Kdy vás poprvé napadlo, že byste zařídil v Kutné Hoře zvířecí hřbitov?
Myšlenka tohoto pietního místa je stará více než 15 let, tzn. od roku 2000, kdy Martin Starý nastoupil na místo referenta městského úřadu. Ve spolupráci s tehdejším náměstkem Technických služeb Kutná Hora Janem Hnízdem se pokoušeli prosadit myšlenku u tehdejšího vedení města.
A jak to tenkrát dopadlo?
Záměr se nesetkal s ohlasem a na několik let snahy ustaly. Další aktivity započal Martin už jako člen a předseda spolku Denemark koncem roku 2007 a následující dva roky se bojovalo o to, kde by mohl hřbitov být.
Jak vše pokračovalo?
Byla skoro rok pauza, kdy Denemark hledal jiné místo k vybudování hřbitova. Zhruba v květnu 2009 se Martin sešel s tehdejším panem starostou Šalátkem, který mu navrhl místo u bývalého areálu Rudných dolů na Kaňku. Hned byla podána žádost o pronájem pozemku, jejíž vyřizování však trvalo více než půl roku. Nakonec se vše po dlouhých tahanicích povedlo.
Co dříve v areálu Rudných dolů bylo?
Plocha, na které teď stojí hřbitov, patřila ještě počátkem 90. let 20. století do areálu Rudných dolů. Rudné doly však těžbu zastavily a areál se uzavřel. Doly byly zatopeny a v areálu pod hřbitovem teď funguje jen čistírna důlních vod. Některé pozemky a budovy byly předány do užívání městu Kutná Hora. Tak tomu bylo i s pozemkem, na kterém stojí hřbitov.
A co bylo přesně na něm?
Na něm před 20 lety stála přízemní ubikace pro horníky. Ta byla demontována a betonové podkladové desky odvezeny. Po ubytovně zůstalo ale velké množství hrubého štěrku, které bylo nutné na jaře 2010 svozit na hromady a nějak využít (kámen byl nasypán do cest a jako drenáž kolem stavební buňky). Před 15 lety bylo strženo i oplocení, takže pozemek se musel znovu oplotit. Nad hliněným valem byla použita drátěná oplocenka a z boku jsme využili pruty z náletových dřevin. Z nich byl vypleten 30 m dlouhý plot. Na ploše během 15 let vyrostl mladý lesík z bříz, akátů, osik a javorů. Bylo nutné vše vyřezat a vytěžený materiál zpracovat. Kvůli tomu, že plocha byla tak kamenitá, bylo sem navezena zemina, která byla rozhrnuta. Jako sídlo správce a sklad nářadí slouží stavební buňka, která je doplněna o přístřešek s posezením.
S jakou myšlenkou jste do projektu vstupoval?
Denemark chtěl nabídnout všem chovatelům a majitelům zvířat pro jejich zvířecího miláčka hezké místo posledního spočinutí i kompletní služby s tím spojené. Z vlastní zkušenosti víme, že když je jakékoliv zvíře, které vám přiroste k srdci, nemocné nebo umírá, bolí to u srdce stejně, jako kdyby umíral jiný člen rodiny. Tento pocit nepozná nikdy ten, kdo neměl a nemiloval zvíře. Snažíme se vždy v rámci našich sil a možností svému kamarádovi pomoct. Když už nezbývá ani poslední kapka naděje, musíme se smířit s tím, že náš nejvěrnější přítel zemře. V té chvíli však pro mnohé z nás nastává otázka, kam se pochová.
A tohle vlastně hřbitov řeší, že?
Ano. Ti, kdo mají u svých domů zahradu, tento problém řešit nemusí. Ale ti, kteří bydlí v bytech nebo se často stěhují a chtějí svému zvířátku dopřát i po smrti odpovídající místo k poslednímu odpočinku, ti tuto otázku pokládají.
Takže vlastně proto jste se rozhodli vy a Martin Starý něco podobného vybojovat?
Ano, neumím si totiž představit, že po mnoha letech společného soužití bych nechal tělo svého kamaráda odvézt do kafilerie s jinými kadávery (uhynulá hospodářská zvířata), kde je rozemelou, rozvaří a vylisují. Vzniklá masokostní moučka se pak používá k dalšímu zpracování. Myslím si, že tohle si v žádném případě naši přátelé nezaslouží.
