Památkáři u mostů více než u jiných staveb musejí brát v úvahu jiné aspekty než samotnou kulturněhistorickou kvalitu a překračují podle něj rámec své působnosti. Památkový odbor nedávno odmítl prohlásit za památku Libeňský most, za což někteří odborníci bojovali.
Ministerští památkáři uvedli, že má své architektonické kvality, ale jeho stavebně technický stav podle nich nedovolil památkovou ochranu udělit. "Pokud jsou mosty starší, byly dimenzované na dopravu, která byla v Praze v době jejich vzniku," připomíná Vajčner.
Prý pracují pod tlakem
MK právě posuzuje památkově chráněný železniční most pod Vyšehradem, neboť jeho majitel chce ochranu sejmout, aby mohl most nahradit novým. Zatím není známé, jak a kdy MK rozhodne. "Problém je to, že památková péče má být regulátorem dopravy," říká Vajčner. To se podle něj děje ve chvíli, kdy z obavy před přestavbou či demolicí mostu přijde na MK návrh na jeho prohlášení památkou - a úředníci se jím ze zákona musejí zabývat.
Posuzování dopravních staveb prý přesahuje působnost MK. Pokud rozšíření kolejí brání třeba dvoumetrový propustek, aktivista podá návrh na jeho prohlášení za památku, mělo by být možné od počátku říci, že je třeba zajistit bezpečné cestování, a nikoli strávit měsíce prací nad posuzováním pravděpodobně bezvýznamné drobné stavby, míní Vajčner. "Pracujeme pod obrovským tlakem, vždycky jsme špatní - pokud prohlásíme, máme kritiky, pokud neprohlásíme, tak zas jiné ... neexistuje dobrý výsledek," říká k práci památkářů na MK.
Velkou roli hraje materiál
V případě vyšehradského mostu je podle něj problém v zanedbání údržby. "Výkonné orgány památkové péče vlastníkovi údržbu nenařídily. Neuložily ani sankci. Už v době, kdy se most za památku prohlašoval, byl dlouhodobě neudržován. Nyní musíme hodnotit stav, jaký je teď," říká.
Kromě zanedbané údržby hraje velkou roli zejména u mostů z druhé poloviny 20. století materiál. I kdyby býval byl použit kvalitní beton, postupně dožívá a je nebezpečný, protože praská.
Stejný problém podle Vajčnera je s dalšími stavbami z téže doby. Domy z 60. až 80. let mají své zastánce z řad laické veřejnosti, která MK kritizuje za to, že jim věnuje málo pozornosti. Na památkové ochraně těchto staveb se neshodnou ani odborníci. "Stavební produkce byla poměrně nekvalitní. A ne každá taková stavba je dokladem doby, MK by mělo prohlašovat jen ty nejvýznamnější," říká Vajčner.
Co uklidní situaci?
K takovým podle něj patří vysílač na Ještědu, dům manželů Šrámkových v Praze na Můstku nebo obchodní dům Máj; zatím nepravomocně MK prohlásilo za památku obchodní dům Kotva. Odmítlo ale prohlásit třeba budovy Transgas, kde podle Vajčnera převážil problém s napojením stavby na okolí, nebo dům na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice, který podle MK architektonicky výjimečný nebyl.
Osudy staveb z druhé poloviny 20. století se podle Vajčnera nemají řešit přes památkovou péči, ale přes územní plánování či stavební zákon, který také říká, že chrání urbanistické a architektonické hodnoty. Stavby vznikly v době, kdy jejich provoz financoval stát. Dnešní majitelé je nechtějí opravovat a často je obtížné najít jim novou náplň. "Dochází jim životnost a nemůže každá taková stavba být muzeem," upozorňuje Vajčner.
Uklidnění situace mezi památkáři a zastánci poválečné architektury podle něj nepomůže úprava zákonů. "Je to o aplikaci stávající legislativy. Nelze taxativně vymezit, kdy MK může či nemůže něco prohlásit. Vždycky bude výjimka. Systém správního řízení je dobrý, výkyvy ani na jednu stranu nejsou," míní ředitel ministerských památkářů.
