Demolice nádraží, které nám záviděl celý svět. Těšnov ustoupil pražské magistrále

V životopise komunistické strany najdeme mnoho odporných zločinů, které odnesly miliony nevinných lidí. Moc jedné rudé strany se neomezila pouze na šikanu nepohodlných osob, ale její kroky jsou patrné i v architektuře. Jedním z nejbolavějších zásahů byla demolice nádraží Praha-Těšnov.

09.07.2018 - 16:00   |  
Těšnov bylo jedno z nejkrásnějších nádraží v Evropě
Zobrazit fotogalerii (3)

Radikalní řešení komunistické moci nebylo cizí, ať už se jednalo o lidi nebo budovy. Známe obrázky z malých měst, kde uprostřed historického náměstí trůní necitlivě vložená nákupní prodejna Prior; nejsou ojedinělé. Ne všechny budovy měly tak kvalitní architektonická měřítka jako např. Kotva. Komunisti svatěli, ale také hodně bořili. Jedna z obětí stavby dálnice uprostřed centra Prahy bylo i nádraží Těšnov.

Před zbouráním budovy existovalo mnoho návrhů, jak nádraží zachránit. Jedna z variant uvažovala o jeho pootočení, aby magistrále nestálo v cestě. 

Nejen jedno jméno

Nádraží Praha-Těšnov bylo jedno z trojice železničních uzlů pražské vlakové dopravy. Spolu s Hlavním nádražím a Masarkovým nádražím se pevně stalo důležitým prvkem dopravním, ale i urbanistickým. Nádraží měnilo své jméno stejně jako se měnila politická moc v zemi. Za Rakouska-Uherska neslo obyčejné označení: Praha – severozápadní nádraží a od roku 1919 byla projevena čest francouzskému historikovi Ernestu Denis tím, že nádraží dostalo jeho jméno. Za okupace se přejmenovalo na Praha – Vltavské nádraží, aby se po válce znovu změnilo na Denisovo nádraží. Poslední jméno získalo v roce 1953, kdy už je všem známé pod názvem nádraží Praha-Těšnov.

Architektonický poklad

Budova nádraží byla postavena v novorenesančním stylu. Jejím architektem byl Čech Karl Schlimpa. Monumentální budova byla dlouhá 115 m. Vstupní hala byla vyzdobena římským obloukem a dvěma menšími postranními oblouky s korintskými sloupy. Nad sloupy bylo možné vidět čtyři alegorické sochy, které reprezentovaly Obchod, Vědu, Průmysl, Hospodářství. Vrchol budovy nesl sousoší Austrie a po stranách Orba a Průmysl. Interiér budovy byl vyplněn krásnou štukatérkou dekorací, kterou dopňovaly krásné závěsné lustry. Odjezdová hala byla vyzdobena obrazy měst, kterými projížděla Rakouská severozápadní dráha a v interiéru byla také krásná sochařská výzdoba. Nádraží tak bylo hodnoceno jako úplně nejkrásnější ve střední Evropě, ne-li na světě.

Ernest Denis, podle kterého nádraží dlouhá léta neslo jméno, byl historikem, který se výhradně zabýval politickými a kulturními dějinami Čechů a jiných slovanských národů. 

Bolavé bourání

Nádraží bylo otevřeno v roce 1875 a nechybělo mnoho, aby se dožilo alespoň stovky let svého provozu. Bezcitnost vůči významné památce se naplno projevila v roce 1972. V tomto roce naposledy odjel vlak z nástupiště ve 23:40 do Lysé nad Labem. Budova následně pouze chátrala. Nejdříve bylo zbořeno v rámci stavby tramvajové trati severní křídlo. Se zbytkem historicky cenné stavby se v některých návrzích počítalo jako s muzeem nebo archivem.

Nic podobného se nakonec nestalo. I přesto, že byla budova schválena jako kulturní památka, nezdálo se, že by měl být problém ji definitivně odstanit. 16. března roku 1985 se po přenesení všech vzácných soch do depozitáře Národního muzea budova odstřelila. Výstavba pražské magistrály byla důležitější prioritou, než nechat vzácnou a architektonicky unikátní stavbu nadále žít. Dnes se v těchto místech představuje nekonečný proud automobilů a po nádraží není ani památky. Zbyla jen vzpomínka a několik fotografií.

Betonová králíkárna pro tisíce lidí. Jak se rodilo Jižní Město? Více čtěte zde.
Klíčová slova: