Jana Bártíková vystudovala ekonomii a prvních 15 let své praxe pracovala především v zahraničních maloobchodních firmách, v retailu. Začínala jako zástupkyně ředitele supermarketu a pak se přes pozice provozní ředitelky největších sítí drogerií dostala až k řízení značky jedné zahraniční firmy na českém trhu. Řídila týmy různých velikostí, i ve více úrovních. Pracovala například ve firmách: Delvita, Rossmann, Baltika, Parfums Christian Dior.

Označuje jako architektka úspěšných týmů, průvodce na cestě k dobré práci a LinkedIn expertka. Pochází z Chomutova, ale nyní žije v Poděbradech s manželem a dvěma kočkami. 

Jak jste se dostala přes obchod k personalistice?

Shodou okolností ve firmách, kde jsem fungovala a řídila velké týmy lidí, nebyla žádná personální oddělení. Takže já jsem vždy vedla nejlidnatější oddělení, ale neměla jsem tam žádného personalistu a všechny procesy jsem musela řídit sama.

Zdroj: Jana Bártíková

Každý člověk přišel na svět s nějakým talentem

Prováděla jste samostatně nábor a výběr? Kde jste se učila?

Ze začátku to samozřejmě bylo metodou pokus omyl, kdy jsem prostě intuitivně tušila, jak bych si měla vybírat lidi do týmu a jak vést pohovory. V té době ještě nebyl internet rozšířený, takže jsem se učila z odborných knížek a hlavně z vlastních chyb. Zjistila jsem, že práce s lidmi mě hodně baví, nejen jejich vedení a motivování, ale i nábor a výběr a procesy kolem personalistiky. Pořád jsem se v tom zlepšovala a pak jsem vlastně byla schopná učit lidi ve svých týmech, aby i oni si uměli správně vybrat.

A znáte to i z druhé strany, jako uchazeč?

Taky jsem samozřejmě často byla i na druhé straně barikády, když jsem zase já hledala práci. Tam jsem se učila stejnou metodou, pokus omyl. Svůj první životopis jsem psala na psacím stroji přes kopírák a hledala jsem nějaké knížky, které by mi pomohly s hledáním práce či sebeprezentací na pohovorech. Ale v 90. letech, krátce po revoluci, tady toho moc nebylo a ani ve škole nás to nikdo neučil. Podařilo se mi vytvořit si vlastní systém, vylepšit si sebeprezentaci na pohovorech tak, že se mi vždy podařilo velmi rychle získat práci, kterou jsem chtěla dělat.

Jak vás napadlo věnovat se personalistice?

Když jsem opustila Parfums Christian Dior, uvažovala jsem nad tím, co budu dělat dál, čím bych mohla být druhým lidem prospěšná. Napadlo mě, že už vlastně přirozeně lidem pomáhám. Zjistila jsem, že se na mě lidé obracejí, když hledají práci, abych jim poradila, jak napsat životopis. Pomáhala jsem jim připravit se na pohovor, svým kolegyním jsem pak radila, jak vést pohovory, a tak to vyplynulo přirozeně. Uvědomila jsem si, že toto chci lidem předávat.

Úplně rozhodující moment pro mě asi bylo, když jsem naposledy hledala člověka do svého týmu a přišlo mi snad přes stovku životopisů. Já jsem se jimi probírala a zjistila jsem, že se v podstatě nemám podle čeho rozhodnout, koho pozvu na pohovor...

Zapomeňte na podobné formuláře! Takhle dnes už ne!

V čem byl problém?

V tom množství životopisů, i když už doba pokročila a lidé si mohli najít spoustu informací na internetu, se přesto lidé neuměli prezentovat. Neuměli ukázat, co v nich je. Neuměli se prodat, odlišit, zaujmout. V podstatě to byla nic neříkající data, kde byly jen statistické údaje. Já jsem si za tím neuměla představit konkrétního člověka, ani jak by asi tu práci dělal. To byl pro mne jasný impuls. Řekla jsem si, že tady je prostor, kde mohu lidem pomoci, protože já vím, jak se to má dělat, a mohu tyto informace předávat dál. Tak jsem vytvořila první projekt: Získám dobrou práci.

Dáte mi nějaké příklady, kdy vaše pomoc posunula vaše klienty dál? 

