Za vším hledej ženu. Jaroslava Valová ovládla svět koupelen, stále ale není spokojená

Příklad prezentace návrhů koupelen v Siku na Černém Mostě v Praze
Zobrazit fotogalerii (3)
 

Je opravdu zajímavé vědět, jak se stalo, že dnes určuje trendy v designu i výbavě koupelen česká firma SIKO. A přitom jsou její showroomy vesměs pozitivně vnímané námi spotřebiteli. Pochopitelně, že i zde platí „cherchez la femme“, za vším stojí klan rodiny Jaroslavy Valové.

Příběh zakladatelky je inspirativní a mnoho o něm bylo již napsáno. Takže jen ve zkratce. Jaroslava Valová je dnes ve věku, kdy si většina spoluobčanů užívá důchodu. Má za sebou náročné časy, kdy byla práce a budování firmy vším, kdy se rozpadlo manželství, kdy bylo víc stresu než peněz.

Odpočívat v křesílku s pletací jehlicí však paní Valovou nenajdete, energii a činorodost neztratila. Stejně tak ostražitost a smysl pro situaci. Žije v překvapivě moderním proskleném domě, který nese známky velkého vkusu. Působí mile, skromně, povídavě, nevyhýbá se ani nepříjemným tématům.

Když ale zabrousíte na Siko, stane se jiným člověkem, očička se rozsvítí, řeč se zrychlí, začnou padat otázky, úvahy, nápady. Přesto říká, že má konečně čas se věnovat svým zálibám, zahradě a rodině. Nekompromisnost budovatele už ale doplnil či nahradil nadhled a pochopení. Jen málokdy jsem měl čest mluvit s takovou osobností, vlastně pro takové chvíle asi novinařinu dělám.  

Jak to u nás chodí. A jak v Německu

Češi chtějí vidět svoji koupelnu v showroomu a požadují inspiraci. Není příliš obvyklé, že vybavení konzultují s architektem. Podobně je tomu i na Slovensku či v Polsku. Naopak v Rakousku a Německu se pro moderní koupelny chodí do designového studia s architektem, které zajistí návrh, a co je důležité, vyřeší pak i stavbu včetně kvalitních řemeslníků a garantují kvalitu celého díla. To je veliký rozdíl. Každý z nás asi má zkušenost se sháněním řemeslníků a s výsledky jejich snažení. Paradoxně není západní model instalace koupelen výrazně dražší.

Jaroslava Valová: „To, kam se to podnikání vyvinulo, není o tom, že byl nějaký geniální nápad nebo geniální osobnost. Bylo to o tom zodpovědném přístupu, mít sice odvahu, ale být i opatrný. Mně to přijde všecko takové úplně obyčejné. Jenom hodně práce to bylo.“

Jaký model prodeje u nás zvítězí?

Představte si, že přijdete do obchodu s velkým showroomem, kde se vás ujme odborník, který s vámi projde desítky návrhů koupelen, vyslechne vás a pak navrhne koupelnu ve vybraném designu, ale domyšlenou a doplněnou potřebnými instalacemi. A navrch se vás zeptá, kdy by se vám hodilo, že by přišli fakt šikovní, spolehliví a pořádní řemeslníci koupelnu udělat.

Zatím je to trochu sci-fi, propojení německé a české praxe, ale podle toho, jak představu paní Valová vysvětlovala, není taková budoucnost daleko. Když si zajdete do showroomu Sika v Praze na Černém mostě, překvapí vás nejméně dvě věci, množství koupelen v působivém designu a množství jednacích míst na probrání možností. A možná vás překvapí i vyspělost plánovačů a konfigurátorů. Představivost a zkušenosti architekta ale počítačový program nahradí jen těžko.

Proč určuje trendy Siko a ne řetězce jako Hornbach nebo OBI?

Zásadní rozdíl je v prezentaci, řetězce prodávají dlaždičky a záchody, Siko prodává koupelny. Představu o tom, jak koupena může vypadat, co jde dohromady a co ne. Siko zaměstnává designéry a architekty, kteří přemýšlejí o potřebách lidí, pak je nakreslí a v showroomu se objeví koupelna.  

Přidaná hodnota je v tom, že si člověk může srovnat v téměř reálném pohledu, co se mu líbí a co ne, může se inspirovat. Jako byste zazvonili na stovku bytů, že se jdete podívat na koupelnu. Němci si vybírají více z obrázků, my máme raději výběr z hotových vzorových koupelen. Jaké jsou tedy ty trendy? Prohlédněte si obrázky ve fotogalerii.

Začátky aneb „strašili mě teorií nadhodnoty“

„Vyrůstala a studovala jsem v době, kdy nás komunista strašil teorií nadhodnoty (komunisté tvrdili a učili, že vytvářet zisk je zdrojem společenského zla. Po revoluci ale zisk přestal podnikajícím soudruhům vadit (pozn. redakce). Byli jsme tím tak nasáklí, že jsme si vůbec nedovedli představit, jak tady v okolí lidi přijmou, že zaměstnáme kamarády, že vlastně najednou budu zrovna já ten kapitalista. A že bude těžké kamarádům zaměstnancům říct, že se mi nelíbí, jak to děláš.

„Často jsem přehodnocovala. Tím bylo těch špatných rozhodnutí minimum.

Časem jsme se dostali do pasti rostoucích úroků z úvěrů. A hodně jsem revidovala a měnila svoje rozhodnutí,“ říká jednasedmdesátiletá Jaroslava Valová. Dalším milníkem bylo předání žezla dětem. Syn Tomáš, ač je mladší, je generálním ředitelem společnosti. Starší syn Víťa je pak předsedou představenstva společnosti. „Protože Víťa je vizionář a Tomáš je systematik,“ vysvětluje zakladatelka firmy.

