Hrůza a ostuda Prahy. Unikátní Židovské město muselo ustoupit pokroku a modernizaci

Na základě vzpomínek, fotografií a výpovědí pamětníků se muselo jednat o opravdový unikát. Uzavřené Židovské město bylo nerozlučnou součástí tehdejší Prahy už od středověku. Nekompromisní asanace, hygienicky zanedbané, ale geniem loci zaplněné části města téměř vše zničila. Dnes už můžeme jenom vzpomínat… 

08.01.2020 - 07:00  
Unikátní čtvrť důkladně zmapoval na svých fotografiích Jindřich Eckert
Zobrazit fotogalerii (3)

Pátá čtvrť. Jinak se židovskému ghettu neřeklo. Dnes bychom tuto neexitující součást Starého Města hledali pod názvem Josefov. Z původní podoby této specifické části města bychom našli jen opravdu málo. Proč přišla radikální asanace a čím se tak zásadně „Pátá čtvrť” lišila od těch ostatních? 

Živé vzpomínky

Ignát Hermann ve své knize Ztracená Praha o tomto velmi specifickém místě napsal, že se zde dalo sehnat úplně cokoli. Od hodinových ručiček po starožitný nábytek. Stačilo si vzpomenout na jakoukoli drobnost a v židovském ghettu se jistě našel někdo, kdo vám vytrhl trn z paty. 

Malé domečky, staré synagogy, špatné hygienické podmínky, špína a mnoho lidí. Vzpomínky literátů jsou spíše nostalgické, ale faktem zůstává, že v postupné modernizaci města stálo židovské ghetto před nevyhnutelnou proměnou. 

Technický stav domů byl na hraně udržitelnosti a lidé zde žili v opravdu nevyhovujících hygienických podmínkách. Postupná emancipace židovské komunity znamenala, že se do Páté čtvrti stěhovalo více chudých a pokoutných obchodníků a samotní Židé už hledali nové místo pro důstojné bydlení. 

Směle zde probíhala prostituce a místní noční život byl vůbec pochopitelnou inspirací pro literáty, jakými byli Neruda či Kisch. Legendární hospody a tančírny zde fungovaly až do ranních hodin. 

V osmdesátých letech 19. století si tak radní Prahy zcela otevřeně uvědomovali, že tato čtvrť v samém centru města je spíše ostudou nežli chloubou. Když přišel návrh židovské ghetto zcela zbourat, vyrojilo se hned několik kritiků, kteří chtěli tuto unikátní část města zachovat. Co vlastně z původní „Páté čtvrti” zůstalo? 

Židovské město je bohatě zdokumentované skrze objektiv významného českého fotografa Jindřicha Eckerta, který Městskému muzeu propůjčil 500 fotografií pořízených za dvacet let jeho tvorby a dalších 40 přidal od roku 1894-1890. 

Hřbitov a synagogy

Židovské město bylo s tímto místem spojeno už od středověku. První zmínku o osídlení bychom našli již v roce 1096, kdy byla čtvrť založena po pogromu.

Postupně se kvůli segregaci Židů tato část města proměňovala v ghetto. Svoji existenci si tato část města udržela i po brutálním pogromu, jenž vešel ve známost jako Krvavé Velikonoce. Stalo se tak v roce 1389 a byla při tom povražděna většina obyvatel Židovského města. Těžké chvilky museli Židé zažívat i nadále. Až během vlády Rudolfa II. lze hovořit o klidu zbraní. 

Ten totiž využíval služeb dvorského Žida Mordechaje Maisela, který stál za financováním významných staveb, kterými jsou Židovská radnice, Vysoká synagoga a pochopitelně také Maiselova synagoga. 

Také v následujích letech se muselo místní obyvatelstvo vypořádávat z různými druhy nařízení, vyhoštění či fatálními požáry. Až za vlády Josefa II. se začalo židovské obyvatelstvo zrovnoprávňovat a mohli tak postupně expandovat i do jiných částí města, než pouze žít na území vymezeného ghetta. 

V roce 1848 došlo k úplnému zrušení ghetta a o dva roky později tato část města získává jméno Josefov. Bohatí Židé hledali jiné místo k životu a jak už bylo výše zmíněno, stále častěji se do „Páté čtvrti” stěhovala chudina bez židovského původu. 

Křivolaké středověké uličky s neobyčejným kouzlem však čekala likvidace zvaná jako „asanace”. Z původního ghetta se zachovaly jen radnice, hřbitov a šest synagog. Staronová, Pinkasova, Klausová, Maiselova, Španělská a Vysoká synagoga, která přiléhá k místní radnici. 

Modernizace města

Jeden z hlavních argumentů pro totální destrukci Židovského města byly nevyhovující hygienické podmínky. Zda šlo však pouze o zástěrku k tomu, aby město expandovalo do modernější podoby, je dodnes sporem mezi historiky. 

Faktem však zůstává, že z „Páté čtvrti” zůstalo jen opravdu málo. Většina zdrojů, které připomínají existenci zcela unikátní urbanisticko-architektonické oblasti na Starém Městě, poznáme z fotografií a několika knih, jež se s nadšením a nostalgií věnují zcela specifické atmosféře tohoto místa. 

Vzniklo tak několik širokých bulvárů, bohatých činžovních domů po vzoru Vídně a Paříže. Podobný postup totiž zažilo i několik dalších měst v Evropě. Komplikovaná přeměna v samém jádru města byla zahájena po roce 1895 a na dokončení se čekalo až do roku 1913. 

Dnes je asi nepřesnější podoba znázorněna ve známém Langweilově modelu Prahy z 19. století. Zatoulat se křivolakými uličkami „Páté čtvrti” můžete na stránkách knih s podpisem Ignáta Hermanna, Jana Nerudy či Egona Erwina Kische.