Příkladem může být třeba moje klientka Krista. Celý život pracovala jako obchodník a pak se jednou rozhodla pro změnu. Velmi toužila pracovat jako farmaceutický reprezentant. Šla za svým cílem a dosáhla nejen toho, ale ona dokonce pracuje jako „prescript“, což může dělat jen omezené množství prodejců, obvykle se speciálním vzděláním. Dalším příkladem je Zuzana, která pracovala mnoho let jako sekretářka generálního ředitele, ale toužila být osobní bankéřkou. Ačkoliv k tomu neměla žádnou praxi, nakonec se jí podařilo tohoto cíle dostát. A do třetice uvedu Alenu. Po mateřské dovolené hledala rok neúspěšně práci, přišla o sebevědomí, nevěřila si. Nakonec se ale vzchopila a podařilo se jí získat pozici ve velkém obchodním centru v Praze.

Kdo je vaším velkým vzorem?

Zdroj: LinkedIn

Richard Branson

Co se týká podnikání, tak určitě Richard Branson. Strašně se mi líbí jeho myšlenky:

Není nutné vymyslet nový business nebo vymyslet něco nového, ale důležité je dělat to jinak a líp.

Což dokládá třeba jeho odvážný krok, kdy vstoupil na zdánlivě nasycený trh mobilních operátorů a vytvořil mobilního operátora postaveného na tom, co lidi štve. A uspěl.

A ještě jedna jeho myšlenka mi učarovala:

Pokud chcete mít spokojené zákazníky, musíte mít v první řadě spokojené zaměstnance. Tohle můžu podepsat...

V online podnikání je zase mým učitelem David Kirš.

V mém profesním ranku se mi moc líbí názory Liz Ryan, což je kariérní koučka z USA. Je hodně otevřená a někdy i kontroverzní. Líbí se mi její projekt, který se jmenuje Human Workplace. Pomáhá lidem získat práci a firmám zaměstnance a vše je založeno na lidskosti v práci, což je téma, které se mnou velmi rezonuje.

Projekty Jany Bártíkové

Linked Akademie – jak ovládnout LinkedIn a jak využít jeho potenciál k dosažení profesních a podnikatelských cílů

Získám dobrou práci – poradenství, jak získat práci, kterou budou mít lidi rádi

Lidé jsou základ – pomoc manažerům a personalistům najít a vybrat si správné lidi na správná místa

Ve všech projektech jde o kombinaci on-line vzdělávání, například e-book, nebo se přihlásit na on-line kurz, přijít na živý seminář nebo na individuální poradenství. Na živé semináře chodí hodně žen, muži zase mají radši individuální poradenství.

Mezi uchazeči se občas setkám s názorem, že motivační dopis je dnes už přežitek. Že ho stejně nikdo nečte, tak proč se s ním smolit, říká Jana Bártíková. Je to ale opravdu tak? Úkolem životopisu, říká dále Jana, je dostat vás na co nejvíce pohovorů. Jak napsat takový životopis?

Motivační dopis a jak ho vnímají personalisté

Personalisté, kteří motivační dopis nečtou, je nečtou hlavně proto, že to, co dostávají, vlastně NEJSOU motivační dopisy, ale nic neříkající texty, které za motivační dopisy jejich autoři mylně považují. 

Co je cílem motivačního dopisu?
Motivační dopis se jmenuje motivační proto, že uchazeč v něm má vyjádřit, co ho motivuje k tomu, že se o danou pozici uchází a proč chce pracovat pro tohoto zaměstnavatele. S nadsázkou se dá říci, že motivační je i proto, aby motivoval personalistu k tomu, aby si váš životopis přečetl s větším zájmem.

Dopis by neměl přesáhnout jednu polovinu strany A4. Text dopisu zkopírujte a vložte ho do těla e-mailu. Životopis připojte jako přílohu.

