Největší zrůdy historie: Jméno Berija bylo postrachem pro všechny včetně Stalina

Kdo byl největší zrůda historie? Odpovědí bychom našli mnoho, ale s jedním jménem si můžeme být jisti. Lavrentij Berija za svůj život dělal, co mohl, aby se stal synonymem nejhorších lidských vlastností. Čím si svou zrůdnost zasloužil?

03.04.2019 - 14:00  
Berija s dcerou a Stalinem
Zobrazit fotogalerii (4)

Jen málokdo přijmul pozici šéfa NKVD s takovou radostí jako právě Lavrentij Berija. Předchůdci na jeho pozici se za vlády Stalina velmi rychle stávali obětí zloby.

Vězení nebo smrt? Nic překvapivého, když si uvědomíme, že jeden z nejoblíbenějších bonmotů Stalina byl: “Smrt řeší všechny problémy. Kde není člověk, není ani problém.”  

Lavrentij Berija byl však jiný. Šel z něj takový strach, že i Stalin pochopil, jak důležité je ho mít na své straně. Období hrůzovlády tak získalo ještě brutálnější rozměr. Na co nestačila bezcitnost Stalina, doplnila krutost a sadismus Beriji.

Architekt nebo řezník?

Když se v mládí rozhodujeme, jak bude vypadat naše budoucí povolání, určitě nejsou naše úvahy tak rozdílné jako Lavrentija Beriji. Po studiu na stavební škole se totiž rozhodoval, zda být architektem či se stát členem tajné policie.

Jak by historie Sovětského svazu vypadala, kdyby Berija místo lásky k sadismu propadl o něco víc fascinací k stavitelství, je jen hypotetická otázka. Každopádně se na doporučení strany, s kterou sdílel bolševické hodnoty, rozhodl vstoupit do ázerbájdžánské Čeky.

Tajná policie byla místem, kde naplno propukla sadistická a krutá stránka mladého Beriji. Velmi rychle jako spolehlivý pracovník v terénu stoupal v hierarchii vzhůru. Byl převelen do Gruzie, kde pod jeho vedením policie a armáda potlačila protibolševické povstání.

Exemplární trest, který vykonal, byl až neuvěřitelně brutální. Nechal totiž veřejně popravit 10 tisíc lidí, což vzbudilo pozornost i v Moskvě. Nepřiměřený a dosti šílený čin přijel vyšetřovat Stalinův blízký spolupracovník Grigorij Konstantovič Ordžonikidze. Berija však věděl, co bude fungovat nejlépe. Byl totiž sice krutý sadista, ale také patolízal, který Stalinovi projevoval bezbřehou věrnost.

Gruzie je můj hrad

Berija stoupal stále výš. V roce 1926 se stal šéfem gruzínské OGPU. Zde nadále projevoval svou krutost a brutalitu, která byla i na Sovětský svaz značně nestandardní.

Berija likvidoval všechny, kteří mu stáli nebo mohli stát v cestě. Sbíral kompromitující materiály na své nadřízené, aby je mohl vydírat či rovnou popravit.

Vybudoval si takovou pozici, že dokonce nadřízení měli z tohoto krutého zločince strach. V Gruzii se stal zároveň nedotknutelným vůdcem.

Krutá cílevědomost nebrala konce a Berija chtěl vyšplhat na ty nejvyšší pozice. Stále velmi důsledně podlézal Stalinovi a přes brutalitu a nepochopitelné vraždění opravdu získával jedno povýšení za druhým.

Sebejistota v jeho konání mu také nechyběla, když např. tajemníka ÚV arménské bolševické strany Chandžjana zastřelil ve své kanceláři. Berija se přesto stal šéfem celého Zakavkazska. Tady přehlídka jeho sadismu teprve začíná…

Zrůda nejvyšší kategorie

Čím mocnější Berija byl, tím více si dovolil, a to je co říct. Servítky si nebral totiž ani v minulosti. Společně se Stalinem řídil ve 30. letech tzn. Velké čistky, kdy nepohodlní lidé náhodně umírali na infarkt, díky tragickým nehodám nebo překvapivou sebevraždou.

Úkol jako zrozený pro psychopatického Beriju. Ten totiž obrovské množství nepřátel Stalina vraždil osobně. Krutost mu dělala radost a Berija disponoval dokonce mučícími nástroji podobné těm ze středověku. Mnoho lidí tak likvidoval bez požehnání Stalina čistě jen ze svých zvrácených potřeb. Oficiální důvod popravy si většinou zpětně vždycky našel.

Berija byl za svou krutost odměněn dalším povýšením. Tentokrát mu místo pomalu přepustil šéf NKVD Ježov. Skončil tak na popravišti a Berija už měl nad sebou jenom milovaného Stalina.

Ovládnutí SSSR

Berija svou zvrácenost vykonával i na ženách. Nechvalně pověstné jsou jeho projížďky Moskvou, kde si vybíral ženy, které následně jeho strážci násilím zavlekli do automobilu a ženy byly napospas nechutnému znásilnění.

Nelze také nezmínit jeho nápad na likvidaci zajatých Poláků. Katyňský masakr stál život kolem 22 tisíc lidí polského původu.

Berija měl v podstatě neomezenou moc. Stalin mu důvěřoval a on věděl, že stačí dostatečně podlézat. Po druhé světové válce je Berija předsedou komise pro výrobu atomové zbraně.

Berija byl údajně přítomen u Stalinovy postele v momentě, kdy umíral. Vypráví se historka, že když byl ještě při vědomí Berija, mu líbal ruku a prosil, aby neodcházel, a když upadl do bezvědomí, vstal a odplivl si. Žert, který vznikl v rámci pozdější propagandy, však přesně charakterizuje vztah Stalina a Beriji.

Po smrti velkého maršála měl v plánu zrůdný druhý muž Sovětského svazu převzít vládu nad celým impériem. V zákulisí se tak odehrála velmi složitá hra, která měla dostat Beriju mimo hru a ideálně na popraviště.

Stalo se. Chruščov nakonec zvítězil v kremelském zákulisním boji a Beriju v roce 1953 nechal zatknout a následně odsoudit k trestu smrti. Hlavním důvodem však byla vymyšlená špionáž a jeho zrůdné vraždy a mučení bylo v rozsudku zmíněné jen na okraj. Lavrentij Berija byl opravdu jednou z nejhorších postav historie. Muž, kterému se přezdívalo “Stalinův kat”, byl tak zvrácený, že se ho bál i samotný Stalin.