Dnes má SIKO 53 prodejen, respektive showroomů, velkoobchod, přes 900 zaměstnanců a přes 3,5 miliardy korun obratu.

Jaroslava Valová: je to o příkladech

Jaroslava byla v rodině třetí holka a myslí si, že rodiče už chtěli kluka. Jedna z jejích sester byla o 13 let starší veleúspěšná kajakářka světových parametrů Lída Polesná. „Tenkrát nebylo zvykem nechat dětem volnou ruku, rodiče nás vedli k práci, k takové té zodpovědnosti, že co se řekne, to platí. A hlavně, když jsme něco dělali s otcem, tak to bylo takové srozumitelné, věděli jsme, co dělá a co od nás očekává. Nebylo to o tom, že do vás někdo něco hustí, bylo to o příkladu, jak táta věci dělal.“

Vystudovala vysokou školu zemědělskou, provozně ekonomickou fakultu v Českých Budějovicích. „Tam jsme se poznali s manželem. Po studiích díky znalostem ze školy vymyslel, že uděláme ve sklepě vegetační komoru na rychlení cibulovin. Naše narcisy vykvetly už na MDŽ a my je pak chodili prodávat. Tak jsme si přivydělávali ještě za totáče,“ popisuje majitelka Sika.

Přidaná hodnota Sika: Všechno, co je vidět ze zdi

„Už v začátku podnikání jsem pochopila, že nemůžeme prodávat všechno, ale že to musí být specializovaný ucelený sortiment. A to byl začátek rodícího se úspěchu, takže jsme vlastně v roce 1997 byli docela slušně připraveni na to, když sem vběhly obchodní řetězce. Měli jsme už 13 poboček, ale jen malých, a právě roku 1997 jsme otevírali první pobočku v krajské městě. Bylo to v Brně a zrovna tam v té době postavili první Globus. Nejdřív nás známí varovali, že Brňáci nebudou nakupovat od Čehůnů, a pak se ještě k tomu otevřel Globus. Ale povedlo se, uspěli jsme.“

Přidaná hodnota je i v lidech, ostatně jako všude. Dnes přijdou zákazníci tak poučení, že jim může být partnerem jen odborník. Siko provozuje pro své obchodníky tréninkové centrum. A stále důležitější budou služby. Když zákazníkům nabídnete dovozy zboží a montáže, budete ve výhodě, protože se budou ti řemeslníci čím dál hůř shánět. Na montáže si už dnes najímáme prověřené firmy. Už teď dokážeme zařídit, že zákazníci odjedou z bytu na dovolenou a my zatím postavíme vybranou koupelnu a uklidíme a oni se vrátí do hotového.

Celý proces je složitý, od výběru, zaměření prostoru, přes zadání do výroby, montáže a úklidu je tolik etap, kde se může vyskytnout zádrhel. A co je nejdůležitější? Aby zákazník nesl tu dobrou emoci dál. Nejlepší marketing je doporučení.

„Každý schopný člověk je přínosem pro firmu, ale také může být zdrojem ohrožení.

Bez motoru auto nejede

„Základem je chuť a energie pokračovat,“ říká Jaroslava Valová a pokračuje: „Krize přicházely už od začátku, když měl člověk pocit, že to nedá, pocit, že už to nedáte svojí vlastní energií. Chvíle, kdy bych se toho mohla zbavit. Ale to už nešlo, nastoupili jsme do vlaku a ten jede, zastavili jsme bance svůj dům, domy příbuzných, to už vystoupit nemůžete. A potom se manžel po čtyřech letech podnikání rozhodl, že takhle pracovně náročný život už nechce. Vzala jsem si kus papíru a primitivně si nakreslila plusy a mínusy, tedy co bude po odchodu manžela pro nás mínusem a co plusem. Abych získala opět chuť a energii pokračovat. Byly i další stresové situace, třeba když v roce 1997 začaly stoupat úroky až na 24 %. To bylo velmi těžké ekonomicky ve firmě utáhnout. Měli jsme se synem spočítáno, kolik musíme prodat zboží, abychom vydělali jen na úroky. Šílené.“

Další stresy přicházely, když zjistila, že se rozhodla špatně a musí říct lidem, že to má být jinak. „Často jsem přehodnocovala svá předchozí rozhodnutí. Ale pak už mě znali a nikoho to moc už nepřekvapovalo. Díky tomu jsme se vyhnuli fatálně chybným krokům,“ směje se paní Valová.

Těžké rozhodnutí bylo, kdo převezme židli ředitele, zda starší nebo mladší syn. „Muselo to uzrát, v nich i v celé firmě. Nakonec je mladší syn generálním ředitelem, protože je systematický praktik a starší je ředitelem pro strategii, protože je vizionář.“ Paní Valová o firmě mluví téměř výhradně v množném čísle, my jsme museli, povedlo se nám. Možná i v tom je kus základu úspěchu.  

Nakonec...celkem netradičně, ale přesto...

Poslední otázku si překvapivě dávám sám sobě. Co si vlastně po čase stráveném s Jaroslavou Valovou o ní myslím?

Velmi moderní dáma s velmi praktickými myšlenkami a schopností mile komunikovat. Autorita se ovšem nezapře, stejně jako „selský“ rozum. Energii závidím, vkus obdivuji. Mnohokrát děkuji za rozhovor, domácí čaj a moudrost.