DOTAZY - MOTIVAČNÍ DOPISY

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jestli je nutné psát motivační dopis. Není to dnes už nadbytečné? Nestačí, když do e-mailu napíšu pár slov a přiložím životopis? Díky za odpověď. Zdena

Motivační dopis není dnes už dopisem v pravém slova smyslu, není to ani textový dokument, který by se přikládal k e-mailu spolu s životopisem. Je to ve skutečnosti těch „pár slov“ v textu e-mailu. Ale na těch „pár slovech“ záleží. Nestačí napsat jen „Dobrý den, reaguji na tuto pozici a přikládám životopis“. Tento motivační „dopis“ (e-mail) má právě hovořit o vaší motivaci. Proč chcete pracovat na této pozici? Proč pro tuhle společnost? V čem bude váš zásadní přínos pro zaměstnavatele? POZOR na fráze a vatu, kterých jsou motivační dopisy (i životopisy) plné… Pište lidsky, buďte konkrétní, za motivačním dopisem i životopisem musíte být vidět vy – reálný a jedinečný člověk.

Životopis a jak má vypadat?

Z životopisu se personalista musí především dozvědět informace, podle kterých by mohl někoho vybrat a pozvat na pohovor. Pokud se nedozví, co lidé umí, jaký je jejich potenciál, jakým přínosem pro daný tým na dané pozici mohou být, nemá podle čeho vybírat.

Klíčové informace, které personalista hledá, je: Jak kandidát na předchozích pozicích pracoval? Jak se mu dařilo? V čem uspěl? Jakých výsledků dosáhl? Co vytvořil? jaké dopady měla jeho práce? 

Vytvořte si životopis, za kterým budete vidět VY! Který o vás řekne, kdo jste, co umíte a znáte, jaká je vaše hodnota, váš přínos a potenciál. A který vás dostane na většinu pohovorů. A vy získáte práci za pár týdnů.

DOTAZY - ŽIVOTOPIS

Markéto, a proč byste nemohla zavolat a zeptat se? Pokud nezavoláte, máte 100% jistotu, že se nic dít nebude a vaše šance jsou ztraceny. Když zavoláte, máte 50% šanci, že třeba váš životopis někde zapadnul, personalistka onemocněla… Jako uchazeč nejste přeci odsouzena do role nějakého „vyčkávače“, který musí čekat, až se firma laskavě uvolí… Jste rovnocenný partner! A když chcete něco vědět, tak se zeptejte! Také si mi to jednou stalo, poslala jsem životopis, a nic. Tak jsem zavolala a dozvěděla se, že můj životopis tam nemají, abych ho poslala znovu. Někde se ztratil… Pak mě pozvali na pohovor…

Ludmilo, to je skvělé, že jste tak plná energie! Píšete, že vás nezvou na pohovor kvůli vašemu věku. Ale ten nikde uvádět nemusíte, vlastně byste neměla! Údaje o věku (nebo datum narození), rodinný stav apod. do životopisu nepatří! Co naopak do životopisu patří, jsou informace, které zaměstnavateli ukáží vaši hodnotu a přínos. Takže jenom výpis pozic, kde jste pracovala, nestačí.

Vytvořte si originální životopis, nepoužívejte šablony a vzory z internetu. Váš životopis musí ve 30 vteřinách o vás říci, kdo jste (profesně), co umíte a znáte a jakým budete přínosem. Pouhý výpis pozic, případně doplněný náplní práce, nestačí. Je třeba ukázat nejen CO jste dělal, ale hlavně JAK. To za vás řeknou vaše výsledky, úspěchy, dopady vaší práce… Personalista si musí umět za vaším životopisem představit konkrétního člověka – VÁS. Fotografie v životopise vám pomáhá ho zosobnit. Datum narození, věk, stav a adresa bydliště do životopisu nepatří.

Celý návod na životopis, který vás dostane na pohovory, se do této odpovědi rozhodně nevejde. Vytváříme ho společně na mém celodenním workshopu, na který můžete přijít i vy. Anebo si ho můžete vytvořit podle tohoto mého návodu on-line.

Otázky, které stojí na pocitu nerovnosti obou účastníků pohovoru, mnoho kandidátů štvou a poškozují značku zaměstnavatele. I přesto se s nimi stále můžete na pohovoru setkat.

Na pohovoru musíte odpovídat na otázky, i když se vám zdají nevhodné nebo hloupé. Jak tedy na tyhle otázky reagovat? Jana rozděluje odpovědi do tří skupin: většinová odpověď, odpověď s jiskrou osobnosti, odpověď s vědomím si své hodnoty.

