Málo známá tragédie lodi, kde zahynulo 220 Čechů. Chicago jako domov, ale také hřbitov našinců

I naše země bez moře má svoji lodní tragédii. S nadsázkou řečeno šlo o český Titanik. Málo známá událost v chicagském přístavu se stala osudnou pro 220 českých emigrantů, kteří zde v tehdejší době tvořili významnou komunitu. Co víme o katastrofě lodi Eastland? 

04.01.2019 - 07:00  
Loď Eastland v době tragédie
Zobrazit fotogalerii (4)

Stalo se tak v roce 1915. Na parníku, který ani neopustil přístav, zemřelo 844 lidí a z toho 220 Čechů. Jak se celá tragická událost stala a proč se na palubě v té chvíli nacházelo právě tolik našich občanů?

České Chicago

Pro plnohodnotný kontext je nutné uvést několik faktů o tom, jak rozsáhlá byla československá komunita právě v Chicagu. Na počátku 20. století se podle některých dochovaných zdrojů uvádí, že v Chicagu žilo až sto padesát tisíc českých přistěhovalců.

Tehdy se tak paradoxně jednalo o město s třetím největším zastoupením Čechů na světě. Na prvním místě samozřejmě vévodila Praha před Vídní.

Česká stopa byla v Chicagu tak výrazná, že v minulosti existovala samostatná čtvrť Praha, která z velké části vyhořela v roce 1871. Češi se tak přesunuli o kus dál, aby založili další čtvrť tentokrát s názvem Pilsen (Plzeň).

Ta je v Chicagu dodnes a přestože už českého emigranta v těchto místech najdete jen náhodou, stále se zde můžete rekreovat v Dvořákově parku nebo se projít ulicí Antonína Čermáka. Ten byl dokonce v letech 1931-1933 starostou.

Z těchto stručných a kusých informací je však patrné, že význam české komunity rozhodně nebyl zanedbatelný. V roce 1915 jedna z českých stop byla velmi tragická.

Výlet se nekoná

Společnost Western Electric tehdy pozvala svoje zaměstnance na plavbu po Michiganském jezeře. Čtyři velké parníky čekají na tisíce natěšených lidí, kteří však vůbec netuší, jaká tragédie je čeká.

Pro zmiňovanou firmu pracovalo v té době mnoho Čechů, a tak nebylo vůbec překvapivé, že se ve velkém počtu potkali v přístavu a na výletní lodi. Loď Eastland má vyplouvat v osm hodin, ale už krátce po sedmé je naplněná k prasknutí. Skoro tři tisíce pasažérů na palubě ani neopustí přístav a třetinu z nich místo výletu čeká neodvratná smrt.

Loď se naklání

Tisíce seskupených lidí na palubě a v podpalubí u snídaně a v hernách bylo pro loď Eastland jednoduše moc. Když tragédii předznamenávalo několikrát se opakující naklonění lodi, vzbudilo to pozornost, ale nikoli strach. Nikoho v tu chvíli nenapadlo, že podstatné části pasažérů chybí do konce života jen několik minut.

Nakloněná loď nabírá vodu otevřenými okny, což hlavně pro ty, kteří jsou v tu chvíli v nitru plavidla, znamená smrtelné vězení. Loď, která byla dlouhá jako fotbalové hřiště, se převrátila na bok a v tu chvíli pro necelé tři tisíce lidí začal boj o holý život.

Přístav strašlivých příběhů

Pro dvě stovky českých občanů život definitivně skončil. Ve vodě utonuly dokonce celé rodiny. Někteří přežili, ale museli se srovnat se ztrátou svých nejbližších. Společnost Western Electric výlet naplánovala pro celé rodiny takže mezi oběťmi byly ženy a děti.

Když o incidentu referoval dobový tisk, nebál se otisknout tragické výpovědi několika svědků či přímo aktivních účastníku smutné události, které jen dokreslují, jak katastrofické bylo tehdejší chicagské ráno.

Loď na ovoce

Tragédie byla samozřejmě předmětem vyšetřování. Důvodů, které stojí za převrácenou lodí Eastland, je hned několik. Původně byla loď postavena, aby převážela ovoce, ale po několika letech prošla rekonstrukcí, která z ní udělala výletní loď.

Ten nejzásadnější důvod byl tedy konstrukční. Loď měla vysoko těžiště, což znamenalo špatnou stabilitu. K převrácení lodi paradoxně přispěla i tragédie slavného Titaniku. Od té doby totiž platil zákon, který všem plavidlům nařizoval mít k dispozic tolik záchranných člunů, kolik jich dokáže pojmout maximální počet pasažérů. Nadměrný počet člunů na lodi Eastland tak přispěl k už tak křehké stabilitě.

24. červenec je tak navždy v paměti města Chicaga zapsán jako den, kdy při lodní tragédii zemřelo přes osm set lidí. Svým počtem 220 českých obětí je tento den černou, ale pamětihodnou událostí, o které dnes skoro žádný Čech nic neví.