Než do Československa doputovala hospodářská krize, která jako erupce sopky vybuchla v New Yorku na burze, chvíli to trvalo. Nadějné prohlášení šéfů bank na přelomu třicátých let ovšem tvrdě narazilo na realitu, která projevila důsledky krize nejvýrazněji v roce 1934. Co se tehdy dělo s průmyslem, nezaměstnaností a lidskou chudobou dnes tolik idealizované první republiky?
Drsné časy
Jedno z mnoha alarmujících čísel hospodářské krize ve třicátých letech v Československu mluví za vše. Na život si během tohoto desetiletí sáhlo více jak 4 tisíce občanů a ve velké míře právě kvůli finanční krizi. Živnostníci, ale i lidé z nejchudších vrstev se rozhodli reagovat na zásadní změnu životní úrovně sebevraždou. Stovky lidí končily v ústavech pro duševně choré, kde ani nestačily kapacity středisek a museli nevyléčené pacienty propouštět, aby přijali nové. Jen těžko si lze z dnešní perspektivy představit, jak náročné období zdejší relativně mladou republiku postihlo.
V první vlně se nejvíce krize dotkla zemědělství, kde bylo tehdy zaměstnáno přes 60 % obyvatel. Dopad krize tak nejcitlivěji pocítili drobní rolníci, kteří se dostali do dluhové pasti a nad jejich existencí kroužili exekutoři a jejich úřady, a to nejvíce na východě Československa. Nejvýrazněji ze zemí Evropy na republiku dopadl pokles poptávky průmyslového zboží, který mířil na export. Továrny se musely omezit o 40 % běžné produkce a existenčně nepřežilo přes tisíc fabrik.
Vzestup radikálního zla
Exekuční zásahy od roku 1931 do roku 1935 narostly do neuvěřitelného čísla. 7 200 000 exekucí na továrny, pole, domy a další majetky s republikou a občany zásadně otřásly. Krize nejvíce postihla Slovensko, Podkarpatskou Rus a pohraničí. Důsledek v následujících letech se tak promítl i do politického přesvědčení, které vedlo k mnohem radikálnějším stranám. Nacionalismus a komunismus datují svůj masivní vzestup a popularitu právě v těchto časech.
Stát se krizi snažil řešit půjčkami a sociální podporou pro dělnictvo. Odbory na základě státních peněz podporovaly organizované dělníky finančními příspěvky pro nezaměstnané, ale také formou stravovacích akcí. Poukázky na jídlo dostaly neblahý titul podpora v žebračení. Oficiálně bylo nezaměstnáno 920 tisíc lidí, ale neoficiální čísla rostou daleko za jeden milion občanů. Živnostníci během krize téměř vymizeli, úředníci a státní zaměstnanci byli propuštěni, absolventi škol nenacházeli uplatnění. Až 50 tisíc vzdělaných odborníků nemělo práci. Když hledíme do minulosti a hledáme důvody, proč nacionalizace a příklon ke komunismu získal na síle, je nutné si uvědomit okolnosti, které k nim vedly.
Střílení do dělníků
Z výše zmiňovaných důvodů se mobilizovalo dělnické hnutí, čehož využila KSČ, která organizovala protestní akce. Stávky, pochody hladu a časté demonstrace tvrdě vláda popírala. V několika případech se situace z obou stran vyhrotila až ke střelbě a na demonstracích umírali lidé. Souběžně s tím využívá situaci hitlerovské Německo, které vládu z krize obviňuje a kritizuje demokratické zřízení. Volání po autoritářském režimu i z národnostních důvodů přináší úspěch hlavně od občanů v pohraničí.
Československo se tak po “oblevě” ekonomické krize stalo mnohem slabší a konkurence schopnější. Pro západní země jsme se stali nejistým trhem, který se radikalizuje s tím, že Hitler doslova klepal na dveře. Úspěch z prvních let republiky se tak nikdy nepodařilo obnovit. Příchod druhé světové války a následné komunistické revoluce zemi uvrhly na desítky let do těžkých politických a ekonomických časů právě v důsledku toho, co se dělo ve třicátých letech po velké hospodářské krizi.
V současnosti je tak nutné brát na zřetel, že byť Českou republiku nečekají lehké časy, je nutné nehledat spásu v populistických a radikálních slibech, protože ty otevírají nové hrozby, jež útočí na samou podstatu svobodné bytí.
Zdroj: idnes.cz, dejepis.com
KAM DÁL: Moskevský Kreml. Největší obývanou pevnost v Evropě Lenin zvelebil a Stalin boural
