V uvolněných šedesátých letech byl ideální volbou na nového prezidenta. Legionář za první světové války, který prošel zajetím a bojoval u Zborova, během druhé světové války velel jako brigádní generál československé armádě na východní frontě ve spolupráci s Rudou armádou a v pěti poválečných letech zastával funkci ministra obrany. Prvotřídní kariéra hrdiny a následně vlivného politika měla nečekané vyústění.
Odvolán z funkce
Byť Ludvík Svoboda vstoupil do KSČ trochu překvapivě až v roce 1948, o dva roky později se musel z vrcholné politiky poroučet. Nejdříve byl po klasickém vzoru degradován postupně a schůdek po schůdku. Když se však rozběhl proces s Rudolfem Slánským, byl i on zatčen a tvrdě vyslýchán. Komunistické čistky v armádě a ve vlastních řadách tak neminuly ani jeho.
Až po roce 1953, kdy zemřel Stalin s Gottwaldem, byl Svoboda rehabilitován. Po několika měsících práce v JZD. Zpět na vrchol mu pomohl Nikita Chruščov, který se po Svobodovi ptal na své návštěvě v roce 1954. Posadil se do poslanecké lavice a s několika dalšími čestnými funkcemi pomýšlel na místo nejvyšší.
Prezidentem s cizími vojsky na ulici
Když se v tajné volbě hledal nástupce prezidenta Antonína Novotného, jedním z hlavních kandidátů byl právě Ludvík Svoboda. Uvolněnější poměry v šedesátých letech ho k tomu předurčily. Nálepka hrdiny a nespravedlivě perzekuovaného komunisty se novému stylu politiky KSČ hodila do “kampaně”, i když zaznívaly hlasy, že je na funkci prezidenta příliš starý.
Na jaře 1968 tak stanul na vytoužené pozici prezidenta, ale v té době ještě netušil, jaký zásadní mezinárodní problém bude muset řešit a co vše bude v sázce. Pražské jaro ukončil příjezd vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 a Ludvík Svoboda začal jednat tak, jak si Moskva přála. Podle historických záznamů dokonce křičel na unesenou politickou delegaci v Moskvě, že on, starý blázen, má ze všech nejvíce rozumu.
Právě v této době se však jeho pověst zcela zásadně pokřivila. Nutno dodat, že jeho jednání v kritických srpnových dnech nebylo jednoduché. Ke cti je nutné mu přičíst, že odmítl potvrdit kolaborantskou dělnicko-rolnickou vládu, která chtěla vpád vojsk legalizovat.
O to větší zradou se jevilo rychlé jednání v Moskvě, kde tlačil Dubčeka a ostatní k rychlému odsouhlasení Moskevského protokolu, kterým se Československo vzdalo jakýchkoliv nadějí na pokračování uvolněných poměrů v zemi. Ludvík Svoboda tento postup hájil s tím, že chtěl zabránit krveprolití hlavně v Praze.
Normalizace
Svoboda ve funkci prezidenta úřadoval až do roku 1975. Byl tak němým svědkem toho, jak se socialismus v Československu normalizuje pod vedením Gustava Husáka, který ho následně také vystřídal ve funkci prezidenta. Ludvík Svoboda byl nucen odstoupit v roce 1975 po plicní embolii a několika mozkových příhodách. Zbytek života bydlel se svou ženou ve vile na Břevnově.
Odkaz Ludvíka Svobody je nejednoznačný a jako historická postava je velmi zajímavá a plná zvratů, ale také zrady a papalášství. Jak jeho roli v srpnu vnímáte vy?
Zdroj: irozhlas.cz, Česká televize
KAM DÁL: Tělocvikář válečným zločincem. Sudetoněmecký Henlein spáchal sebevraždu vlastními brýlemi
