Až 35 tisíc Čechů se během Masarykovy republiky přestěhovalo na Podkarpatskou Rus. Dnes naleznete stopy dob minulých jen v malých detailech po městě Užhorodu. Busta T. G. Masaryka nebo kanál s nápisem “Matička Praha” připomínají naši společnou historii. Několik nadšenců však stále oživuje československou stopu.

Od Aše až po Jasiň

Dnes ukrajinské území bylo mezi lety 1919 až 1945 součástí Československa. Tak se v USA dohodl představitel rusínské emigrace Grigirij Žatkovič s T. G. Masarykem. Cesta k dosažení tohoto cíle byla velmi trnitá. Američtí Rusíni se v referendu jednoznačně vyslovili pro plán být součástí nové vznikající země uprostřed Evropy.

Zakarpatská Rus však v té době patřila pod správu Maďarska. To si v období Maďarské republiky rad dělalo na území nárok i silou. O připojení k Českoslovemsku se rozhodlo až v roce 1919 v Paříži. Na mírové konferenci zde byla uzavřena smlouva, podle níž se Podkarpatská Rus stala součástí Československa jako autonomní stát.

Příliv a odliv

Čeština se brzy na několik let výrazně zapsala v krásné krajině pod Karpaty. Příliv českých občanů se v konečném důsledku rozšířil přibližně na 35 tisíc obyvatel. Většinou byli Češi zaměstnáni na úřednických pozicích, kde řídili a spravovali fungování v místním regionu. Těžké hospodářské a sociální poměry se v podstatě nevyřešily, ale vzdělání a gramotnost místních obyvatel se postupně dařilo povýšit na lepší úroveň. Vývoj dějin evropských zemí byl však nekompromisní.

V roce 1939 byli Češi vysídleni Maďary, kteří po vyhlášení nezávislosti Slovenska obsadili území Zakarpatské Rusi. Konec války znamenal úplnou ztrátu nejvýchodnějšího cípu naší republiky. Edvard Beneš se tomu ani nijak zvlášť nebránil. Sám napsal Stalinovi v dopise, že připojení uzemí k Sovětskému svazu pokládá za samozřejmé. Smlouva o odstoupení Podkarpatské Rusi byla podepsána bez účasti zástupců místních občanů, tedy jak my známe nejlépe “O nás bez nás”.

Podkarpatská Rus dnes?

Dnes stejně jako v minulosti se jedná o velmi chudý kraj, kde ekonomická a sociální situace není růžová. České stopy je zde možné najít i v těchto dnech. Minimálně 500 až 600 rodin v oblasti Zakarpatské Rusi má české kořeny. Některé starší ročníky ještě plynně hovoří českým jazykem a v Užhorodu existuje spolek T. G. Masaryka. 

Drobné detaily upozorňují na správcovství Československa i v klasickém městském vybavení. Takový hydrant a poklop od kanálu s českými nápisy dokazuje hmatatelné stopy našeho společného příběhu, který by se neměl zapomenout. Oslavy stoletého výročí založení samostatné republiky by tak neměly opomenout tento kus země, která se stala naší nezanedbatelnou součástí.