KOMENTÁŘ/ Termín akce si krajský výbor pražské KSČM nemohl vybrat příhodněji. Uplynul týden, kdy si společnost připomínala úmrtí Jana Palacha, který se zapálil, aby rozhořel stagnující a letargickou společnost v boji proti totalitě vedené komunistickou stranou.
O padesát let později jsme svědky "vtipu", který jak kdyby pocházel z dílny lehce podnapilého důchodce, jehož žertům už se nikdo nesměje ani za střízliva. Politici a podporovatelé nynější komunistické strany se oblékli do žlutých reflexních vest, aby na české scéně oživili symbol protestu, který známe z Francie.
Na Václavském náměstí se však nesešel dav seskupený z desetitisíců protestujících, ale spíše ze stovek známých. Komunisté z vesnic, měst a maloměst se tak v na první pohled legrační akci dopustili neuvěřitelného faulu v mezích pravidel. Demokracie totiž dává prostor každému.
O co šlo?
Potápějící se loď jménem KSČM rozhodně nezachrání ani žluté reflexní vesty a už vůbec ne mladí radikální komunisté, kteří kromě toho, že byli celé své dětství krmeni babiččinou bábovkou, nepohrdli ani poctivou porcí socialistické ideologie.
Výkvět starých totalitních časů s moderními prvky rozhořel v sobotu na Václavském náměstí svůj protest, aby společnosti nahlas sdělili, že nesouhlasí se zvyšováním nákladů na bydlení. Radikální nárůst cen nemovitostí a nájmů je opravdu dobrým důvodem, proč veřejně demonstrovat svůj nesouhlas.
Všichni přítomní však nějak rychle zapomněli, že aktuální vládní kabinet existuje jen s jejich tichou podporou. Útok na vládu je tak vlastně střelba do vlastních řad. To však není jediný paradox, co sobotní odpoledne v centru Prahy přineslo.
Rudé vesty
Z historie už známe, jak komunisté řešili bytovou politiku. Znárodnění soukromého vlastnictví nebo nastěhování nových nechtěných sousedů do vašeho domu je jistě zajímavý nápad, ale tak nějak neladí se základními lidskými právy vlastní svobody.
Ta je totiž nejdůležitějším prvkem moderní společnosti. Bez tohoto důvodu by ani jejich hlas v žluté reflexní vestě nemohl zaznít vedle desítek vyhořelých svíček, které připomínají oběť Jana Palacha.
Nutno připomenout, že na stejném místě v roce 1988 se odehrával tzv. Palachův týden, kdy lidé byli biti, protože se pokusili svobodně protestovat proti komunistickému režimu.
Tato skutečnost přiměla několik dalších lidí projevit nesouhlas se sobotní sešlostí “rudých vest” divadelní formou, kdy na náměstí přišli s obušky a v uniformách tehdejší SNB.
Český bizár
Že je naše krajina vděčná za paradoxní a neuvěřitelné politické úkazy, už si bohužel všichni pomalu zvykáme. Tento komunistický vzdor na Václavském náměstí je jistě jenom kapkou v moři, ale symbolická hodnota je nezanedbatelná. Taková Marta Semelová je jeden z příkladů nebezpečného popírání zločinné minulosti.
Ovšem ten, kdo zná její výroky o Miladě Horákové, která se dle jejích slov dobrovolně ke všemu přiznala, nemusí být zrovna Sherlock Holmes, aby si domyslel, jaký názor má soudružka na čin Jana Palacha.
Jeho jméno, které v těchto dnech visí na Národním muzeu, tak muselo přihlížet velmi zvláštní události. Mladí a staří komunisté sjednocení s transparenty jako: "Smrt kapitalismu", “Kapitalismus je zrůdná ideologie” nebo "Kapitalismus nás nezahřeje" v necelé stovce účastníků se oblékli do žlutých vest, které v porovnáním s protesty ve Francii působí jako velmi nepodařený vtip. Český bizár tak z kraje roku nadhodil laťku hodně vysoko.
