Brutální pomsta Čechů vůči Němcům. Partyzáni zahájili šílený masakr

Lidové soudy jsou už od podstaty výtvorem silných emocí, kde hledání pravdy a spravedlnosti je odsunuto na vedlejší kolej. Podobně tomu bylo i na konci druhé světové války, kdy se čeští Němci stali terčem nenávisti a pomsty ze strany partyzánů, sovětských vojáků, ale také obyčejných občanů. Jeden z nejhorších masakrů se stal ve městě Lanškrouně. Co se tehdy stalo? 

29.01.2020 - 07:00  
Lynčování nemá s řádným soudem nic společného
Zobrazit fotogalerii (3)

17. května 1945, tedy hned několik dní po oficiálním konci druhé světové války, dorazila na náměstí v Lanškrouně jednotka partyzánské brigády Václavík. Společně s místními obyvateli se nekompromisně pustili do hledání všech Němců, kteří v tomto městě v podhůří Orlických hor bydleli. S nimi byl následně zahájen tzv. partyzánský soud. 

Tyto samozvané lidové soudy se pohybovaly na hraně legality. Pod tíhou msty se tak odsuzovaly desítky a stovky Němců k trestu smrti. To však nebylo všechno. Rozsudky také ukládaly peněžité pokuty či propadnutí majetku. Pod autoritou partyzánského soudu se také „legálně” mučilo a běžné byly také fyzické tresty. Co konkrétně se stalo v Lanškrouně? 

Brutální Lanškroun

Stoly improvizovaně rozmístěné na náměstí před radnicí. Davy horlivých a agresivních obyvatel a často nevinní Němci, kteří stanuli před partyzánským soudem. Tak nějak si lze alespoň z dobových fotografií a vzpomínek pamětníků představit tento diskutabilní počin pomsty. 

Lanškrounskému partyzánskému soudu předsedal Josef Hrabáček a spolu s ním za stůl zasedl také velitel partyzánů Josef Hýbl s partyzánským jménem Brodecký. Oba po válce čekal velmi tragický osud. Brodecký za nevyjasněných okolností spáchal sebevraždu a Josef Hrabáček byl dlouhá léta vězněn komunistickým režimem. 

Tehdejší předseda už během procesů vyjádřil zdrcení nad tím, jakým způsobem je partyzánský soud veden, a nechvalně se vyjádřil také o svém nadřízeném Josefu Hýblovi. Události, které se totiž tehdy odehrávaly přímo na náměstí před improvizovaným soudem, byly opravdu brutální. 

Lidské zlo

Soud tedy vynášel tresty smrti zastřelením nebo oběšením. Další Němci museli podstoupit tvrdé tělesné tresty holí, kopanci a pěstmi. Rozmístění Němci v řadách tak od Čechů schytávali kopance do pohlavních orgánů a byli mláceni všemi možnými předměty. Podle německého pamětníka Juliuse Friedela museli hanbě vystavení Němci přijmout plivance, ale také se do nich začalo divoce střílet. 

Další akt velkého ponížení probíhal znovu na náměstí. Několik Němců zde muselo pochodovat s fotografií Adolfa Hitlera a provolávat: „Ať žije prezident Edvard Beneš!” Kam až může vynalézavost v podobě lidského zla dojít, dokazuje fakt, že před improvizovaný soud musel každý Němec dojít po kolenou, kde vždy první muž v řadě nesl portrét Adolfa Hitlera. Partyzáni fotografii poplivali a Němec na kolenou musel hleny z Adolfa Hitlera slízat a spolknout. 

To však nebylo zdaleka všechno, čím si místní Němci museli projít. Partyzáni některé z nich házeli do požární nádrže na náměstí, kde byli topeni tyčemi a nakonec do nich bylo také stříleno. Masakr ukončila až žena německého původu, která dobrovolně zapálila svůj dům a následně se oběsila. Panika tedy první vlnu šílených trestů ukončila. 

Masový hrob

Všechny oběti masakru byly odvezeny na Lanškrounský hřbitov, kde je partyzáni uložili do masového hrobu. Většinu z nich ani nebylo možné identifikovat, protože jejich těla byla násilnostmi brutálně znetvořena. O počtu obětí se vedou spory. Některé zdroje udávají 20-30 mrtvých, sudetoněmecké zdroje zase hovoří o 51 zastřelených německých obyvatelích Lanškrouna. 

Stejně tak není jasné, kolik lidí zemřelo v důsledku mučení a fyzických trestů. Minimálně 30 lidí na základě brutální msty spáchalo sebevraždu. Po válce bylo vyšetřování této ohavné události mařeno a až kolem roku 2000 byl postavem na lanškrounském hřbitově památník obětem tohoto hrůzného masakru. 

Nutno dodat, že kromě nevinných Němců zemřeli během tohoto brutálního aktu pomsty také konfidenti gestapa a místní vedoucí NSDAP. Trest smrti by se tak v některých případech dovedl pochopit. Nejhorší na celé události je fakt, čeho všeho jsou lidé v podobně vyhrocených dobách schopni.