První kilometry automobilové dopravy se začaly naplno rozvíjet kolem roku 1904. Společně se začínajícím motorismem se měnila i podoba toho, jak čerpat pohonné hmoty. V úplných začátcích se jednalo jen o pár okresních měst, kde řidič našel z dnešního pohledu nečekané místo pro čerpací stanici.  

Benzín v lékárně 

Dnešní podoba benzínových pump je naprosto odlišná od těch, které bychom našli na začátku 20. století. Marné by bylo hledání malé budovy u silnice. V době, kdy byla automobilová doprava v Československu zabalena v plenkách, sloužilo pro distribuci pohonných hmot několik nečekaných míst. Původně se totiž pro odběr benzínu využívala hlavně lékárna, kde se tekutina získala ve skleněné lahvi.

Postupem času se objevovala další místa, kde bylo možné doplnit “zázračnou” tekutinu. Nebylo nic zvláštního, když u hoteliéra nebo hokynáře zastavil automobil s jasným přáním. Služba fungovala tak, že buď jste si benzín odnesli v lahvi, nebo z hokynářství vyběhla obsluha s konví a na ulici doplnila potřebné množství pohonných hmot.  

Prudký rozvoj 

Rozvoj automobilismu se datuje od roku 1904. Po vzniku Českého klubu motocyklistů se našlo 17 míst, kde bylo možné doplnit pohonné hmoty. Všechna tehdejší místa byla zaznamenaná v mapě pro řidiče.  

První čerpací stanice 

Dokonalé služby motorismu. To bylo motto společnosti, kterou založili bratří Zikmundové. V roce 1923 se v Praze na náměstí Republiky objevila první čerpací stanice, která se už velmi podobá těm, které známe dnes. Oldřich a Rudolf Zikmundovi si společně založili firmu a stali se tak giganty na československém trhu. Prarodiče dnešní stále fungující firmy Benzina svůj podnik rozvíjeli raketovým tempem. V roce 1938 provozovala firma Bratři Zikmundové 1 093 čerpacích stanic.  

Hlavní město za první republiky koncentrovalo největší počet automobilů, a tím pádem i největší počet čerpacích stanic. Bratři Zikmundové na trhu nebyli sami. Existovaly společnosti jako Fanto, Kralupol, Naftaspol a Vaccum Oil Company. Předchůdci dnešní Benziny však byli revoluční. Uměli rozšířit sortiment služeb, a tak řidičům nabízeli oleje (Mogul) a autokosmetiku.  

Benzina je jediná 

Vývoj trhu po únorové revoluci v roce 1948 se pro podnikatele velmi zjednodušil. Stát spolkl všechny podnikatele a trh s pohonnými hmotami nebyl výjimkou. Všechny fungující společnosti sjednotil pod jeden obrovský kolos. Nejdříve komunisté tento podnik pojmenovali Benzinol a v roce 1958 vznikla dodnes známá značka Benzina.  

V osmdesátých letech se Benzina pouští do prvních samoobslužných stojanů a pumpař kasíroval zákazníka uvnitř. Kolos Benzina v té době vlastnil 774 čerpacích stanic a ochraňoval dokonce zásoby státní zásoby pohonných hmot a motorových olejů.  

Příchuť Západu 

Sametová revoluce otevřela trh a hranice. Západní estetika a způsoby podnikání se projevily velmi brzy. Čerpací stanice se proměnily v malé obchůdky, kde bylo možné nakoupit dětské hračky i něco dobrého k snědku. První taková stanice byla otevřena v roce 1991 u dálnice v Pávově u Jihlavy a lidé se v ní údajně nejvíce divili toaletě. Na trh tak vstoupily zahraniční firmy a OMV byla úplně první.  

Dnešní podoba čerpacích stanic se od devadesátých let výrazně nezměnila. Od dob, kdy si řidič odnášel z lékárny sklenici benzínu, se však proměnila k nepoznání.