Reakce komunistického režimu na provokativní iniciativu Charta 77 se proměnila v masivní demonstraci moci. Veřejnost tak viděla Národní divadlo naplněné známými herci, kteří naslouchali Provolání československých výborů z úst Jiřiny Švorcové.
Přítomní umělci se chytili do pasti, kde ze strachu, ale mnozí také z kalkulu připojili podpis pod zprávu s oficiálním názvem Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru, který je později znám jako tzv. Anticharta. Sametová revoluce se svobodou otevřela také rány minulosti. Někdo ji nechal v mlze či v zapomnění a jen někteří se veřejně přiznali k osobnímu selhání.
Osobní selhání?
Kolem tzv. Anticharty vzniklo mnoho publikací, ale jen málokterá z nich si pokládá tak závažné otázky jako rozšířené vydání časopisu Revolver revue z roku 2002. Tuto obrazově zcela unikátní publikaci dali dohromady Viktor Karlík a Terezie Pokorná.
Hned v předmluvě zaznívá zcela zásadní myšlenka, která se jako nit táhne od roku 1977 až do současnosti. Kdo se vlastně postavil čelem svému osobnímu pochybení v souvislosti s podpisem tzv. Anticharty?
„Ti, kteří svou účast na tzv. Antichartě veřejně označili za selhání hodné lítosti, spočítáme na prstech jedné ruky,” píše v předmluvě speciálního vydání Revolver Revue šéfredaktorka Terezie Pokorná.
František Ringo Čech
O tom, že je dokument ožehavým tématem i po 44 letech, svědčí přístup mnoha známých osobností, které svůj podpis pod kritickou reakci vůči Chartě 77 nepopiratelně připojily. Až tragikomický výstup v pořadu DVTV předvedl hudebník a textař František Ringo Čech, když s úsměvem vyprávěl vymyšlenou historku o tom, jak za něj tento propagandistický dokument podepsal někdo jiný. Do úzkých ho dostala během rozhovoru novinářka Daniela Drtinová, když byl konfrontován s fotografií, na níž stojí s tužkou nad papírem a pronesl dnes již legendární větu: „V ruce pero mám, ale Antichartu jsem nepodepsal.”
O tom, že se po revoluci veřejně s tímto osobním selháním dokázalo vyrovnat jen několik osobností z kultury, vytváří zvláštní paradox. Ve zmíněném výtisku Revolver revue otevírá Terezie Pokorná zajímavou úvahu o tom, že tuto hrstku jedinců máme tendenci pokládat skoro až za hrdiny, i když učinili něco zcela normálního.
Svěrák, Ornest, Pavlata a Pilarová
Jedním z nich byl také herec a scenárista Zdeněk Svěrák, jenž se omluvil hned několikrát a vysvětlil, že jednal ze strachu o své povolání. Prokazatelně tohoto činu bez obsáhlého vysvětlování litovali také herci Jiří Pavlata, Jiří Ornest a Jiří Lábus.
Podobně demýtizovala svůj podpis také populární zpěvačka Eva Pilarová. „Věděla jsem, že tím bych se zpíváním skončila. A brala jsem to nejen jako ponížení, ale jako bezmocnost spojenou se zbabělostí,” popsala v rozhovoru pro časopis Samizdat Pilarová.
Trauma z tzv. Anticharty v nás však přežívá dál a existuje mnoho těch, kteří svůj podpis zpochybňují, omlouvají, a to někdy i za cenu výhrůžek právní cestou, Mohl se o tom v minulosti přesvědčit novinář Jan Rejžek ve sporu o dané téma s Helenou Vondráčkovou či naše redakce s Dagmar Havlovou-Veškrnovou.
KAM DÁL: Fenomén českého chatařství a chalupářství. Socialistický ráj na vlastním pozemku