Smrt Milady Horákové neodvrátil ani Albert Einstein. Trest pro viníky nepřinesla ani sametová revoluce

Poprava Milady Horákové je jeden z příkladů kruté totalitní moci komunistické strany. Hrdá žena a bojovnice se skrze svoji smrt stala symbolem tohoto nesvobodného období. Proces s celou odsouzenou skupinou rezonoval po celém světě. Klementu Gottwaldovi přišlo do prezidentské kanceláře mnoho dopisů od těch nejvýznamnějších osobností. O kom je řeč? Jak je možné, že dnes vláda České republiky stojí a padá na hlasech komunistických poslanců? 

27.06.2019 - 14:00  
Vykonstruovaný proces znamenal popravu Milady Horáková přesně před 69 lety
Zobrazit fotogalerii (5)

Včerejší několikahodinové setkání v poslanecké sněmovně jen smutně ilustrovalo úpadek morálních hodnot v naší společnosti. Před národ předstupuje muž, který prospěchářsky budoval svoji kariéru již za minulého režimu a dnes jeho vláda existuje jen díky loajalitě a dohodě s KSČM. Dnes, když si připomínáme popravu Milady Horákové, je tento fakt jako z říše nějakého absurdního dramatu.

Politické rozložení sil je však odrazem stavu, ve kterém se nachází naše společnost. Pro mnoho z nás jsou totiž jména jako Milada Horáková, Záviš Kalandra, Jan Buchal či Oldřich Pecl prázdnými historickými figurami. O to důležitější je, abychom si jejich smutný příběh a nespravedlnost tehdejší doby neustále připomínali. Nikoli z piety, ale kvůli morální mobilizaci. 

Žijeme v době, kdy stejné struktury, které stojí na odkazu strany, jež vykonala popravu tisíců politických vězňů, spoluvládnou i dnes. Myšlenka dříve nepřípustná se stala něčím, co jsme dnes schopni přijmout. Zapomínáme snad? Nebo už jsme lhostejní a opravdovou hodnotou je výška důchodu a cena vlakové jízdenky? 

Zpátky v čase

Svět se za těch 69 let opravdu změnil, ale hodnoty zůstávají neměnné. Když se blížilo vykonání komunistické prokuratury v případě vlastizrady vůči skupině kolem Milady Horákové, přicházely na Pražský hrad zprávy od osobností z celého světa. Klement Gottwald, který naplňoval vůli maršála Stalina, se musel alespoň na chvíli pozastavit a přemýšlet. Přišel totiž telegram z Princeton university, pod kterým byla podepsána v té době asi největší žijící kapacita v oboru vědy. 

Albert Einstein prosil prezidenta Gottwalda o milost. Ten doslova napsal: „Prosím Vás o nevykonání rozsudku vyneseného nad Miladou Horákovou, Závišem Kalandrou, Oldřichem Peclem a Janem Buchalem. Byli oběti nacismu, vězňové německých koncentračních táborů. Jsem hluboce přesvědčen, že si zasluhují žít.”  

Podobně se pokusili zviklat prezidentovo rozhodnutí Winston Churchill, Bertrand Russell či bývalá první dáma USA Eleanor Rooseveltová. Celý soudní proces se tak stal mezinárodním tématem. Údajně to byl jediný moment, kdy prezident Klement Gottwald zaváhal, ale nutnost vytvořit monstrproces po vzoru sovětských soudů ve 30. letech ho nakonec donutil naplnit předem napsaný scénář. 

27. června před půl šestou ranní se tak Milada Horáková naposledy prošla mezi živými na popravišti v pankrácké věznici. Spolu s ní historik a kritik Záviš Kalandra, bývalý štábní strážmistr SNB Jan Buchal a podnikatel Oldřich Pecl. 

Trest? Nikoli

Jediný, kdo si vyslechl trest, byla bývalá dělnická prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová. Ta nastoupila jako nejstarší vězeňkyně České republiky k trestu odnětí svobody ve výši 6 let. Prezident Václav Klaus jí po dvou letech udělil milost. Nikdy svého činu nelitovala.

Jen velmi těžko se tak může hovořit o spravedlnosti, když je dnes vláda České republiky opřena o hlasy KSČM a lidé zodpovědní za nespravedlivé vraždy nebyli nikdy perzekuováni. Není nutné vytvářen nové norimberské procesy, ale jak se má společnost pokusit poučit z minulosti. 

Zdá se, že pro mnohé je dnes již pozdě. Hodnotový žebříček se u některých pokřivil a vliv komunistické strany se tak nejeví jako hrozba. Je to však děsivá skutečnost, kam se naše země po necelých třiceti letech demokratické svobody dopracovala. Dodnes totiž soubor milovníků rudé hvězdy polemizuje o historických faktech a nebojí se zpochybnit ani popravu Milady Horákové. „Vždyť se přece přiznala,” nechala se slyšet členka KSČM a bývalá poslankyně Marta Semelová.