Malostranská věž sloužila jako pozorovatelna StB. V barokní památce po sobě zanechala pisoár a pantofle

Při procházce Malou Stranou lze jen těžko přehlédnout nádherný barokní kostel sv. Mikuláše. Součástí objektu je i samostatná věž, která je s kostelem spojena. V minulosti sloužila pro velmi zajímavé účely. Co má společného s hasiči a proč zde najdete pisoár?

06.09.2019 - 07:00  
Pod věží sv. Mikuláše je celá Malá Strana jako na dlani
Zobrazit fotogalerii (3)

Svatomikulášská městská zvonice byla dokončena jezuity v roce 1755. Věz, zvonice či hláska byla postavena architektem Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem a dokončena jeho žákem Anselmo Luragem. Přestože je věž spojena několika přístupy kostelem, vždy patřila obci, což je čitelné i nad vchodem z náměstí, kde najdete znak Malé Strany.

Stejně tak je si můžeme všimnout, že má svoje č.p. 556, což kostelní stavby většinou nemají. Již od středověku bylo tradicí, že zvonice ke kostelům stavěly obce, a tak tomu na Malé Straně nebylo výjimkou.

Poslední hlásný

Výhled je z věže neskutečný a Malá Strana je zde jako na dlani. Výška 65 metrů a 215 schodů už se na nadhledu projeví. Není tak překvapením, že se v minulosti tento pohled využil ke zcela praktickým důvodům. Ve věži se totiž neustále pohyboval tzv. hlásný či věžník. Jeho úkol byl jasný. Sledovat požáry a v případě viditelné katastrofy zvonit a červeným fáborem z okna ukázat, kde hoří; a v noci to samé lucernou.

Podobně aktivní však nebyli pouze v případě požáru, ale také při povodních a nebo sepisovali škody na malostranských střechách po silných orkánech. Stejně tak hlídali město v případě možného nájezdu nepřátel. (Plně poslední hlásný z věže odešel v roce 1891 po zavedení telegrafu.)

Nějakou dobu zde žil malíř Jan Vochoč, který z tohoto místa vytvořil několik krásných pohledů na městské panorama. Později však byl prostor využit jako hodinová věž. Když v roce 1925 budova vyhořela, byl původní barokní stroj zcela roztaven, a tak byl nahrazen elektrickým mechanismem. Věžník tak ztratil poslední důvod svého zaměstnání. Z prostoru se stal obecní byt, kde žil ještě vnuk věžníka do roku 1960. Od této chvíle přišly zcela jiné výhledy a důvody, proč tady zůstávat.

Výhled na západ

Vnuk posledního věžníka se z obecního bytu nad Malou Stranou musel stěhovat z jednoho prostého důvodu. Komunistická StB jednoduše neodolala unikátnímu výhledu. Nešlo o to se kochat romatickými domečky ve svahu pod Pražským hradem, ale Státní bezpečnosti šlo o jeden konkrétní směr, který byl na západ.

Z veže byl totiž skvělý výhled na velvyslanectví USA, Jugoslávie a západního Německa. Získávání informací z pozorovatelny nebylo pro StB ničím novým, ale tento výhled byl bezesporu velmi luxusní. Pozorovatelna měla krycí název Kajka, ale mezi příslušníky byla známá jako dědkostroj.

Služba trvala celých 24 hodin a byla údajně za odměnu. Z veže bylo vidět dokonce i do bytu režiséra Zdeňka Podskalského a Jiřiny Jiráskové. Dnes je tato věž zpřístupněná veřenosti. V minulosti zde existovala expozice, která poukazovala na komunistickou historii objektu a dnes zde najdete rekonstruovaný byt věžníka, kterého skrze něj muzeum hl. m. Prahy představuje se vší parádou.