Když byla Podkarpatská Rus naše. I dnes zde najdeme pozůstatky Československa

Malý, ale přesto zajímavý kousek Evropy. Podkarpatská Rus byla součást nově vzniklé republiky a přišli jsme o ni až po konci druhé světové války. I za těch několik let se zde podepsala naše kultura a odkaz T. G. Masaryka. Existují ještě nějaké stopy po Československu? 

31.10.2019 - 18:30  
Mapa Československa z českého deníku Svornost vydávaném v Chicagu
Zobrazit fotogalerii (4)

Až 35 tisíc Čechů se během Masarykovy republiky přestěhovalo na Podkarpatskou Rus. Dnes naleznete stopy dob minulých jen v malých detailech po městě Užhorodu. Busta T. G. Masaryka nebo kanál s nápisem “Matička Praha” připomínají naši společnou historii. Několik nadšenců však stále oživuje československou stopu.

V roce 1989 se k české národnosti hlásilo 518 obyvatel dnešní Zakarpatské Ukrajiny. Dnes jsou české kořeny pro občany Ukrajiny výhodné pro cestu za prací do České republiky.

Od Aše až po Jasiň

Dnes ukrajinské území bylo mezi lety 1919 až 1945 součástí Československa. Tak se v USA dohodl představitel rusínské emigrace Grigirij Žatkovič s T. G. Masarykem. Cesta k dosažení tohoto cíle byla velmi trnitá. Američtí Rusíni se v referendu jednoznačně vyslovili pro plán být součástí nové vznikající země uprostřed Evropy.

Zakarpatská Rus však v té době patřila pod správu Maďarska. To si v období Maďarské republiky rad dělalo na území nárok i silou. O připojení k Českoslovemsku se rozhodlo až v roce 1919 v Paříži. Na mírové konferenci zde byla uzavřena smlouva, podle níž se Podkarpatská Rus stala součástí Československa jako autonomní stát.

Příliv a odliv

Čeština se brzy na několik let výrazně zapsala v krásné krajině pod Karpaty. Příliv českých občanů se v konečném důsledku rozšířil přibližně na 35 tisíc obyvatel. Většinou byli Češi zaměstnáni na úřednických pozicích, kde řídili a spravovali fungování v místním regionu. Těžké hospodářské a sociální poměry se v podstatě nevyřešily, ale vzdělání a gramotnost místních obyvatel se postupně dařilo povýšit na lepší úroveň. Vývoj dějin evropských zemí byl však nekompromisní.

V roce 1939 byli Češi vysídleni Maďary, kteří po vyhlášení nezávislosti Slovenska obsadili území Zakarpatské Rusi. Konec války znamenal úplnou ztrátu nejvýchodnějšího cípu naší republiky. Edvard Beneš se tomu ani nijak zvlášť nebránil. Sám napsal Stalinovi v dopise, že připojení uzemí k Sovětskému svazu pokládá za samozřejmé. Smlouva o odstoupení Podkarpatské Rusi byla podepsána bez účasti zástupců místních občanů, tedy jak my známe nejlépe “O nás bez nás”.

Velkou část obyvatelstva Podkarpatské Rusi tvořili Židé. Skoro všichni byli vyvražděni během druhé světové války v koncentračních táborech.

Podkarpatská Rus dnes?

Dnes stejně jako v minulosti se jedná o velmi chudý kraj, kde ekonomická a sociální situace není růžová. České stopy je zde možné najít i v těchto dnech. Minimálně 500 až 600 rodin v oblasti Zakarpatské Rusi má české kořeny. Některé starší ročníky ještě plynně hovoří českým jazykem a v Užhorodu existuje spolek T. G. Masaryka. 

Drobné detaily upozorňují na správcovství Československa i v klasickém městském vybavení. Takový hydrant a poklop od kanálu s českými nápisy dokazuje hmatatelné stopy našeho společného příběhu, který by se neměl zapomenout. Oslavy stoletého výročí založení samostatné republiky by tak neměly opomenout tento kus země, která se stala naší nezanedbatelnou součástí.

Český sen o dobývání Afriky měl k realitě velmi blízko. Kolonie byly na dosah ruky. Více čtěte zde.