Bitva na Vítkově jako znamení od Boha. Husité rozdrtili obrovskou přesilu

Boj o opevněné sruby. Vyobrazení slavné bitvy na Vítkově
14.07.2020 - 11:30  

Byla to tak důležitá bitva, že o 500 let později se pod tímto kopcem celá čtvrť jmenuje právě po Janu Žižkovi. Byť byl velmi blízko smrti, tak nakonec 14. července v roce 1420 dokázal na vrchu Vítkov se svými vojáky přežít nápor obrovské přesily rakouských a míšenských křižáků. Jak bitva probíhala a v čem tkvělo kouzlo jeho úspěchu?

Na východní části v té době kousek od Prahy se schyluje k bitvě. Je 14. července 1420 a po tomto střetu se do našich dějin velmi zásadně odhalí jméno Jan Žižka. Bitva na vrchu Vítkov se zapsala nesmazatelně do českých dějin a to se přitom jednalo o menší střetnutí jen několika vojáků. Proč má tedy tato bitva tak obrovský význam?

Podcenění husitů

V českých zemích už několik let nepanuje zrovna mírová atmosféra. Po upálení Jana Husa a Jeronýma Pražského se také nelze divit. Ve společnosti se tak otevíraly nůžky mezi katolíky a husity. Po pražské defenestraci v roce 1419 a smrti krále Václava IV. nastoupil na trůn Zikmund Lucemburský.

Na naší půdě se tak odehrály první válečné střety. Papež Martin V. tak v březnu roku 1420 vyhlásil první křížovou výpravu mířenou proti českým kacířům a císař Zikmund se tohoto úkolu poctivě zhostil. 

Pravděpodobně však netušili, že bojovat s husity rozhodně nebude jednoduché. To pocítili hned zkraje, když 25. března husité zvítězili u Sudoměře na Strakonicku. Zde už se projevily velmi cenné schopnosti Jana Žižky z Trocnova, a to přitom nepatřil mezi hlavní velitele. Použili zde však husité později proslulé vozové hradby.

Pokračujte na Prahu!

Na jaře 1420 se pražská města připravovala na nejhorší. Do Prahy mířily zásoby z jiných měst, kde vládli husité a obrana města byla v plném proudu.

Křižácké vojsko se v červnu dostalo k Praze a mělo jasný plán. Donutit nepřítele kapitulovat, k čemuž mělo přispět vyhladovění města. Křižáci totiž drželi v moci Vyšehrad a Pražský hrad, což byly dva zásadní prvky opevnění. Jedno klíčové místo však chybělo. Z vrchu Vítkov se totiž kromě jiného hlídala Horská brána, odkud vedla cesta do bohaté pokladnice českých zemí, tedy do Kutné Hory.

Opevnění ze dřeva

Strategické a hlavně velmi důležité místo bylo opevněno se dvěma sruby a palisádou. Údajně bylo na stráži jen 26 mužů a tři ženy. Křižáci zahájili svůj útok v neděli 14. července.

Jejich záměr byl jasný. Jednalo se totiž o několik koordinovaných útoků. Z Pražského hradu na Karlův most a z Vyšehradu na Nové Město. Těmito manévry chtěli křižáci získat pozornost obránců pražských měst, aby mohli co nejsnadněji zvítězit na Vítkově.

Plán na začátku křižákům vycházel. Na Vítkově se dařilo využívat početní přesilu a zdálo se, že je město ztraceno. Dokonce se údajně sám Jan Žižka ocitl na pokraji života a smrti, když ho museli vlastní lidé zachránit ze spárů nepřítele.

Obránci v Praze však zpozorovali velké nebezpečí na Vítkově, a tak všechny síly směřovaly směrem k Horské bráně. Jednalo se o posilu necelé stovky mužů. Křižácký voj napadli z jihu a překvapivý útok způsobil mezi nepřítelem obrovský zmatek. Několik křižáků padlo v boji, jiní při ústupu z vrchu spadli ze zdejších skal.

Přesná čísla padlých nejsou známa, ale odhady hovoří ve prospěch husitů. Rozsah mrtvých na křižácké straně je od šesti desítek po do pěti stovek mužů. U husitů historikové předpokládají, že nezemřelo více jak několik desítek mužů.

Bitva na Vítkově se stala symbolickým a zásadním vítězstvím husitů nad křižáky. I ona legenda o tom, jak přispěchali zachránci Prahy v čele s knězem se svátostní oltáří, dokresluje, jak husité díky tomuto vítězství věřili v boží záměr a vůli.

KAM DÁL: Intelektuál a tyran Jindřich VIII. Jeden z nejkrutějších panovníků Anglie se stal na konci života despotickým šílencem