Radnice chtěla seniory chránit proti koronaviru. Místo toho je vystavila velkému riziku

Zobrazit fotogalerii (3)
 

Doba je těžká a my bychom si měli navzájem pomáhat. Hlavně pak těm nejohroženějším skupinám, tedy nemocným a seniorům, kteří navíc často nemají jinou možnost než se spolehnout na okolí. Jenže i při té pomoci přece musíme přemýšlet. Jinak to může dopadnout hodně špatně.

/KOMENTÁŘ/ Větší města i malé obce se snaží ve většině případů poskytovat svým občanům alespoň základní podporu v situaci, kterou jsme ještě před pár týdny nečekali. Zvláště důchodci jsou teď ve složité situaci a určitě je dobře, když se někdo ujme aktivity a pokusí se jim jejich problémy ulehčit. Někteří žijí osamoceně a domácí výroba roušek nebo desinfekce jim asi opravdu nehrozí.

Dobrá vůle bez rozumu nestačí

Ono se ale i pomáhat musí s rozmyslem, aby to nedopadlo jako v jedné menší obci Středočeského kraje. I tady se rozhodli podat seniorům pomocnou ruku. Dokonce kdesi sehnali roušky a desinfekci. Obecní rozhlas informoval důchodce o možnosti, že mohou senioři tyto ochranné pomůcky získat - ovšem nikoliv zavoláním a rozvozem. Museli si pro ně na radnici dojít.

Karanténní sraz důchodců

A tak se vypravili k radnici - ne jeden, ne pět, ale celá početná skupina lidí důchodového věku, tedy ti nejohroženější, ve snaze uchránit se před koronavirem. A tady se i sešli. Kolik z nich přišlo v rouškách? Aha - oni si pro ně teprve šli… Setkání to bylo pravděpodobně pro mnohé poměrně příjemné. Pohovořili, probrali aktuální témata, zaláteřili na karanténu, staří kamarádi si podali ruce - a dočkali se. Radnice skutečně ve stanovený čas začala nabízené prostředky vydávat.

Snad si nic neodnesli

Kdo by ale čekal takový zájem? Ono totiž asi nebylo možné napřed spočítat, kolika lidí se může nabídka týkat, a tak “poptávka výrazně převýšila nabídku”. Co to znamená? Jednoduchou věc - většina seniorů, kteří v době karantény opustili svoje domovy, aby si zajistili to, co teď velmi potřebují, se sice prošla na čerstvém vzduchu, setkala se se svými vrstevníky, ale dál nic. Lépe řečeno: doufejme, že dál nic. Protože jediné, co si z takové akce mohli domů přinést, byl koronavirus…

Pomáhat a myslet

I když šlo jistě o akci vedenou dobrými úmysly, mějme, prosím, i v této době na mysli známé přísloví, že “cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly”. Jen sama snaha pomoci nestačí, je potřeba také se zamyslet a pomoc zařídit tak, aby opravdu pomohla. Třeba by příště stačilo vyhlásit, ať si senioři zavolají na radnici a pak jim někdo roušky doveze domů. Vážně to nešlo udělat líp a s rozumem?


Zdraví