Černobyl stále straší. Nařízení předepisovat vodku proti ozáření přišlo z nejvyšších míst

Po havárii v sobotu 26. dubna roku 1986 byl Černobyl evakuován, po postupné dekontaminaci se stal částečně obyvatelný
Zobrazit fotogalerii (7)
24.06.2019 - 08:30  

Před více než třiatřiceti lety se stala nejhorší jaderná katastrofa v dějinách lidstva. Na severu Ukrajiny došlo k výbuchu reaktoru v jedné z nejmodernějších elektráren v tehdejším východním bloku - Černobylu. Může za ni lidská chyba či technický nedostatek elektrárny? Nebo je pravda úplně někde jinde?

Píše se 26. duben roku 1986 – 01:23 v noci. Právě v tento čas začíná nejen pro Ukrajinu, ale i pro celou Evropu a svět jedna z největších zkoušek v boji se smrtící reakcí i záchranou statisíců obyvatel. Právě v těchto chvílích totiž došlo na 4. reaktorovém bloku jaderné elektrárny Černobyl v bývalém Sovětském svazu k velmi těžké havárii s ještě závažnějšími radiačními důsledky.

Ovlivnění životů pro milion lidí i mlčící média 

Ihned po výbuchu si dle později upřesněných událostí vyžádala exploze 31 lidských životů, zejména z řad zaměstnanců elektrárny či hasičů. A stovkám tisíc lidí (a některá data hovoří i o milionu) pak nadobro výrazně ovlivnila celý jejich život. Z důvodu havárie bylo také evakuováno na zhruba 150 tisíc osob z nejvíce radioaktivně zamořeného území, byť až po několika desítkách hodin.

Skutečný rozsah havárie byl zveřejněn rovněž s výraznějším odstupem - dokonce až po několika dnech. První zprávy hovořily o menším výbuchu či dokonce úniku nespecifikovaných látek. Teprve za zhruba tři dny se začaly objevovat alespoň zčásti relevantní zprávy, jež Sovětský svaz a média začaly světu poskytovat. Od roku 1986 tak znají slovo Černobyl lidé na celém světě.

Technická zkouška a kontaminace radioaktivitou

Psala se sobota 26. dubna 1986, v jaderné elektrárně na severu Ukrajiny se chystala jistá, dlouhodobě plánovaná, technická zkouška. Někteří vedoucí technici ji chtěli podstoupit za každou cenu, hrozila by totiž možná sankce ze strany vlády za její neuskutečnění. Ne vše se od prvních minut však jevilo v naprostém pořádku, i přesto rozhodli ti nejvyšší, co měli v osudný den "službu", že test či zkouška bude v avizovaný čas absolvována. To byla jedna vůbec z prvotních chyb, která vedla až k ničivé zkáze. 

Krátce před půl druhou hodinou ranní moskevského času vyúsťuje postupně narůstající problém s mj. abnormálním vzrůstem výkonu a následným prudkým zvýšení tlaku páry v jaderném reaktoru typu RBMK-1000 ve 4. bloku elektrárny k ničivému výbuchu. Přesně v 01:23 mohutná parní expanze odhazuje víko reaktoru a vyúsťuje v požár, sérii dalších explozí a postupnému roztavení reaktoru. Aktivní zóna reaktoru a související bezpečnostní systémy byly během sekundy zničeny nebo těžce poškozeny. Ochrana v tu ránu nebyla tedy prakticky žádná a okolí reaktoru bylo kontaminováno radioaktivními úlomky grafitu a palivových tyčí během několika setin sekundy. Jedna z největších tragédií světa započala…

Radioaktivní mrak se šířil Evropou

Do atmosféry se okamžitě uvolnil radioaktivní mrak, jenž postupoval západní částí tehdejšího Sovětského svazu, východem Evropy či Skandinávií do celé severní polokoule. Kontaminace zasáhla několik zemí, mj. i celou Ukrajinu, výraznou část Ruska či Bělorusko. Náznaky byly zjištěny také v tehdejším Československu.

Během několika desítek hodin po výbuchu začala i postupná evakuace obyvatelstva z okolí, zejména z moderního města Pripjať, které sloužilo v drtivé většině zaměstnancům Černobylu a jejich rodinám. Stovky autobusů postupně začaly odvážet obyvatele do několik desítek kilometrů zdánlivě bezpečnějších míst, kde podle vlády Sovětského svazu již nehrozilo žádné nebezpečí. Evakuace měla být navíc jen na několik málo dní…

Prevence? Půl láhve vodky

Mezi občany přilehlých oblastí Černobylu a samotnými pracovníky kolovaly i nejrůznější mýty o tom, jak silné záření to mohlo být a jak se lze proti němu co nejefektivněji bránit. Jedním z nich byla i konzumace čisté vodky, která byla dokonce doporučována z nejvyšších vládních míst.

„Předepsali nám půl láhve vodky za každé dvě hodiny strávené v Černobylu,“ tvrdil jeden zasahující likvidátor v jednom z dokumentů. Vodka však měla spíše pracovníky otupit, aby si méně uvědomovali, jak nebezpečně hazardují se svým životy. Skutečnou ochranu před ozářením totiž samozřejmě vodka nepřinášela zcela žádnou.