Další chování, s jakým se můžete při pohovoru setkat, může vycházet z pocitu nadřazenosti personalisty, který si myslí, že pokud o práci stojíte, necháte si vše líbit. Není to ale potřeba, nenechte se zatlačit do slabší pozice, uvědomujte si svou hodnotu.

ODPOVĚDI NA DOTAZY 

Karolíno, personalista zastupuje svého zaměstnavatele. Je jeho reprezentantem. Člověk na téhle pozici má být ten, kdo se stará o zaměstnance, o přístup k nim, o to, aby byli ve firmě rádi… Pokud on se chová nevhodně, chápu, že máte obavy z chování dalších lidí ve firmě. A s nikým dalším jste se nesetkala? Se svým budoucím nadřízeným? Pokud ne, požádejte o schůzku s ním, abyste měla lepší představu, a všímejte si, jak se cítíte. (Mimochodem, pokud jste neměla pohovor se svým budoucím šéfem, je něco špatně…) Zkuste najít někoho ve svém okolí, kdo ve firmě pracuje nebo pracoval, zeptejte se ho, jak se tam cítí. Na všem místě, pokud bych práci opravdu chtěla, tak bych na setkání s budoucím šéfem trvala a pokud bych měla pocit, že tento člověk je ok, informovala bych ho o nevhodném chování personalisty. Je možné, že to je jen výjimka, člověk, který není na svém místě a zbytek firmy o jeho chování neví…

Petro, ano, vaše prezentace na sociálních sítích může ovlivnit rozhodnutí zaměstnavatele o přijetí/nepřijetí. Vaše prezentace na sociálních sítích ukazuje část vaší osobnosti, ukazuje, kdo jste. A zda má zaměstnavatel právo…? Ano, samozřejmě, že má. Může se rozhodnout z jakéhokoliv důvodu někoho nepřijmout (výjimkou je diskriminace pro pohlaví, věk, rasu, náboženství). Zaměstnanec je investice, je také důležité, aby zapadl do firemní kultury, do týmu… Těch aspektů je mnoho. Zaměstnavatel má právo si vybrat. I vy máte právo zaměstnání odmítnout.

Jano, rozhovory o dětech na pohovor vůbec nepatří. Cílem pohovoru má být zjistit vaši kvalifikaci pro pozici, váš potenciál a přínos… Fakt, jestli máte nebo nemáte děti, s tím přeci nemá co dělat! Navíc – otázky na děti (věk, rodinný stav, náboženství…) by neměly na pohovoru vůbec zaznít!!! Jsou to diskriminační otázky a jejich pokládání zakazuje zákon. Pokud vás odmítl zaměstnavatel, jehož personalista se vás dotazoval na děti, nemáte čeho litovat. V takové firmě se nechovají k zaměstnancům s respektem.

Honzo, položte si otázku: Když se k vám chovají takto už na pohovoru, jak se k vám asi budou chovat, až budete pro ně pracovat? Stojí vám tahle firma za to? To vám pomůže se rozhodnout, zda čekat, anebo odejít. Můžete také zvolit taktiku, že počkáte a pak uvidíte, co se bude dít dál. Dostanete vysvětlení, omluvu? Můžete se také zeptat přímo, proč vás nechali tak dlouho čekat a sledovat reakci. Uvědomte si, že jako kandidát nejste v nějakém méněcenném postavení! Firma potřebuje vás a vy potřebujete ji, jste rovnocenní! A i vy si vybíráte, pro koho budete pracovat, vždyť vaše spokojenost v práci je důležitá! A podobné indicie vám právě mohou pomoci se rozhodnout, jestli pro tuhle firmu pracovat chcete.

Foto: Dagmar Černodrinská

Speciální masážní sedátko

Dagmar vystudovala učitelství český jazyk, dějepis a získala doktorát na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, ale k učení se nikdy nedostala. Pracovala dlouhá léta jako redaktorka v Československé televizi, pak v České televizi, 3 roky na Primě a poté na Nově v pořadu Áčko. Nyní spolupracuje na pořadu Polopatě. Dále Dáša psala pro různé noviny a časopisy, byla šéfredaktorkou časopisu Paní domu, působila v časopisu Katka. Poslední 3 roky ale změnila svůj život a vydala se na cestu alternativního léčitelství.

