Český rytíř na koni a v plné zbroji proti nacistickým tankům. Šumavský hrdina z jiného století

Rytíř Josef Menčík
Zobrazit fotogalerii (3)
 

Mnichovská dohoda v roce 1938 otevřela v naší společnosti jizvu, která není dodnes zahojena. Planý poplach mobilizace a armáda připravená bojovat s “Goliášem” nakonec bez výstřelu musela nejdříve předat pohraničí a o několik měsíců později si Hitler vzal zbytek. Jen málokdo se vzepřel přesile, ale našel by se jeden, který tak učinil opravdu (ne)tradičně.

Příběh Důmyslného rytíře Don Quijota de la Manchi zná v podstatě každý. V naší moderní historii bychom našli jednu odvážnou postavu, která svým činem a stylem života připomíná hrdinu z jedné z nejvýznamnější beletristické knihy na světě.

V roce 1938, kdy nacistické tanky zabíraly pohraničí, se jim postavil jeden muž, posazen na koni v rytířské zbroji. Kdo se pustil do boje s větrnými mlýny?

Čas pro hrdiny

Národ kapituloval. Přijmul fakt, že nás potenciální spojenci v boji proti Adolfu Hitlerovi nepodpoří. Armáda přepustila sofistikovaný obranný systém hranic silnějšímu nepříteli a žádný vojenský odpor se nekonal.

Jeden odvážný se však přece jenom našel. Majitel zámku v Dobrši na Strakonicku byl milovníkem starých středověkých časů. Josef Menčík byl rytířem v moderní době, a to doslova. Po kraji se proháněl na koni v rytířské zbroji. Nebyl však bláznem, ale poctivým nadšencem, který se na svůj zámek snažil vrátit rytířský život. Sbíral starožitnosti a různé zvláštní předměty oné doby.

Pro místní se stal podivínem, který se však do kroniky místního života zapsal neuvěřitelným gestem odvahy, jenž na moment zastavilo i nacistickou armádu. Do puntíku tak naplnil donkichotský boj proti větrným mlýnům.

Rytíř proti tankům

Osamělý bojovník v rytířské zbroji se vynořil na cestě proti nacistickým tankům, které postupně převzaly vládu nad československým pohraničím. Němci zaváhali. Hranice na Bučině tak zažila něco opravdu nevídaného.

Možná očekávali vojenský odpor československých občanů či vojáků, ale rytíře na koni oděného ve zbroji zcela jistě ne. Údajně po chvilkovém zaváhání, kdy nevěřícně hleděli na českého Dona Quijota, pokračovali dál, aniž by mu nacistické jednotky cokoli udělaly.

Zda byl z jejich strany pokládán za blázna či snad přízrak, nevíme, ale jistě na tento okamžik nezapomněli do konce života. Už jen fakt, že se tankům postavil jeden samozvaný hrdina, budí respekt. Forma, s jakou Josef Menčík tento akt odvahy pojal, si zcela jistě zaslouží připomenutí.

Rytíř v moderní době

Svůj rytířský život pojímal opravdu poctivě a nejednalo se o ojedinělý projev doby dávno minulé. Zámek v Dobrši byl původně v majetku bohatých Schwanzenbergů, ale po ničivém požáru prodali stavení právě Josefu Menčíkovi.

Ten byl mezi místními proslulý pohostinstvím. Kromě své oddanosti rytířskému povolání budil pozornost spoluobčanů i netradičním způsobem stolování. Na odchodu z hostince vždy spolkl celého slanečka, zapil jej rumem a zhluboka zařval.

O životě rytíře Josefa Menčíka toho není známo mnoho. O svůj zámek přišel v roce 1945. Znárodnění se nevyhnulo ani jemu. Vzpomínky na památný okamžik, kdy se postavil v rytířské zbroji a na koni nacistickým tankům, by bylo úžasné slyšet z druhé strany barikády.

Žádný pramen, který by vedl k nacistickým vojákům, však není znám. A tak se český Don Quijot stává skoro až pohádkovou postavou, který by však svojí odvahou měl každého z nás inspirovat. Lze totiž bojovat s větrnými mlýny, alespoň je to možné zkusit.

Klíčová slova: