Odvrácená strana metropole. Praha a její slavná chudinská místa

Kdo přišel o výstavu Chudá Praha, přišel o možnost obohatit svoje znalosti. Hlavní město totiž není jenom Pražský hrad a stovka věží, má i své temné kouty, které patří lidem, jež jsou zcela vyřazeni z běžného rytmu života. Jaké chudinské čtvrti jsou ty vůbec nejznámější?

03.09.2019 - 15:00  
Na Slatinách stále nalezneme improvizované „domovy"
Zobrazit fotogalerii (3)

Muzeum hlavního města Prahy již ukončilo velmi poutavou výstavu Chudá Praha, ale i tak se sluší připomenout fenomén, který je živý nehledě na zmiňovanou expozici. Ve dvou částech se prezentoval život lidí na okraji společnosti od roku 1781 a po nástupu komunismu v roce 1948. 

Druhá část výstavy prezentovala autorský pohled na jedno konkrétní místo, které je známo jako Dýmová hora. Pohled anonymního street artového umělce, který svoji identitu skrývá pod jménem Epos 257, byla dlouholetým výsledkem práce nad tímto tématem. O jaká místa v Praze jde? Jsou ještě aktuální, či jsou opravdu jenom muzejním artiklem? 

Na Slatinách

Skončená výstava Chudá Praha fascinovala obrovským množstvím obrazové dokumentace, která poodhalovala, jak chudinské příbytky vypadaly a hlavně kde v minulosti stály. Expozice v Muzeu hlavního města Prahy učinila tomuto tématu obrovskou službu. Při pohledu na nynější chudinská ghetta Prahy však narazíme na velmi zajímavá místa. 

Pravděpodobně nejikoničtější je čtvrť Na Slatinách. Ta vznikla po roce 1924 a dodnes o své existenci podává zprávu skrze zachované improvizované domky. Nejedná se sice o tak živou čtvrť jako v časech své největší slávy, ale jako jedna z mála nezmizela z mapy Prahy. Každý si vybaví dřevěné domky z filmu Obecná škola, které se nacházely právě v blízkosti této chudinské oblasti. 

Dýmová hora

Jak už bylo zmíněno, umělec se skrytou identitou Epos 257 se pustil do rozboru místa, jež nese jméno Dýmová hora. Až indiánský rozměr tohoto názvu dodává místu trošku mystiky, ale kořeny jména jsou o něco pragmatičtější. Pražský Třebešín sloužil léta k tomu, aby zde bezdomovci pálili izolaci z měděných kabelů, které následně prodávali do sběrných surovin. Již neexistující místo tak bylo svého času stále zahaleno kouřem z ohně. Proto také vznikl název Dýmová hora. 

Epos 257 celou expozici pojal jako přehlídku artefaktů, které si z tohoto prostoru odnesl, aby vytvořil mozaiku dnes již neexistujícího místa. Projekt vyvrcholil instalací sochy na vrchol Dýmové hory, kterou vytvořil ve spolupráci s bezdomovcem Marcelem, jenž zde několik let pobýval. Bývalý kameník napsal a vytesal do kamene poselství a Epos 257 zajistil potřebný materiál k ztvárnění tohoto díla včetně samotného kamene. Jaký vzkaz Marcel na Dýmové hoře zanechal? „Byli jsme tady, žili jsme tady, už tady nejsme, sbohem.”

Romantika versus realita

Na minulost často hledíme poněkud romantickou optikou. Fascinující místa chudinské Prahy okouzlují schopností improvizovat s minimálními prostředky, které tehdejší státní aparát nechával žít vlastním životem. Na Slatinách tak časem vznikl divadelní soubor, existoval zde hostinec, fotbalový klub či dokonce škola. Dnešní realita v kapitalistickém střihu je v mnohém drastičtější. 

Tím není radno snižovat nuzné prostředí, v kterém i v minulosti musely desítky Pražanů přežívat. Dnes se podobná místa najdou na periferiích, ale k stabilní čtvrti mají daleko. Jedná se spíše o zabydlené opuštěné domy na periferii, či křoviska, kde jsou lidé na okraji společnosti mimo pozornost ostatních obyvatel Prahy.

Místa tak velmi rychle vznikají a stejně tak rychle zanikají. Faktem však zůstává, že lidí bez domova je Praze stále mnoho a není tak překvapením, že podobná místa, byť v trošku jiném stylu a systému, stále vznikají. 

Je tedy dobré si občas připomenout, že Praha nejsou jen turisticky atraktivní památky. Někdy se stačí projít do míst, která leží mimo hlavní pozornost všech, protože zde najdete poklady, které však často vyprávějí smutné příběhy dnešního světa.