Teroristický útok vedený StB. Bomba v krabici s doutníky zavraždila manželku francouzského prefekta

O tom, že československá StB mučila a trýznila vlastní občany, se ví poměrně dost. Státní bezpečnost však uměla zazlobit i za hranicemi našeho státu. Své o tom ví ve Štrasburku, kde se jedna nenápadná krabice s doutníky změnila ve smrtící bombu. Kdo byl cílem teroristického činu a proč ho vykonala právě československá StB?

04.04.2019 - 16:00  

Dnes se děsíme teroristických útoků ze strany islámských fanatiků, ovšem Evropa zažívala krvavé atentáty mnoho let před nimi. Ani Československo v tomto případě nemůže mít čisté svědomí. Dva agenti komunistické rozvědky mají na svědomí smrt ženy prefekta departmentu Bas-Rhin Andrého Tremeauda.

Oblast, jejíž centrem je město Štrasburk, kde se také bombový atentát uskutečnil, se tak v roce 1957 stala terčem útoků, za který čtyři agenti státní bezpečnosti nebyli nikdy potrestáni. Jaká byla jejich motivace?

Proč Štrasburk?

Studená válka byla cítit jak ve Spojených státech, tak v Evropě. Sbližující se vztahy mezi Francií a Německem ohrožovaly sílu vlivu z východu a podstatně posilovaly západní politické systémy. Z těchto diplomatických sympatií totiž nakonec vznikla dnešní podoba Evropské unie.

Sovětský svaz se svými evropskými satelity však potřeboval politickou situaci na západě destabilizovat a formující se společenství národů mu nehrálo do karet. Československo jako loajální partner SSSR tak přišlo s nápadem, který by mohl cestu ke spojenectví Francie a Německa značně zkomplikovat.

Teroristický útok, který nakonec podezřelá čtveřice československých agentů StB vykonala, stál život ženu francouzského prefekta pro oblast Bas-Rhin. Stalo se tak náhodou, protože cílem útoku měl být on sám. Jak celá akce byla koncipovaná?

Doutníky z Havany

17. května 1957 byla ve Štrasburku na prefektuře plánovaná recepce, po které měl následovat oběd pro čtrnáct diplomatů. Žena prefekta Andrého Tremeauda si připravila pro hosty pozornost v podobě doutníků.

Zásilku, která přišla už několik dní před touto událostí, otevřela přesně ve 12:54, což byl čas, na kterém se zastavily ručičky hodin v místnosti. Místo luxusních doutníků z Havany zde byla připravená bomba, která ji na místě zabila.

Jednalo se o tak silný výbuch, že policie nenašla ruku nebohé Henriette Tremeaud. Ta se doslova rozprášila po místnosti. Zbytek těla ležel nehybně v kaluži krve.

Na jejím místě však měl ležet manžel, který byl cílem tohoto teroristického činu. Když se policie pustila do vyšetřování, našla stopu v podobě jména odesílatele.

Jednalo se o Carlose Garciu Soldevillada, který byl hlavním zástupcem pro Evropu v distribuci doutníků MENENDEZ-GARCIA a Cie se sídlem v Havaně. Hlubší vyšetřování policisty dovedlo ke spojení atentátu se západoněmeckou organizací, která požadovala návrat Alsaska-Lotrinska.

Papíry, na základě kterých policie vyhodnotila první podezřelé, však nakonec překvapivě nevedly do Německa, nýbrž do Československa. K tomuto pravdivému závěru francouzská policie došla na základě grafologického rozboru, shodě papíru a obálky s jinými podvratnými akcemi StB ve Francii.

Promlčené soudy

Že se naše země po sametové revoluci dostatečně nevyrovnala s tragédiemi minulého režimu, je patrné i dnes. Lidé, kteří dlouhá léta záměrně škodili svému okolí, dnes pobírají bez problémů důchod. StB nebyla nikdy perzekuována a přitom by nebyl problém najít viníky.

Jména tajných agentů StB, kteří stojí za teroristickým útokem ve Štrasburku, známe. Případ se začal řešit v polovině devadesátých let, ale soudní stání se odehrálo až v roce 2006. Robert Thér a Miloslav Kratochvíl byli již v té době po smrti. Vina tak padla Milana Michela a Stanislava Tomeše. Ti však odmítli vypovídat s tím, že jsou nevinní.

Během soudního řízení zemřel nejdříve Michel a stíhání Tomeše bylo ukončeno v roce 2012. Zásadní vliv na rozhodování soudu měl těžký zdravotní stav již velmi starých mužů. O tom, v jaké kondici byl např. Tomeš, by se dalo spekulovat vzhledem k tomu, že mu byl v roce 2012 prodloužen řidičský průkaz.

Nikdo tak za teroristický čin ve Štrasburku nebyl potrestán, ale na rozdíl od jiných případů, které má na svědomí StB, se alespoň dostal před soud. I tak dodnes tento čin zůstává jako důkaz, že StB uměla škodit i za hranicemi naší republiky.