Brutální hon na čarodějnice v Salemu. Nevinné oběti poslaly na šibenici dvě mladé dívky

Salemský hon na čarodějnice byl překvapivě ojedinělým svého druhu na území Severní Ameriky
 

Inkviziční soudy byly v Evropě té doby na denním pořádku. Církev obviňovala nevinné ze satanismu a čarodějnictví a pod tíhou mučení se ženy a muži přiznávali k věcem, které nikdy nespáchali. Amerika byla v porovnání se starým kontinentem pozadu, ale o to krutější byl ojedinělý hon na čarodějnice v Salemu. Co se tehdy stalo? 

Americká historie je plná krutých událostí, které jsou z dnešní perspektivy zcela nepochopitelné. Paradoxně hon na čarodějnice nebyl tak rozšířen jako v Evropě. Paranoidní a mocná církev ovšem uměla řádit i za velkou louží. Jeden z ojedinělých příkladů nesmyslné brutality se datuje do roku 1692, kdy bylo popraveno okolo dvaceti žen a mužů, kteří byli obviněni ze satanismu. Někteří se pod tíhou brutálního mučení přiznali a ten, kdo vzdoroval, musel trpět do posledního vydechnutí. Co stálo na začátku a proč církev při honu na čarodějnice využila nevinných dětí? 

Izolovaná skupina lidí

Je rok 1692 a v americkém státě Massachusetts se odehrává několik inkvizičních soudů, které vyústily v popravy nevinných lidí. Vše začalo onemocněním devítileté Elizabeth Parris a  jedenáctileté Abigail Williams. Dcera a neteř reverenda Samuela Parrise trpěly nevysvětlitelnými záchvaty bolesti a přivolaný doktor  přišel s nečekanou diagnózou. Dívky podle něj trpěly na základě čarodějnické kletby. 

Nutno dodat, že před těmito událostmi obyvatelé státu Massachusetts trpěli dlouhou zimou, epidemií pravých neštovic a ergotismu. Mezi lidmi se tak šířilo podezření, že město Salem ovládá čarodějnická kletba za účelem likvidace církve. 

Nebohá děvčata se tak musela podřídit vyšší moci. Doktor, reverend a další silně věřící osoby je donutili označit viníky této kletby. Pod tlakem tak opravdu ukázaly na konkrétní “viníky”. 1. března 1692 se tak prvními oběťmi honu na čarodějnice staly tři ženy Sarah Goode, Sarah Osbourne a indiánská služka Tituba. Poslední jmenovaná se pod tlakem a mučení přiznala a začala označovat další členy a členky čarodějnického spiknutí. 

Další a další

Krvelační církevní fanatici chtěli další jména a pod neustálým tlakem donutili děvčata označovat několik dalších nevinných osob. Většinou se jednalo o ženy středního věku, několik mužů, ale dokonce čtyřletého chlapce. Stačilo několik měsíců a na papíře bylo kolem 150 jmen. V červnu 1692 byl svolán speciální soud vedený Williamem Stoughtonem, který měl s obviněnými učinit krátký proces. 

Jako první šla na řadu Bridget Bishop, která byla nejvíce lidmi označena jako čarodějnice. Její špatné pověsti pomohlo výstřední oblékání a tři rozvody. Byť se nikdy nepřiznala, byla i tak pověšena 10. června jako první oběť fanatického šílenství. 

Po ní následovalo dalších 13 žen a pět mužů. Všichni zemřeli na šibenici. Poslední z obětí tohoto honu skončil nejhůře. Giles Corey se odmítal přiznat, a tak byl popraven rozdrcením. K celému divadlu přispíval i fakt, že svědci se projevovali u soudu hystericky a popisovali neskutečné halucinace, které měli na svědomí právě obvinění. 

Salemský hon na čarodějnice měl nečekané vyústění. Vzhledem k tomu, že zde zavládl mezi lidmi strach a ne všichni byli přesvědčení, že soud použil dostatečné důkazy. Sami porotci se v roce 1696 přiznali k omylu a chybě. Údajně je k soudu na nevinnými obyvateli Salemu donutil sám ďábel. Už v roce 1692 se nakonec celé šílenství zastavilo povoláním Nejvyššího soudu, který všechna nesmyslná obvinění smetl ze stolu a desítky uvězněných mohlo jít na svobodu. Tím se kapitola honu na čarodějnice v Salemu uzavřela a popravám byl konec. 

Zdroj: zoom.magazine, dokument ČT: Čarodějnice ze Salemu

KAM DÁL: Civilisté v masovém hrobě. Slovenští partyzáni nechali Němce vykopat hrob a následně jich stovky postříleli