Dříve byli lidé stejní, jako jsou dnes. Důkazy najdete v kronikách, které píše sám život

Benešovské náměstí bylo za první republiky svědkem zajímavých příběhů
Zobrazit fotogalerii (6)
 

Kam ten svět spěje? Jó, to dřív byli lidi úplně jiní. A co teprve taková první republika... Ta noblesa, morálka, děti poslouchaly, lidé znali své meze. Opravdu? Krásné a pravdivé příběhy ze života dnes většinou neznámých lidí přinášejí kroniky - třeba ta benešovská. 
 

O tom, jak žili lidé za první republiky, konkrétně v jejím prvním roce, vypráví například benešovská kronika - a není to čtení nezajímavé. Věděli jste napříkad, kolik se pořádalo plesů, že za rozklad armády mohl ministr Klofáč nebo jakou výhodu mělo slabé pivo? 

28 bálů, prostory nestačily

„Ve všech hospodách se pije a tancuje - peněz dost, hází se stokorunami a možno říci, že tak činí nejen ´keťasové´ a váleční zbohatlíci, nýbrž i vrstvy nejnižší... Sál hotelu Pošta na celou sezonu obsazen a nestačí - 28 bálů se tu má pořádat! Biografy a divadla jsou natlučené! Na agrárním bále bylo asi 5 000 osob, sál ani místnost galerijní nestačily - tančit se nemohlo a lidé museli se ze sálu vracet...“ píše tehdejší kronikář. Musela to být krásná doba, lidé se bavili, hospoda vydělávala, ale bylo to tak dokonalé doopravdy? Hned následující řádky kroniky uvedou pochybovače hlouběji do děje.  

Pomsta, závist a slabé pivo

„Od 11 hodin začala zhasínat světla, elektrika nechtěla fungovat, zúmyslně ovšem, ježto se města vyhladovělá mstí na ´balících, křupanech, keťasech atd.´ za to, že neměli ve válce co jíst a venkov prý jim prodal jen za veliké peníze, aneb je vůbec odmítal.  

Ženy městské i lůzovina vojenská, které je plné město a nemohou s ní svést nic ani důstojníci, chystala se vniknout do sálu o agrárním bále a chtěla strhat s děvčat a tanečnicím ´hedvábí a zlato´... Vchod do sálu i v přízemí musel být střežen četnickou asistencí a policií, aby nedošlo k násilnostem... Tak vypadá ta republikánská svoboda, je to vše ve varu, všude se bouří, pije a utrácí. Snad hodlají někteří honem dohonit to, co zameškali válkou. Dobře je, že je piva málo a je hodně slabé, nikoho neporazí! Příliš by pěnilo krev!“

S morálkou to nebylo tak horké

Ještě že to pivo bylo tehdy slabé, jinak by se třeba osudy naší tehdy nové republiky vyvíjely docela jinak. Ostatně ani tak nebyla v Benešově před sto lety nouze o stížnosti na ´dnešní dobu´.
„Bezpečnost ve městě je dosti ohrožena nekalými živly, ježto autorita úřadů je pryč, úřady politické nemají té pozice co dříve a také z četníků si málo kdo co dělá...,Lid vidí v úřadech ´rakušáky´, kteří jsou teď bez moci a dle toho to vypadá. K lůze městské připojuje se lůza vojenská.“ postěžoval si kronikář a svoje postesknutí také vysvětlil:  „Důstojník dnes nevládne, neporoučí, musí poprosit a soldateska, šarží nevyjímaje, je bez disciplíny a je ve vojsku úplná anarchie. Do armády vnesl ministr vojenství V. Klofáč anarchii sám, nevědomky ovšem, zavedením tykání a oslovováním se „Bratře“. Též ministerstvo podráží ´kádrům´ a vojenským velitelům nohy a důsledky toho jsou dalekosáhlé... Dělá si každý co chce - má svobodu, republiku. Bratře sem, bratře tam, ale dělat nic!“

Rozdíl je v době, ne v lidech

Také se občas přistihnete při myšlence, že nežijeme v ideální společnosti, a zasníte se při vzpomínce na doby, které dnes známe již jen z filmů? První republika, to musela být doba... Lépe než všechny filmy a učebnice vypráví o letech, kdy byla naše republika ještě v kolébce, kroniky měst i těch nejmenších obcí. Hovoří o velkých událostech, jak byly viděny zdola a jak je prožívali lidé bez vlivu na jejich běh - a to nejen v Benešově. Jsou to často velmi zajímavé momenty, které mají co říct i dnešku.