Hrdina socialistického odboje. Popravený Fučík se vzdal bez jediného výstřelu

Kdo byl Julius Fučík
08.09.2020 - 14:00  

Pokud bychom hledali jednu z nejkomplikovanějších postav československého odboje z doby druhé světové války, pravděpodobně bychom se zaměřili na osud českého komunistického novináře Julia Fučíka. Důvod je prostý. Následný socialistický režim si z něj udělal modlu, z které by asi i on sám neměl velkou radost. 

 

Právě proto, jak bylo s postavou Julia Fučíka v poválečném období nakládáno, je trošku nespravedlivě celý jeho život překroucený z jedné strany na druhou. Ti, co ho milují, si Fučíka idealizují a druhá strana barikády jeho jméno nemůže ani slyšet, byť on sám nic zlého z vlastní vůle neučinil. 

Svět však není černobílá fotografie, a tak je potřeba se s odstupem na odkaz odbojáře popraveného nacistickým režimem podívat z nadhledu a demýtizovat hned několik momentů, kvůli kterým je dlouhá léta terčem sporů. 

Byl opravdu hrdina? 

Z počátku devadesátých let dostali historici konečně volné ruce k tomu, aby se pokusili revidovat naše propagandou pokřivené dějiny. V nich se totiž stal během socialismu Fučík kultem, nepopiratelným hrdinou a dokonalým literátem. Přirozeně však nebylo vše zahalené v neposkvrněné obrazu muže, který ovšem nepopiratelně chrabře riskoval svůj vlastní život. 

Fučík se sám podílel ještě za svého života na kultu hrdiny. Popisoval totiž, jak se bránil zatčení gestapem. Pravda byla ovšem poněkud jiná. Julius Fučík představoval odboj komunistické strany, který se však tolik neprojevoval jako konkurenční demokraté. I tak byl tento mladý literát, novinář a divadelní kritik velmi aktivní. 

Schovával se v několika bytech po Praze a ven vycházel často v přestrojení, kde se vydával za profesora Horáka. Zatčení však přišlo spíše shodou okolností. 24. dubna roku 1942 se Fučík ocitl v bytě Jelínkových, kde se sešla skupina lidí, aby si předali ilegální výtisky Rudého práva. 

Socialistický hrdina si do bytu šel pro nějaké dokumenty, ale celá společnost udělala zásadní chybu. Místo toho, aby si předali potřebné materiály a znovu se rozpustili do svých úkrytů, poseděli nějakou chvíli u čaje. 

Byť byl Fučík ozbrojen, nestřílel a nijak zásadně se nebránil, čímž porušil jedno ze zásadní pravidel odbojářů. Při zatčení je nutné klást silný odpor i s rizikem smrti, protože zatčení rovná se výslech a ohrožení celé tajné struktury bojovníků proti nacismu na území protektorátu. 

Slova co nejde brát vážně

Jedním z nejslavnějších literárních děl Julia Fučíka je jeho Reportáž psaná na oprátce. Text, jenž se z cely na Pankráci dostával tajně ve srolovaných svitcích, se stal základem pozdější propagandy komunistické totality. 

Ve světle reality a okolností kolem jeho zatčení je však nutné vidět, že mnoho z toho, co Fučík napsal, nelze brát vážně. V jedné části dokonce apeluje na soudruhy, aby se neshromažďovali, protože tím ohrožují ostatní. On sám však učinil totéž. Nutno dodat, že Fučík pravděpodobně v žaláři nikoho přes drastické výslechové metody neprozradil. S nacisty údajně rozehrával “vysokou hru”, kdy tahal gestapo za nos. Schválně upřímně vypovídal o soudruzích, o kterých věděl, že jsou dávno v žaláři. 

Zda to byla ovšem vychytralost, či podivná obhajoba slabosti, je jen na každém z vás. Je také nutné dodat, že vše mohlo být vpravdě úplně jinak. Ať už byla pravda jakákoliv, po válce se z Fučíka stal kult, který přiživovali politici, ale také jeho žena Gusta Fučíková. Propaganda pravděpodobně velmi vzdálila osobnost Fučíka od reality a pochopitelně je jeho dílo negativně ovlivněno i desítkami let vymývání mozků. Na to však existuje ten nejefektivnější lék. Stačí si dílo Juliuse Fučíka prostudovat a udělat si vlastní názor.

KAM DÁL: Luxusní jídlo za socialismu. Bufetům vládla nízká cena a výběr jídel bez nápadu

 

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru