Jediná protikomunistická demonstrace v režii studentů. Tekla krev a propaganda o události pomlčela

Klement Gottwald během únorových dní v roce 1948
 

Vývoj poválečných událostí mířil ke svému neslavnému konci. Den, který si připomínáme jako Vítězný únor 1948, vyvrcholil událostmi dne 25. února. Gottwald dokončil plán řízený z Moskvy a proti komunistickému režimu vyšlo do ulic několik tisíc lidí, a to převážně studentů. 

25. února 1948 ve 14:00 se ve studentské posluchárně ČVUT na Karlově náměstí začali shromažďovat studenti s tím, že se pokusí zvrátit vývoj politických událostí v zemi. Komunistický puč byl téměř dokonán a právě z iniciativy studentů vznikl jediný viditelný veřejný protest, který byl však násilně potlačen a v tehdejších médiích zcela umlčen. 

Tisíce studentů

Hlavními řečníky v aule ČVUT na Karlově náměstí byli Antonín Navrátil a Milan Šoubek. Všichni se shodli, že jejich pochod musí být pokojný a povede přímo na Pražský hrad za prezidentem Edvardem Benešem, ke kterému se pokusí vyslat studentskou delegaci, jež má rozmluvit pokořenému politikovi přijetí demise nekomunistických ministrů vlády Klementa Gottwalda. Cokoliv jiného by totiž znamenalo předání totální moci do rukou KSČ. 

Studenti se zároveň dohodli, že se nebudou bránit zásahu SNB a v čele průvodu se ponese československá vlajka. Na Hradčanském náměstí bylo v plánu zazpívat státní hymnu a pokusit se v malém počtu dostat za prezidentem Benešem. To se však podařilo jenom zčásti. 

Střelba na studenty

Po čtvrté hodině odpolední tedy vyšel zástup studentů směrem na Pražský hrad z Karlova náměstí a následně na Malé Straně Nerudovou ulicí. K pěti tisícům studentů se nakonec připojily další dvě tisícovky občanů z ulice. Z pochodu se zachovala pouze jedna fotografie. 

V místech, kde se stáčí ulice Nerudova na Pražský hrad, byl dav brutálně zastaven členy SNB. Ti dokonce použili střelné zbraně, což později propaganda vykládala jako hluk z bouchacích kuliček, které na ně házeli sami studenti. 

Během střelby byl postřelen student Josef Řehounek, který dostal zásah do kotníku a byl do konce života nucen chodit o holi. Zároveň, jako mnoho dalších studentů, kteří se pochodu zúčastnili, byl vyhozen z vysoké školy a dostudovat mu bylo umožněno až na konci šedesátých let. 

Během tvrdé potyčky pod Pražským hradem bylo uvězněno přes sto studentů, kteří byli uvězněni na 48 hodin. Někteří z nich dokonce na 14 dní. V tomto případě se jednalo o ty, kteří drželi československou vlajku. Jedinou osobností profesorského sboru, která se zúčastnila demonstrace, byla historička umění a profesorka FF UK Růžena Vacková. Ta za svoji protirežimní činnost vyfasovala několik let v žaláři, z kterých si natvrdo odseděla 16 let. 

Až k prezidentovi

Části studentů se podařilo dojít bočními uličkami až na Hradčanské náměstí. Zde byli znovu brutálně zastaveni čleyny SNB, ale přesto se šest studentů dostalo až na Pražský hrad. Tam je však nepřijal prezident Edvard Beneš, ale jeho kancléř Jaromír Smutný. V tu chvíli už na zvrácení situace bylo pozdě. Studentům kancléř oznámil, že před několika minutami opustil kancelář prezidenta předseda vlády Gottwald se vším, co bylo třeba, aby dovršil plánovaný komunistický puč v zemi. 

Celkem bylo na základě této demonstrace zadrženo 118 osob, z toho 90 lidí bylo uvězněno. Dobový tisk o této události pomlčel. Jednalo se tak o jediný větší protest proti nastupující komunistické garnituře. 

KAM DÁL: Nejšílenější dezinformace kolem Sorose. Bývalý nacista a slib, že zničí USA

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru