Zloději a podvodníčci aneb zlaté české ručičky v praxi. Svět se od nás učí, jak ukrást desetitunový most

O české šikovnosti není pochyb. Země uprostřed Evropy je totiž rájem kutilů a skvělých řemeslníků. Náš národ však má v genetickém kódu zapsaný i jiný talent. Za jedním z takových příkladů se musíme ohlédnout do roku 2012. Jak se tehdy povedlo několika Čechům ukradnout desetitunový most?

18.02.2019 - 11:30  
Zlaté české ručičky
Zobrazit fotogalerii (3)

Pravděpodobně v každé společnosti narazíme na drobné i velké krádeže, ale Česká republika se světu vždy pochlubí něčím zcela unikátním. Země Masaryka, Pavla Nedvěda a zlatých hochů z Nagana totiž jednou za čas vzbudí pozornost zahraničních médií nějakou velmi zajímavou kuriozitou.

Podobně se tak stalo v roce 2012, kdy u Horního Slavkova zmizel železniční most. Jeho odcizení nezabránilo ani to, že vážil přes deset tun…

Jak je to možné?

Člověk by si řekl, že snad ve zločinecké partě musel být minimálně David Copperfield, ale ono stačí zapojit představivost a geniální nápad je na světě. Ukrást most za bílého dne, to chce opravdovou dávku troufalosti.

Organizovaná skupina byla během své akce legitimována policií, ale muži byl na podobnou situaci připraveni. Falešné smlouvy s SŽDC příslušníky zákona nechaly v klidu a nadále tak mohli předstírat, že jejich činnost je zcela v mezích zákona. Stačilo tvrdit, že se jedná o přípravu cyklostezky.

Čtyři metry dlouhý ocelový most z roku 1901 a dvě stě metrů kolejí tak zmizelo a několik mužů mělo mnoho materiálů do šrotu. Nutno dodat, že jejich výbava bylo opravdu přesvědčivá. Kromě nákladního auta totiž disponovali i jeřábem.

Za kolik?

Ve vzduchu tak visí zásadní otázka. Kolik tak mohli čeští zlodějíčci za svoji netradiční krádež obdržet? Ve šrotu by pravděpodobně za takové množství materiálu dostali vyplaceno něco kolem 120 tisíc korun.

Zda se náročnost práce a rizika trestného činu mužům vyplatilo, ví pouze oni sami. Jasné však je, že nový čtyřmetrový most by stál kolem čtyř milionů korun. Kdyby se však zloději i po rozdělení svého lupu cítili poněkud ochuzení a nedostatečně ocenění, mohou být dodnes hrdí na slávu, kterou zažili v periodikách po celém světě.

O této kuriózní zprávě informovala média v Británii, Americe, Rusku, ale dokonce třeba i v Peru. Zlaté české ručičky se znovu dostaly na titulní stránky internetových zpravodajských webů a český občan byl znovu vržen do situace, kdy neví, zda má být hrdý, nebo se propadnout studem do země.

Krádeže jsou běžné

Již neprovozované tratě jsou běžně cílem krádeží, ale nikoli v tak monumentálním měřítku. Výkup kovu je na našem území pro mnoho malých či větších živlů způsobem podnikání, ale zloději mostu si přece jenom vzali opravdu veliké sousto. Největším lákadlem však nejsou mosty, ale měděná lana na železnici.

Podobné krádeže jsou pro občany paradoxně o hodně nebezpečnější. Ukradený most v místech, kde už léta vlaky nejezdí, nikomu neublíží, ale chybějící měděné dráty už mohou způsobit nepříjemné komplikace.

Zloději tím mají na svědomí nefunkčnost signalizačního zařízení na přejezdech přes koleje. Řidiči tak mohou být vystaveni velikému riziku. Vynalézavost českých zlodějů však nemá hranic a v portfoliu českých zlodějíčků je třeba i prodej Karlštejna naivním Američanům.

Člověk si však musí klást otázku, zda by geniální vynalézavost, kterou čeští zlodějíčci musí podstoupit, nemohli použít na něco užitečnějšího pro celou společnost. Oni sami by potom mohli vymyslet třeba něco, co by mohlo do jejich kasiček přinést více než jen 120 tisíc korun…