Dovolená za tuhého socialismu: Vrcholem byla chata nebo Jugoslávie, nekalé živly neměly šanci

Na chatu s rodinou, na podnikovou dovolenou za odměnu, s batohem na zádech a partou kamarádů na tramping nebo třeba na letní byt do nedaleké vesničky. Češi trávili dovolenou před pár desítkami let různě a oproti dnešku také výrazně jinak. Někteří se tomu dnes již jen smějí, jiní tiše vzpomínají na fajn dobu i mládí. Kolik vůbec taková rekreace tehdy stála a co mnohdy také obnášela?

31.10.2019 - 14:00  
Batoh na záda a hurá do nedaleké vesničky na "letní byt"
Zobrazit fotogalerii (3)

Češi patřili odjakživa k národu chatařů. Jakmile v pátek na „šichtě“ padla hodina H, nastartovalo se auto nebo se utíkalo rychle na vlak a hurá na chatu. Někteří dokonce vyráželi na víkend nebo ještě o pár dní navíc na tzv. letní byt. Ten se za pár korun pronajímal u někoho, kdesi na klidně české vesničce. Oproti dnešní době velký rozdíl, že?

Na „letní byt“ vlakem do nedaleké vesničky

Pro většinu lidí za první republiky znamenalo spojení „letní byt“ pronajmutí pokoje na klidném českém venkově, kam jezdili pravidelně i několik let. Byl to zkrátka trend tehdejší doby u většiny Čechoslováků.

O úrovni a místě „letního bytu“ rozhodovaly nejen finance, ale i dojezdová vzdálenost, a to nejlépe vlakem. Auto totiž vlastnilo daleko méně lidí než dnes. V okolí Prahy se tak jezdilo zejména do Štěchovic, Říčan, Jevan nebo třeba do Roztok či Dobřichovic.

Do roku 1989 bylo povoleno jenom 5 státních cestovních kanceláří - ČEDOK, Sportturist, Autoturist, Rekrea a CKM.

Lufťáci byli tehdy i dnes

Dovolenkářům se už během první republiky říkalo „lufťáci“. Ti, kromě rekreace na českém venkově, pomáhali domácím i s hospodářstvím - starali se o dobytek, sekali trávu a sušili seno nebo pomáhali při opravách stavení. Za odměnu si mnohdy domů vozili výslužky v podobě domácího sádla, škvarků, vajec či mléka. Občas v košíku na cestu zpět přistála i domácí husa nebo kachna.

I z důvodu výpomoci byly ceny za ubytování i stravu na vesnicích velmi nízké. Rodina platila měsíčně za mnohdy nepříliš prostornou světničku zhruba sto korun, za menší byt to byl asi dvojnásobek. Ani strava ve venkovské hospůdce nebyla příliš drahá.  

„Lufťáci“ si na venkově užívali především čerstvého vzduchu, chodili na houby nebo rybařit. Jelikož se dříve velmi často chodilo do práce i v sobotu, odpočinku nikdy nebylo nazbyt.

Dovolená v zotavovnách pro nejlepší pracovníky

S nástupem socialismu začal vznikat nový fenomén i v oblasti rekreace. Svůj rozmach zaznamenaly zejména podnikové nebo odborové zotavovny. V nich se pravidelně střídali ti nejlepší zaměstnanci, kteří si zdarma mohli vychutnat pár dní odpočinku. Kromě bezplatného ubytování a stravy byl povětšinou na místě i jakýsi kulturní referent, který se staral o zábavu rekreantů. Velmi hezky byla vyobrazena tato podniková rekreace i v oblíbeném českém filmu Dovolená s Andělem, kde Jaroslav Marvan exceloval v roli revizora Gustava Anděla.

V 80. letech se po odpracování určitého počtu let zvedal i nárok na dovolenou - nejdříve na 15 dní, poté i na 20 dní za rok. 

V 60. letech se pak začaly stále častěji využívat při cestě na víkend či dovolenou automobily. Cílem dovolenkářů ale nebyly hotely či penziony, ale především chaty u řek, jezer, přehrad či v krásné české přírodě.

Dovolená u Jadranu už více než 100 let

Jedním z mála společných prvků tehdejší a dnešní doby byla dovolená v Chorvatsku, resp. Jugoslávii, kam se vyráželo k moři nejčastěji přes noc vlakem. Právě Jugoslávie byla jedním ze spojeneckých národů, kam mohli Češi a Slováci vyrazit. A svou oblibu tamější místa drží dodnes. Velmi oblíbeným místem k rekreaci byl ostrov Krk, kde se dalo již tehdy velmi solidně domluvit i česky.