea.