Proslavil českého kapra a zmizel. Jakub Krčín se prý smaží v pekle pod Rožmberkem

Papouška, štiku a kapra nosilo ve svém znaku známé jméno rožmberského regenta Jakuba z Jelčan a Sedlčan. Jeho život byl velmi bohatý, hnal se za úspěchem energicky a vybudoval mnoho velkých vodních děl. Nezáleží, zda máme na mysli jeho užívání či nesmrtelné dílo, které stvořil. Už za jeho života se o něm vyprávěly dechberoucí legendy a což potom po jeho úmrtí! Jak si měli lidé ostatně vysvětlit, že hráze rybníka Rožmberka stále pevně drží?

08.08.2019 - 13:00  
Kapr obecný je chován jako významná hospodářská ryba. Jeho neocenitelnou vlastností je rychlý růst a kvalitní maso
Zobrazit fotogalerii (3)

Jakub Krčín měl bohatý život a vždy toužil po narození svého syna - nástupce. Bohužel se mu to ale nakonec nepodařilo, během svého života přivedl na svět šest dcer. Pokračovatel rodu, kterému by předal kromě jmění i své rybářské umění, bylo tedy v nedohlednu. Navíc Jakub Krčín získal v pozdějším věku i další jmění a ještě byl živ na svém sedlčanském panství, kam odešel od svého zaměstnavatele po celoživotní pilné práci. 

Voda dala tomuto kraji život

První lidé započali Třeboňskou pánev osidlovat už koncem 12. století s velkou zásluhou rybníkářů. Právě rybníky totiž nahradily neprostupné, nebezpečné močály a darovaly této nehostinné krajině život. Přestože rybníkáři měli již jistou představu (tradice zakládání rybníků se datuje až do 12. století), je téměř neuvěřitelné, jaké stavby v 16. století vznikaly.

Bez moderní techniky, pouze s lopatami a rýči dokázali dělníci vybudovat obrovské rybníky. Nicméně to nebylo tak růžové, jak se zdá. Zlatá doba rybníkářství byla téměř už u zániku a rybníky nebyly zkrátka žádný zlatý důl. Stoupaly ceny práce i vybavení a výstavba se proto musela korigovat pomocí tzv. robotnických povinností, které přikazovaly lidem pracovat pod cenou. Není tedy divu, že Krčína provází i pověst bezohledného stavitele.

Odnesli si ho čerti?
Lidé na Třeboňsku si šuškali, když Krčína už delší dobu neviděli, že si ho zaživa odnesli čerti do pekla pod Rožmberským rybníkem. Jistá skupina lidí totiž spatřila, jak se za bouřlivých nocí projíždí na rožmberské hrázi na pekelném vozíku čerti, taženi velkými černými kocoury s pekelnýma očima. 

Legendární byla i jeho dřevěná hůl

Jedna z legend také povídá, že Jakuba Krčína fascinovala podivná hůl rybářského hejtmana, která sloužila jako trest pro neposlušné dělníky. Hejtman Krčínovi prozradil, že hůl je ze dřeva nejstaršího a největšího dubu v okolí, pod kterým podle pověsti přišel do světa živých slavný vojevůdce Jan Žižka. Krčín nezahálel, k dubu se vypravil a sám si uřezal větev na téměř totožnou hůl.

Přestože rybníky Jakuba Krčína nejsou pro chov kaprů z dnešního pohledu příliš vhodné (zejména kvůli přílišné velikosti a hloubce), první výlov rybníku Svět v roce 1574 byl znamenitý. Český kapr se vyvážel do Evropy a rybníkářství se hned po pivovarnictví stalo druhým nejvýnosnějším hospodářským odvětvím.

Povodeň vs. Krčín

Při velkých povodních v roce 2002 se ukázalo, že absorpční schopnost Rožmberku, největšího rybníku v ČR, je ve vodohospodářském systému nepostradatelná.

Rožmberk zachytil desetinásobek svého objemu (cca 70 – 75 000 000 m3 vody) a uchránil povodí Lužnice od větších škod. Po povodních v létě 1590, které přišly hned po jeho dokončení, to tak byla druhá velká zkouška, ve které Rožmberk jednoznačně obstál.

Kam se tedy poděl Krčín?

Povídačka, že Krčín se smaží v pekle, podporuje hlavně fakt, že se doposud nepodařilo nikomu zjistit, kdy a jak vlastně zemřel, a hlavně, kde jsou jeho lidské pozůstatky. Výzkum hrobky v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Obděnicích, kam se Krčín ve stáří uchýlil, totiž ukázal, že je prázdná. Mnoho lidí po jeho hrobu pátralo dál, avšak bez uspokojivého výsledku.

I když se Krčínovo tělo doteď nenašlo a jeho dcery o zděděný majetek přišly, Jakub Krčín po sobě zanechal to, co málokdo. Změnil tvář jihočeské krajiny a vybudoval unikátní vodní systém, který přispěl k zapsání třeboňského kraje do seznamu Biosférických rezervací, což jsou velkoplošná chráněná území, vyhlášená v rámci mezinárodního programu UNESCO.