Chlapec, který prožil život izolovaný v bublině. Za milým úsměvem byla schovaná zoufalost a deprese

David Vetter ve své bublině
Zobrazit fotogalerii (2)
01.04.2020 - 14:00  

Je to neuvěřitelný příběh krásného chlapce, který kvůli svému křehkému zdraví skončil celý život uvězněn v bublině, aniž by se dotkl čehokoli z okolního světa. Smutný osud netradičního přežívání jeho imunitní systém vydržel jen 12 let. Jak zvládal přežít bez lidského doteku? 

Rodičům malého Davida bylo již před narozením řečeno, že může trpěl genetickou poruchou imunitního systému. Šance na přežití porodu měl 50:50 a nakonec jeho tělo tento nekompromisní boj přežilo. Hned po narození byl sterilizován v plastikové kukle. Když postupně rostl, byl nucen žít ve sterilizovaném kokonu ve tvaru bubliny. 

Těžká kombinovaná imunodeficience. Tak zněla jeho diagnóza. Křehkost vůči čemukoli v tom největším extrému. Oddělen od okolního světa věčnou membránou musel přijmout tento šílený úděl. 

Normální život

Rodiče Davida Vettera se snažili zajistit malému chlapci co nejnormálnější život. V jeho případě však nemohlo být nic od podstaty normální. Uvnitř bubliny byl pokřtěn sterilizovanou svěcenou vodou a bylo mu umožněno formální vzdělání. 

Jak chlapec rostl, tak se společně s ním i zvětšovala samotná bublina. Největší prostor, který pro sebe získal, měl rozměr 180x60x130 cm, na který byl napojen dětský koutek o rozměrech 350x180x250 cm. David se však velmi dlouho bránil projít nerezovou ocelovou trubkou, která vedla do jeho rozšířené bubliny. 

Stýkal se dvakrát týdně se sestrou a kamarády a dokonce vychodil základní školu, kdy s učitelem hovořil přes telefon. NASA pro Davida nechala vytvořit specialní skafandr, ale ten na sobě měl údajně oblečen pouze sedmkrát. 

Frustrace v bublině

Všichni kolem se snažili dělat všechno, co šlo, aby měl David co nejnormálnější život. To samozřejmě v rámci okolností vůbec nešlo. Čím více rozumu malý chlapec měl, tím více byla jeho psychika vystavena problémům. 

Lidský kontakt mohl zažít pouze skrze podivné rukavice, které byly součástí bubliny, a tak mu přirozeně chyběl úplně normální dotek. Sám se mnohdy cítil jako testovaná myš v laboratoři. Jeho nadějí na život mimo bublinu bylo vhodné transplantování kostní dřeně. Nikdy se však nenašel vhodný kandidát. 

Psychický stav se zhoršoval zcela zásadně a psychologové měli pocit, že se David v bublině brzy zblázní. David dokonce nadával na rodiče, že ho nechali žít a udělali z něj zdravotní experiment, což z etického hlediska nebyla vůbec mylná poznámka. 

Operace

Vnitřní zmatek ze života v bublině si nikdo z nás neumí představit a problémy v Davidově hlavě donutily chirurgy jednat. Kostní dřeň poskytla Davidova sestra a zákrok byl proveden měsíc po jeho 12. narozeninách. 

Vše vypadalo nejdříve velmi slibně, ale pak se začala situace výrazně komplikovat. Místo opuštění bubliny jeho zdravotní stav kolaboval. Průjem, horečky, zvracení a střevní krvácení bylo tak zásadní, že musel být lékaři opravdu vyndán z bubliny ne však na svobodu, ale pod lékařský dohled. 

David Vetter zemřel jen patnáct dní po operaci a vzhledem k tomu, že neměl moc pozitivních vyhlídek na normální život, to bylo pravděpodobně vysvobození. 

KAM DÁL: První počítačové hry jako nesmrtelná nostalgie. Retro je k smíchu, ale stále může bavit.