Poslední umučený politický vězeň komunismu. Pavel Wonka byl hrdina s otazníkem

Komunistický režim nepřál svobodě slova a těm, kteří nespokojenost dávali najevo, hrozil nelehký život. Jedním z těch, kteří nesklonili hlavu a nešli s davem, byl Pavel Wonka. Jeho příběh však nese pachuť kontroverze. Udával Wonka, přestože demonstrativně hladověl?

14.01.2019 - 15:40  
Poslední odpůrce komunismu, který zemřel za mřížemi
Zobrazit fotogalerii (2)

Pavel Wonka byl vyučený automechanik, ale vždy chtěl studovat práva. Díky kádrovému profilu mu nebylo umožněno jít na univerzitu, tak se musel spokojit se samostudiem. Postupně se z něj stal v podstatě advokát chudých, protože díky svým znalostem uměl zdarma svému okolí vždy erudovaně poradit.

Wonkovi však nestačilo být jenom přítelem na telefonu, on se rozhodl zbrojit proti režimu, a stal se tak urputným obhájcem práva, které mělo v Československu totalitní charakter. Vězení se tak pomalu stávalo druhým domovem, ale také místem jeho posledního odpočinku. Tragický příběh vzdoru končí ve věku 35 let.

Svobodné volby

V konfliktu s komunistickým režimem byl hned několikrát a stálo ho to mnoho měsíců za mřížemi. Celkově si po sečtení všech trestů Pavel Wonka odseděl tři roky.

Jeho pohřeb se stal masivní manifestací. Pod dozorem Státní bezpečnosti se shromáždilo až na 2 000 lidí. Účastnili se ho zástupci osmi velvyslanectví z Austrálie, Británie, Francie, Itálie, Kanady, Německa, Nizozemska a USA, včetně signatářů Charty 77, Helsinky Watch a VONS. 

Nejviditelnější spor však proběhl v roce 1986, kdy se spolu se svým bratrem pokusili kandidovat do Národního shromáždění. Naplno tak odhalili absurditu tehdejšího politického systému. Dle volebního práva totiž mohli kandidovat jako nezávislý subjekt či jednotlivci.

Oba muži měli sepsaný volební program a dle historiků si pravděpodobně zkoušeli, co všechno je schopný režim tolerovat a kde je hranice, za kterou jednoduše nelze vstoupit.

Hladovka

Odpověď výkonné moci netrvala dlouho a každý z bratrů dostal vysoký trest odnětí svobody. Jiří byl odsouzen na rok za pobuřování a Pavel na 21 měsíců nepodmíněně za hanobení ČSSR, za hanlivé výrazy o KSČ a za urážky tehdejší politické reprezentace.

Pavel Wonka přirozeně s rozsudkem nesouhlasil a začal držet hladovku, při které shodil 20 kilo. Protest nevedl k ničemu jinému, než jen k špatnému zdravotnímu stavu. Když byl v únoru roku 1988 propuštěn, začal si zařizovat, jak nejrychleji opustit zemi do Západního Německa. To mu mělo být v rámci akce Asanace umožněno. Vše však překazila smrt…

Poslední oběť

Po propuštění z věznice bylo Pavlu Wonkovi nařízeno se pravidelně hlásit na policejní služebnu ve Vrchlabí. Nařízení však neplnil, a když vyřizoval potřebné povolení k vystěhování na okresní správě v Trutnově, byl znovu zadržen.

Pavel Wonka už se v té chvíli nenacházel v dobrém zdravotním stavu a k soudu se dostavil na kolečkovém křesle. I přesto však soudkyně Marcela Horváthová neváhala disidenta odsoudit k dalším pěti měsícům odnětí svobody.

Stačilo pouhých šest dní a Pavel Wonka ve svých 35 letech za mřížemi umírá na celkový kolaps organismu. Právě osoby soudkyně Horváthové a vězeňského lékaře Radima Peka mnoho lidí včetně bratra Jiřího Wonky označuje za viníky jeho smrti.

Lékař totiž soudkyni ujistil, že Pavel Wonka je schopný nastoupit výkon trestu. Vzhledem k jeho následnému úmrtí to bylo rozhodnutí na úrovni trestu smrti. Samotná soudkyně Horváthová se nechala slyšet, že žádnou vinu necítí.

Wonka agentem?

V souvislosti s Pavlem Wonkou vznikla ještě jedna kontroverze, která se jako špinavé prádlo objevila po jeho smrti. Dva bývalí příslušníci StB Wonku označili jako spolupracovníka a donašeče.

Vzhledem k tomu, že jeden z nich byl sám vyšetřovaný v kontextu jeho úmrtí, je taková výpověď velmi nedůvěryhodná. Žádný ze spisů v archivech o jeho spolupráci není k nalezení a samotné Wonkovo zatvrzelé a nekompromisní jednání nenasvědčuje tomu, že by byl podobné zrady schopen.

Muž, který trochu nespravedlivě leží ve stínu slavnějších disidentů, byl odvahou jeden z těch nejbojovnějších. Zahynul jen krůček od svobody, ale jeho odkaz musí žít dál. Nutno dodat i se skvrnou kontroverze, kterou je nutné, i díky jeho odvaze, důsledně vysvětlit.