Také jste řešili, co dělat o prodlouženém víkendu? My jsme se rozhodli sobotní odpoledne věnovat Rybímu festivalu v Dobříši a popravdě řečeno, hodně jsme se těšili. Ryby milujeme a podle informací o akci to vypadalo, že ochutnáme fakt hodně dobrůtek. Neochutnali jsme však nakonec vůbec nic a místo opustili s pocitem velkého rozčarování. Ale hezky popořádku.
Organizačně hodně nedomyšlené
Už příjezd do Dobříše naše nadšení trošku ochladil. Přesto, že organizátoři avizovali možnost parkovat u místního Penny marketu nebo kdesi za rybníkem, nejspíš mysleli v jiné obci. Obě tato místa byla totálně natřískaná. Po půlhodinovém kroužení jsme konečně místo našli. Sice úplně mimo dění, ale budiž, máme přeci nohy.
Cestou jsme si povídali, jak připravené ryby ochutnáme. Dočetli jsme se, že v nabídce budou amur, sumec, štika, siven, pstruh, okoun nebo candát. Paráda! Dorazili jsme k areálu před prodejnou ryb z produkce firmy Colloredo-Mannsfeld, po malé chvilce čekání zaplatili vstupné dvacet korun a natěšeni se začali rozhlížet, co si kde dáme. Jenže smůla.
Byly tu totiž pouhé 3, slovy tři, stánky, kde se dalo koupit něco z ryby. Navíc u nich byla tak obrovská fronta, že chytit si něco na vlastní pěst a pak to plácnout na gril by vyšlo časově mnohem lépe. Hlavně, že jste si hned u dvou stánků mohli dát pivo, u jednoho smoothie a u dalšího si nechat na obličej namalovat cokoli dle libosti. Co to má společného s rybou, nevíme, ale v rámci zábavy možná dobré. Kdyby tu ovšem bylo i to, kvůli čemu jsme sem přijeli - tedy pochoutky ve větším než malém množství.
Koupili jsme si tedy pár domácích sýrů, otočili se a po zhruba desti minutách strávených na Rybím festivalu jsme se zase vydali směr Praha. Cestou jsme se alespoň stavili v restauraci u dobříškého zámku na oběd. A jen tak mimochodem, zajít si sem na jídlo znamená, že zaplatíte parkovné přesto, že stojíte přímo před okny restaurace. Také hodně zvláštní prvek...