Jaké služby přesně hřbitov nabízí?
Náš hřbitov pro domácí mazlíčky nabízí důstojné pohřbení zvířecího kamaráda a možnost jeho hrob nadále navštěvovat.
"Letos v létě volala stará paní z Kolína, že jí umřel asi 15 letý pejsek. Že jí umřel i její jediný syn a že by chtěla svému psíkovi zajistit nějaký slušné a odpovídající místo posledního odpočinku. Zda bychom nějak nepomohli. Jel jsem tedy za paní do Kolína, sepsali jsme u ní doma všechny papíry a domluvili jsme se, že vše za ní zařídíme. Paní sjela s francouzskými holemi výtahem dolů a rozloučila se se svým pejskem. Poslední slova mě dojala. Říkala, že při svém stáří se asi na hřbitov stejně mockrát nedostane, ale že může umřít s pocitem, že svého posledního přítele nedala do kafilerie a mohla mu dát na oplátku to, co jí dával on celý život – úctu, lásku a respekt. Zamávala a se slzami v očích se vrátila domů. Pejska jsem pohřbil, poslal jsem paní MMS hrobečku a pak jsme si vyměnili i několik SMS. Pevně věřím, že se paní po operaci rychle uzdraví a bude se za svým kamarádem moct alespoň občas podívat. Tyhle příběhy, slova díků a slzy v očích jsou pak tou největší odměnou za ty roky práce na hřbitově," popisuje empaticky starosta Martin Starý
Je otevřený pro veřejnost?
Hřbitov je běžně pro veřejnost zavřený, dovnitř se dostanou jen vlastníci klíčku od brány, který dostane každý z majitelů hrobového místa. Z časových a kapacitních důvodů nejezdíme denně hřbitov zavírat a otevírat.
Je nutné vše nějak administrativně zajistit?
Důležité je dle veterinárního zákona, aby si každý pro registraci na našem hřbitově obstaral potvrzení od veterinárního lékaře. Je také nutné sepsat podnájemní smlouvu a evidenci. I na hřbitově se papíruje.
Co v něm přesně musí být?
V něm musí být doloženo, že pes, kočka nebo jiné teplokrevné zvíře nezemřelo na infekční nemoc (jedná se nemoci s možností epidemického šíření). Je to jakási ochrana proti šíření vztekliny, psinky, BSE, prasečí či slepičí chřipky a dalších „moderních“ nemocí.
V čem se vlastně zvířata pohřbívají?
Při telefonické domluvě je možné připravit dřevěnou nebo papírovou rakvičku odpovídajících rozměrů. Ale těch jsme za sedm let, co hřbitov funguje, použili opravdu jen pár. Většinou je lidé pohřbívají v jejich oblíbené dece, pelíšku nebo jim vystelou hrob chvojím, senem. Pak je hrob zasypán a po slehnutí zeminy si každý může hrob svého zvířátka upravit dle svých představ a možností. My se staráme o cestičky, okolní zeleň, ale těm, kteří nemají možnost hrob navštěvovat častěji nebo na něj pozapomněli, se snažíme hroby několikrát za rok alespoň vyplet, uklidit od listí atd. Snažíme se, aby celkový dojem ze hřbitova působil hezky, upraveně.
Jaké květiny a dřeviny jsou zakázané?
Obecně není na hroby možné vysazovat velké stromy a keře. V rámci trvalek, letniček a nízkých keříčků se meze nekladou. S jejich výsadbou i výběrem moc rádi pomůžeme. Ale nejlepší je, když si hrob upraví lidé bez rostlin, např. štěrkem, kameny apod. Zemina na Kaňku není totiž zrovna úrodná a moc rostlinek se tu neudrží
A co třeba hračky zvířátek, je možné je na hřbitov umístit také?
Určitě. Je jasné, že majitel svého miláčka chce, aby je měl navždy u sebe. Každopádně ale zase na druhou stranu velké množství hraček láká nezvané hosty na hřbitov a nebo je může rozfoukat případný silný vítr. Proto obecně vždy prosíme o střídmost. Jinak se meze fantazii nekladou a každý si může vyzdobit hrob svého kamaráda dle libosti.
Za rozhovor děkujeme Tomáši Klailovi, který v posledních třech letech dělá hřbitovu správce. Tuto roli převzal pro starostovi Martinu Starému. Hřbitov inicioval a spravuje spolek Denemark.