Dáša přes léto pobývá v Zadní Třebani, kam za ní také chodí někteří její klienti. Žije zde s přítelem Davidem Olbrichem a stafortšírskou teriérkou Bellou.

Má zde speciální masážní sedátko a okolní příroda pomáhá k lepší relaxaci jejích klientů.

Jak se Dáša dostala od činnosti redaktorky k léčitelství
V době, kdy jsem pracovala jako redaktorka a šéfredaktorka, jsem hledala ještě něco jiného, co by mi v životě přineslo nějaké zlepšení. Přešla jsem na alternativu, udělala jsem si kurz rodinných konstalací a kurz hypnózy u Bhagata (Johann Zeilhoffer) a kurz kraniosakrální terapie. Nově používám také energii, kterou má každý z nás, jen o tom ještě mnozí z nás neví. O této metodě jsem se dozvěděla díky Eriku Pearlovi, který byl letos v Čechách a uspořádal tu přednášku a kurz.

Dáša používá kraniosakrální terapii při léčení a říká: "Je to výborné například na premenstruační bolesti. Léčím to tak, že dám té ženě jednu ruku na záda a tu druhou asi 10 centimetrů nad bříškem a držím ji takhle třeba 5 nebo 10 minut. Bolest odejde.

O svém postupu při hypnózách Dáša říká, že jako terapeutka pouze pokládá otázky, ale klient si vlastně problémy řeší sám. Efekt může být různě silný a může se dostavit okamžitě, nebo se zpožděním, záleží, v jakém je pacient stadiu.

Nejlépe si pomůžete sami
Asi každý z nás, kdo pracuje, se někdy ocitl v situaci, kdy nevěděl, jak má pokračovat, co udělat jako první, kde vzít radu, jak se připravit k dalšímu kroku. Pokud chcete efektivně dosáhnout svých cílů, je osobní koučování nebo také life-coaching (životní koučink) pro vás ta nejlepší metoda osobního rozvoje. Základní myšlenkou koučování je přesvědčení, že všichni lidé jsou v něčem dobří a pokud jsou motivováni, mohou dosáhnout toho, co si přejí. Koučování probíhá formou řízeného rozhovoru a jeho cílem je nejen pomoci klientovi definovat si své cíle, ale také dosáhnout vytčených záměrů rychleji.

Kromě už zmíněných metod Dáša prozradila, že hodně používá bylinky. "Relaxuji tím, že se jdu projít nebo třeba ráda vařím. Moji klienti mě nijak nevysávají, spíš naopak. Já klientovi dodám energii, ale taky něco dostanu pro sebe, takže při tom vlastně taky relaxuji."

Co Dáša radí, když narazíte na negativního člověka:
"Posaďte se s rovnými zády, zavřete oči a prodýchejte to. Vdechujte pozitivní energii a vydechujte to, co vás štve."

S čím Dáša pomáhá
Lidé za Dášou chodí s různými neduhy, jako jsou deprese, psychické bolesti, rodinné problémy, ale taky třeba astma, bolesti zad nebo normální rýma.

Dáša s Davidem nyní chystají otevření nového Centra spokojenosti v Praze na Pankráci v Polygonu.

Foto: R.Š.

Dáša s Davidem na chatě v Zadní Třebani

ČtiDoma.cz je zpravodajský portál, který cílí hlavně na čtenáře a podniky na okraji Prahy a v prstenci kolem ní.  Potřebujeme stále vymýšlet a řídit dobrou reklamu. Stejně jako naši klienti. 

Online marketing manager

Budeš vymýšlet a spravovat reklamu pro náš portál a pro naše klienty, budeš připravovat a analyzovat reklamní kampaně a budeš řídit emailingový marketing klientů. 

Pojmy SEO, PPC (Sklik, AdWords), RTB, retargeting/remarketing, GA a direct mail pro tebe budou  běžnou rutinou.

Budeš vymýšlet reklamní slogany, vytvářet obsah pro sociální sítě a weby a mailové kampaně. Kampaně budeš i analyzovat, optimalizovat a spravovat. Ve spolupráci s redaktory budeš realizovat i cílené PR kampaně. 

Takže bys měl mít kromě nápadů i schopnost číst v číslech, měl bys umět analyzovat a interpretovat data nástrojů digitálního marketingu (Facebook Ads, Google AdWords, Seznam Sklik, direct mail a další). Stáhni si popis práce seniorské nebo juniorské pozice. Najdeš je pod článkem.

