Škola volá! Proč se učitelky nesměly vdávat a vedly tajný sexuální život?

V současnosti, kdy je ve školství až příliš feminizace, si ani neumíme představit, že existovala doba, kdy ženy ve školství byly ojedinělým zjevem. Ty mohly ještě na začátku 19. století pouze zastávat funkce vychovatelek dětí v bohatých rodinách. Výuka na školách byla plně v rukou učitelů. Přesto i zde se postupně vše měnilo k lepšímu. Tedy k tomu, že na učitelská místa byly přijímány i ženy. Jaký byl jejich osobní život, když se nesměly vdávat?

01.09.2019 - 08:00  
Bývaly doby, kdy ženy učit na školách nesměly
Zobrazit fotogalerii (3)

Je poměrně zajímavé, že ještě okolo roku 1780 dívky do školy vůbec nechodily. Mělo se obecně za to, že vzdělání až tak nepotřebují, když jejich životní náplní bude rodina, manželství a děti. V tomto roce však došlo k založení první dívčí třídy, což byl ve své podstatě průlomový okamžik. Důležité bylo také to, že učitelé již nebyli odměňováni pouze v naturáliích, ale část svého platu získávali v penězích.

Se zvyšujícím se počtem dívčích tříd souvisí také rozvoj učitelství, do něhož byly čím dál častěji přijímány také ženy. Učitelky dívčích škol se zprvu připravovaly soukromě a zkoušky konaly před vrchním školním dozorem. Později v polovině 19. století byly zřízeny kurzy pro přípravu budoucích učitelek, jež bývaly dvouleté a mohla se jich zúčastnit minimálně šestnáctiletá děvčata s potřebným vzděláním, tedy minimálně se čtyřmi třídami hlavní školy ve městě.

Feminizace učitelské profese pokračovala velmi pomalými krůčky

V roce 1869 byla v Rakousku-Uhersku provedena školská reforma a v Praze zřízen první ženský učitelský ústav v českých zemích. Jednalo se o velký pokrok, protože lidé v 19. století sice přijímali ženu, která umí číst i psát a počítat, ale už hůře se vyrovnávali s představou ženy, která pracuje jako učitelka a vydělává si vlastnoručně na své živobytí.

Učitelky byly všeobecně brány jako ty, které mají k dětem pozitivní vztah, což bylo zřejmě důsledkem toho, že samy se nesměly vdát a mít děti. Pro většinu učitelek to muselo být značně traumatizující a stinnou stránkou profese učitelky.

Povinný celibát pro učitelky

Pro učitelky byl v českých zemích v roce 1903 povinně nařízený celibát. Ten trval až do konce první světové války, kdy byl teprve v roce 1919 zrušený. Mělo se za to, že neprovdaná učitelka si díky svému zaměstnání plní svůj mateřský pud, kterým je výchova dítěte. Byť tedy cizího. A jen díky celibátu se může své profesi plně oddat a nebýt rušena cizími vlivy nebo starostmi o svou vlastní rodinu. Nějak se nehledělo na jejich city a potřeby. Na druhou stranu ženě v celibátu chyběl potřebný náhled na některé aspekty života, protože neměly vlastní zkušenosti. 

Volný čas ve prospěch školy

I volný čas učitelek 19. století byl vyplněný učitelskými povinnostmi nebo prací pro ženský spolek. Velmi často bývaly učitelky členkami spolků, jež usilovaly o zrovnoprávnění žen. Na sňatek moc pomýšlet nemohly. Jakmile se provdaly, o své učitelské místo přišly. Učit tedy mohly jen svobodné ženy nebo vdovy. Odpůrci celibátu poukazovali na diskriminaci žen, jeho příznivci zase s povděkem kvitovali, že žena nebude svou kariéru míchat s povinnostmi ženy a matky.

A co na to samy učitelky? Svůj osobní život, který byl sice na poměry 19. století poměrně průkopnický a svobodný, musely podřídit své profesi. Povinný celibát jim úředně zakázal lásku, které se mohly oddávat jen při tajném dostaveníčku. 

Klíčová slova: