Česká justice je k smíchu, Dalík je na svobodě. Proč se to muselo stát?

České soudnictví má opět z ostudy kabát. Proces s Markem Dalíkem, po kterém si někteří představitelé státu vzájemně plácali po zádech, se dnešním dnem stává jen trapnou fraškou. To, co mnozí předpokládali, se stalo skutečností. Lobbista Marek Dalík je na svobodě, byl propuštěn ze znojemské věznice. Paradoxně tak zřejmě zvítězila spravedlnost. 

12.04.2017 - 18:33   |  
Stalo se něco, co se dalo čekat

Na propuštění někdejšího poradce expremiéra Mirka Topolánka se můžete dívat ze dvou úhlů. Tím prvním je fakt, že byl propuštěn někdo, kdo byl dlouho pranýřován jako korupčník. Pro české soudy tedy další rána do vazu. Chtělo by se říct škoda, že není poslední z milosti. Bylo už jich totiž tolik, že zbavit se chřadnoucí instituce by znamenalo velké vítězství. Ovšem těžko předpokládat, že by jako bájný Fénix z popela najednou vstalo soudnictví nové, rychlé a průzračné. 

Takže musíme vzít zavděk tím, co máme, a už tak nějak dopředu předpokládat, že to dopadne tak jako v případě Dalíka. Kdysi jeden z nejvlivnějších mužů v zemi měl původně sedět pět let, později se to změnilo na čtyři. Ve finále byl za mřížemi sedm měsíců. Na jednu stranu je neuvěřitelné, že člověk, který si prý řekl o úplatek 18 milionů eur, už zase běhá svobodně po světě. Jenomže ono to zase až tak šokující není. 

Až příliš mnoho pochybení

Onen druhý úhel pohledu je totiž ten, že v případě Dalíka vyhrála spravedlnost, ať to zní jakkoli šíleně. Během procesu bylo totiž porušeno tolik věcí, že z toho i zkušeným právníkům vstávaly vlasy hrůzou na hlavách. Nejvyšší soud tak nemohl udělat nic jiného, než předchozí verdikt zrušit a nařídit propuštění muže, na kterého už se málem zapomnělo. 

V letech 1989 až 1993 studoval na gymnáziu Elgartova v Brně. Poté vystudoval politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Při studiu v letech 1994 až 1997 pracoval jako stážista v Kanceláři prezidenta republiky. Od roku 1999 byl Topolánkovým poradcem, v lednu 2000 si založil public relations agenturu New Deal Communications, v roce 2003 se stal členem ODS.

Lidé, kteří proces s Dalíkem vedli, by tak zasloužili naplácat na holou a vytahat za uši jako malí žáčci. Pokud v tom nebyl záměr, jejich jednání je totiž nepochopitelné a logicky nabízí otázku, zda mají v justici co dělat. Dalík byl v roce 2007 odsouzen za to, že si měl říct v přepočtu o půl miliardy korun coby úplatek za nákup obrněných transportérů. Obžaloba ho vinila z tresného činu podvodu. Problém je, že následně byl odsouzen za nepřímé úplatkářství k pěti letům odnětí svobody. 

Vše se dostalo k odvolacímu soudu, ten se zamyslel a udělal v tom ještě větší chaos. Rozhodnutí totiž znovu změnil na podvod a trest o rok snížil dle nového trestního zákoníku. A tady máme největší kámen úrazu. Dalíkovi obhájci totiž logicky argumentovali tím, že se připravovali "na jiný případ". Evropský soud pro lidská práva navíc jasně říká, že takováto změna kvalifikace činu není možná, protože není dostatek času na přípravu. S tím nezbývá, než souhlasit. 

Další podivné machinace a čachry se děly kolem samotných důkazů. Korunní svědci se jaksi neshodovali, spis rakouské prokuratury byl z nějakého důvodu opomenut stejně jako další věci. Můžeme se jen domnívat, proč se proces neodehrál podle správných notiček a měl-li někdo zájem na tom, aby to nakonec muselo dopadnout Dalíkovým propuštěním. Musíme uznat, že spravedlnosti bylo učiněno zadost. Chceme přeci správně fungující české soudy, nebo ne?