Spádová oblast portálu ČtiDoma.cz

Zvládneš také copywriting a budeš spolupracovat s redaktory.

Pokud budeš mít zájem, můžeš realizovat prodej reklamy za provizi.

Nabídka

Jsi proaktivní? Organizovaný? Dotahuješ projekty? Jsi spolehlivý, pracovitý, samostatný a nebojíš s jednat s lidmi? Výhodou bude, pokud budeš mít nějakou zkušenost v marketingu nebo PR nebo v prodeji. 

Za to ti nabízíme možnost realizace vlastních nápadů, kreativní práci v rostoucím zpravodajském portálu, skvělou kávu, tréninky, workshopy, osobní rozvoj, individuální přístup k tvým potřebám.

Pro mimopražské máme připraven specální program s převládající homeoffice. V redakci 2-3 dny v měsíci. 

foto: ZuZe

Pohovka v zasedačce

Tým

Jsme nadšenci pro vymýšlení skvělých titulků, textů, reklam. Každý den přemýšlíme, analyzujeme, píšeme a tvoříme. A občas jdeme na pivo. Budeš spolupracovat s redaktory, editorem, obchodníky. 

Pracovní prostředí

Naše redakce je umístěna v moderní kancelářské budově kousek od metra Budějovická v Praze 4. V okolí je spousta zeleně a řada obchodů, kaváren i restaurací. V budově je jídelna, v kanceláři je k dispozici výborná káva.

Základním principem grantů je možnost odstartování projektu a nemusíte tyto prostředky vracet. Granty jsou určeny na podporu projektů. Nepřicházejí automaticky a jejich získání nemusí být snadné. 

Dotace je formou poskytnutí určitého množství finančních prostředků, nejčastěji ze státního rozpočtu (nebo také z územního rozpočtu). Může a nemusí být stanovena na konkrétní účel. Grant od dotace se liší přesnější účelovostí. 

Typy dotací

Dotace jsou dvojího druhu. Města dostávají dotace na činnosti, které vykonávají za stát. Jedná se například o dotace na činnosti výkonů státní správy, dotace na školství (globální dotace i na základě počtu žáků), na mzdové prostředky pro zaměstnance, dotace na dávky a podpory v sociálním zabezpečení a například i na krytí nákladů spojených s reformou veřejné správy. Dalším typem jsou dotace, které nejsou nárokové a o které se musí žádat. Příkladem mohou být dotace ze Státního fondu rozvoje bydlení nebo ze Státního fondu životního prostředí apod.

Jaké jsou další dotační možnosti

Celkový počet aktivních nebo očekávaných pod/programů se pohybuje okolo 1 200. Mezi nimi jsou programy s velmi odlišnými příspěvky na projekt od několika tisíc Kč až po desítky milionů Kč a jsou poskytovány stovkami různých organizací.

Navíc v souladu se směrnicem EU by měly být dotace z veřejných financí omezovány na podporu nepodnikatelských subjektů, na výchovu, vzdělávání, výzkum, jehož výsledky jsou veřejně prospěšné, a podobně. Poskytování podpor nesmí narušovat rovné tržní podmínky nebo destabilizovat jakýmkoli způsobem otevřený evropský hospodářský prostor.

Dotace pro podnikatele

V dotačním období 2014-2020 se dotace pro podniky snaží podpořit zejména rozvoj podnikání, konkurenceschopnost českých firem a také jejich spolupráci se zahraničními společnostmi. Podnikatelé mohou čerpat dotace jak z národních, tak i ze strukturálních fondů. 

Kdo může čerpat dotace?

Dotace na podporu podnikání mohou čerpat firmy všech velikostí, nejvyšší míru podpory pak mají možnost získat malé a střední podniky. Nejčastěji podporovanou oblastí podnikání je zpracovatelský, neboli výrobní sektor. Konkrétní podmínky podpory jsou vždy stanoveny v jednotlivých programech, více specifikovány jsou pak v rámci vyhlášených výzev. 

