V detenčním zařízení v Bělé pod Bezdězem nyní přebývá padesát sedm cizinců. Zařízení je určené výhradně pro rodiny s dětmi, mezi zajištěnými cizinci v Bělé je nejvíce Afghánců.
V roce 1990 bylo pár kilometrů od Bělé pod Bezdězem zřízeno pobytové zařízení pro cizince, které později dostala na starost Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra. V roce 2006 se z pobytového zařízení stalo detenční zařízení pro zajištění cizinců, kteří jsou v naší zemi nelegálně.
"S imigranty tady nemáme žádný problém. Rádi bychom, aby se z detenčního tábora zase stalo pobytové zařízení. S cizinci jsme byli více v kontaktu, někteří se v Bělé dokonce usadili," řiká ředitel zdejší základní školy Jiří Šíma.
Uprchlíci nesmí tábor opustit
Cizinci, kteří jsou v Bělé pod Bezdězem zajištěni, nesmí zařízení opustit. "Uprchlíci jsou v detenčním táboře na přechodnou dobu, čekají zde na rozhodnutí, do které evropské země poputují nebo jestli budou vráceni zpět do jejich země," vysvětluje tiskový mluvčí správy uprchlických zařízení Kiril Christov.
Mohou se však pohybovat volně po areálu. Volný čas tráví na sportovišti nebo ve společenské místnosti, kde je televize, knihovna i společenské hry. Pro děti jsou připravené dětské koutky a pravidelná výuka. "Lidé se můžou dostat i na internet," doplňuje Kiril Christov.
Ani v detenčním táboře nechybí výuka
"Dítě má právo na vzdělání," prohlašuje ředitel základní školy Jiří Šíma. Ze základní školy v Bělé pod Bezdězem dojíždí do tábora pravidelně dva učitelé, kteří zde vyučují dvacet hodin týdně. Ve dvou připravených učebnách se dětí učí češtinu, matematiku a prvouku.
Zdejší škola má v táboře detašované pracoviště, vyučuje tam podle učebního plánu pro druhý ročník. Cizince vzdělává od začátku devadesátých let, kdy to bylo ještě pobytové zařízení. "V té době jsme se Základní školou Zastávka u Brna vytvořili speciální pracovní sešity na výuku cizinců, které se tak osvědčily, že je používáme dodnes," vysvětluje Jiří Šíma.
Výuka probíhá v angličtině, jeden z našich učitelů se dokonce naučil základy orientálních jazyků, usnadní to tak případné problémy v komunikaci," říká Jiří Šíma. "Ještě když jsme vyučovali v pobytovém zařízení, každoročně byli vybráni dva žáci, kteří jeli podívat například do Senátu. Ti získali cenu na Ministerstvu školství ve Zlatém sále. To bylo moc hezké," vzpomíná ředitel školy.
Cizinci se v Bělé učí rozumět českým zvykům
"Lidé se zde učí češtinu i české zvyky, slaví Vánoce," říká Kiril Christov. Cílem pracovníků je, aby se cizinci dokázali začlenit do naší společnosti. Slaví ale také své vlastní zvyky. "V těchto dnech slaví ramadán, při kterém se musí postit. Jí jenom brzy ráno a pozdě večer, dáváme jim tedy větší balíčky jídla. Víme, že i pro ně jsou jejich zvyky důležité," doplňuje pan Christov.
Obyvatelům města přítomnost imigrantů nevadí
"S uprchlíky nepřijdeme do kontaktu. Ale i kdyby ano, nemyslím si, že by to byl problém," říká prodavačka z Bělé nad Bezdězem.
Při vzniku detenčního zařízení v roce 2006 navýšila státní policie své počty ve městě z dvanácti policistů na patnáct. "Dostali jsme také částku 250 000 korun na pořízení kamer, kdyby byly nějaké problémy," říká starostka Bělé pod Bezdězem paní Jitka Tošovská.
Když zde v devadesátých letech vznikalo pobytové zařízení, lidé podepisovali petice proti. Později se ukázalo, že tady cizinci nikomu nevadili. Proti vzniku detenčního zařízení pro uprchlíky nikdo neprotestoval.