Přehled národních operačních programů

OP Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost – řízený Ministerstvem průmyslu a obchodu

OP Výzkum, vývoj a vzdělávání – řízený Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy

OP Zaměstnanost – řízený Ministerstvem práce a sociálních věcí

Zdroj: pixabay

Strukturální fondy EU

OP Doprava – řízený Ministerstvem dopravy

OP Životní prostředí – řízený Ministerstvem životního prostředí

Integrovaný regionální operační program – řízený Ministerstvem pro místní rozvoj

OP Praha – pól růstu ČR – řízený Magistrátem hlavního města Prahy

OP Technická pomoc – řízený Ministerstvem pro místní rozvoj

OP Rybářství 2014-2020 – řízený Ministerstvem zemědělství

Program rozvoje venkova – řízený Ministerstvem zemědělství

Programy přeshraniční spolupráce

Interreg V-A Česká republika – Polsko – řízený Ministerstvem pro místní rozvoj

Interreg V-A Slovenská republika – Česká republika – koordinovaný na území ČR Ministerstvem pro místní rozvoj

Interreg V-A Rakousko – Česká republika – koordinovaný na území České republiky Ministerstvem pro místní rozvoj

Program přeshraniční spolupráce Česká republika – Svobodný stát Bavorsko Cíl EÚS 2014-2020 – koordinovaný na území České republiky Ministerstvem pro místní rozvoj

Program spolupráce Svobodný stát Sasko – Česká republika 2014-2020 – koordinovaný na území ČR Ministerstvem pro místní rozvoj

Programy nadnárodní spolupráce

Program nadnárodní spolupráce Interreg CENTRAL EUROPE – koordinovaný na území ČR Ministerstvem pro místní rozvoj

Program nadnárodní spolupráce Interreg DANUBE – koordinovaný na území ČR Ministerstvem pro místní rozvoj

Programy mezinárodní spolupráce

zdroj: MMR

INTERREG EUROPE

Program meziregionální spolupráce INTERREG EUROPE – koordinované na území ČR Ministerstvem pro místní rozvoj

Program meziregionální spolupráce ESPON 2020

Program meziregionální spolupráce INTERACT III

Program URBACT III

Než se vrhnete do hledání nové práce, odpovězte si sami na několik otázek. Kdy je vám příjemně, co vás baví, při čem vás ostatní obdivují a co umíte lépe než jiní. Na tom pak můžete začít stavět. Nejdůležitější je znát svou hodnotu, říká Jana.

Podle Jany jsou 2 důležité základní věci:

1. Co chcete dělat a proč, jaká práce vás bude bavit a naplňovat – pak máte možnost zacílení, soustředit svou energii a čas jenom na to důležité. Vnitřní motivace, která ve vás je, je i pro případného zaměstnavatele velkou hodnotou. 

2. Uvědomit si vlastní hodnotu – dělat práci, která vám dává smysl a naplňuje vás. Lidé, speciálně Češi, se hodně podceňují. Často o sobě tvrdí, že nic zvláštního neumí nebo že toho neumí ještě dost. Ale to není pravda.

ODPOVĚDI NA DOTAZY

Vendulo, mnoho problémů v práci si způsobujeme sami tím, že nekomunikujeme. Váš šéf je úplně normální člověk jako vy. Prostě ho požádejte o čas na rozhovor na tohle téma a předložte mu, co všechno pro něj můžete udělat, jak ještě víc mu můžete být prospěšná. Nestěžujte si, nevyčítejte, ale naopak ukažte, co může získat! Na konkrétních příkladech vaší spolupráce.

Petře, to záleží na tom, co můžete na téhle pozici nabídnout. Co umíte a znáte, co ze svých zkušeností můžete uplatnit i na novém místě. Já bych se na vašem místě spíš zamyslela nad něčím jiným – jste si jistý, že tohle je opravdu práce pro vás? Budete tam šťastný? Teď jste svým pánem, rozhodujete si o sobě, řídíte si svůj čas… Chcete být zavřený v kanceláři, mít nad sebou šéfa a jeho šéfa a jeho šéfa…? Dělat rutinní práci...  A možná, že i ve státní správě…? Pokud opravdu toužíte po „jistotě“ zaměstnání (která je jen zdánlivá, nikdo vám nikdy nemůže garantovat, že o tu práci nepřijdete), proč nevolíte raději práci v nějaké větší truhlárně, něco podobnějšího tomu, co děláte?